Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008)

Podivuhodný případ Benjamina Buttona je čistá definice velko-dramatu. Příjemná poeticko-mystická atmosféra vycházející z kombinace lidskosti a fantastické záhady, která postupně přechází v životní drama, jaké známe třeba od Forresta Gumpa. David Fincher je v tomto projektu naprosto dokonalý, ten jeho cit pro detail! Každý záběr i scéna mají svůj styl (odtočeny způsobem doby, ve které se odehrávají) a tak stejně i dokonalý soundtrack Alexandra Desplata. Brad Pitt na Oscara (především jako zestárlý) a ostatní herci též skvostní. Chtěl-li bych něco vytknout, tak filmu ne - to už spíše slabší morálku literární předloze. Působivých, nádherných a dojemných 5/5!

Na začátku jsem chtěl dat nekompromisních 5*, ale čím dál film plynul tím jsem si začal uvědomovat že zas tak dokonalý a krásný to není. Nejdříve tedy mínusy filmu, a ty jsou asi jasný, stačí se jenom podívat na délku samotného filmu a délku průměrné pozornosti dnešního diváka, obojí je dva a půl, jedno ale hodiny a druhý minuty. Film je prostě hrozně dlouhý a v některých částech i nudný. Myslím že by to dokázal Fincher dát i na 2 hodinky nebo míň. Ve filmu je zřídka nějaká akce a zřídka nějaké vzrušení, které diváka udrží u obrazovek, film prostě hraje na skvělý vizuál, skvělý příběh, skvělé postavy a skvělý nápad na film a v neposlední řadě skvělý dialogy. Myslím že jelikož jsem mladsi generace, nedokážu ocenit tento film natolik, jak by mu patřilo a slušelo. Film mě velice bavil, ale jak jsem již psal, je prostě dlouhý a hrozně pomalu utíká a taky mě moc prostě neberou romatický filmy a tady ten konec byl vyloženě jen o lásce. Proto mu dávám bohužel pouze 4 hvězdy a 88%. Třeba si k filmu najdu znova cestu a prehodnotim na 5*.

David Fincher je zvláštní případ.
Člověk natočí Sedm, Zodiac, Klub rváčů a další filmy, po kterých má divák chuť zamknout dveře, zatáhnout žaluzie a preventivně přestat věřit lidstvu. A pak ten samý člověk přijde s tříhodinovým romantickým fantasy dramatem o chlapovi, který stárne pozpátku.
A ten hajzl z toho stejně udělá mistrovské dílo.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona je totiž přesně ten typ filmu, který by v rukou většiny režisérů skončil jako přecukrovaná oscarová kaše pro důchodce, osazená housličkami, životními moudry a povinným dojetím na každé druhé stránce scénáře.
Jenže pak přijde Fincher.
A místo citového vydírání natočí něco mnohem horšího.
Film, který vám během téměř tří hodin nenápadně vleze pod kůži a rozjebe vás zevnitř.
Brad Pitt zde nehraje Benjamina Buttona.
Brad Pitt zde hraje samotný čas.
A je naprosto fantastický.
Sledujete člověka, který se narodí jako vrásčitý dědek, postupně mládne a celý život se míjí se světem kolem sebe. Zatímco ostatní stárnou, on mládne. Zatímco ostatní získávají zkušenosti, on přichází o čas. A čím déle film běží, tím víc si uvědomujete, že pod veškerým tím geniálním nápadem se skrývá jedna krutá pravda:
Život je svině.
A čas ještě větší.
Cate Blanchett je pak naprosto božská.
Ne filmově krásná.
Ne hollywoodsky krásná.
Božská.
Daisy není jen romantická partnerka hlavního hrdiny. Je to celý jeho vesmír. Jejich vztah připomíná dva vlaky jedoucí po stejné trati opačnými směry, které dostanou jen krátký okamžik, kdy se mohou skutečně potkat.
A právě proto ten film tak bolí.
Protože člověk od první minuty ví, že to nemůže dopadnout dobře.
A stejně doufá.
Jako debil.
Fincher navíc natočil snad nejkrásnější film své kariéry.
Každý záběr vypadá jako obraz.
Každá lokace dýchá historií.
Každá minuta působí, jako kdyby někdo otevřel staré rodinné album a nechal fotografie ožít.
Kamera, masky, digitální efekty, hudba Alexandra Desplata...
Všechno funguje s takovou elegancí, až člověk zapomene, že sleduje téměř tříhodinový film. Snímek bývá často chválen právě za vizuální efekty, masky a výpravu, za které získal i Oscary.
A pak je tu samotná myšlenka.
Kristepane.
Ta myšlenka.
Kolik filmů se snaží být hlubokých?
Kolik filmů se snaží být filozofických?
Kolik filmů se snaží říct něco o životě?
Benjamin Button to dělá bez křiku.
Bez póz.
Bez moudrých dědečků sedících na lavičce.
Jen vám tři hodiny ukazuje, že nezáleží na tom, jestli se narodíte staří nebo mladí.
Stejně všichni směřujeme ke stejnému cíli.
A právě proto je každý okamžik důležitý.
Ano, někdo může remcat, že je to Forrest Gump pro intelektuály.
Že je to sentimentální.
Že je to dlouhé.
A víte co?
Možná trochu je.
Jenže když je ten sentiment natočený s takovou elegancí, když jsou postavy napsané s takovou lidskostí a když vás finále emocionálně přejede jako nákladní vlak plný existenciálních krizí, je strašně těžké se zlobit.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona není jen film.
Je to připomínka toho, jak neuvěřitelně krásný, krutý, nespravedlivý a pomíjivý dokáže život být.
A přesně proto funguje tak dokonale.
Pět obrácených hodin z pěti.
A jeden celý lidský život navíc za to, že jsem po skončení seděl několik minut v tichu a přemýšlel, kam se ten zatracený čas vlastně pořád ztrácí.

Forrest Gump nultých let a zároveň technicky naprosto revoluční snímek. Poprvé tu vidíme onu technologii úprav obličeje za účelem omlazení či ostaršení herce, aby mohl celou roli odehrát jeden člověk. Od začátku do konce protkáno melancholickou atmosférou, která nabírá na obrátkách spolu s tím, jak si hlavní hrdina musí přiznávat všechny neduhy své choroby a toho, jak postupně vidí stárnout své milované. Hlavně v závěrečné fázi to pak dokáže emočně velmi gradovat a Fincher ukazuje své mistrovské režijní kvality. Pitt i Blanchett jsou ve svých rolích trefy do černého, technická i herecká kvalita je na výborné úrovni i v momentech, kdy je třeba si výrazně pomáhat digitálním uměním, které hlavně v úvodní fázi muselo na diváka působit jako naprosto neuvěřitelná věc.

Na titul "Podivný prípad Benjamina Buttona" (The Curious Case of Benjamin Button) som bol hodne zvedavý. Lákal ma ten netradičný mysteriózny námet o mužovi, ktorý sa narodí ako starec a začne postupne mladnúť. Pre neho plynie čas opačným smerom. No a keď sa takéhoto námetu chopí tak nadaný, talentovaný filmár ako je David Fincher a do hlavných úloh obsadí Brada Pitta a Cate Blanchettovú, tak to musí byť skvelé. A veru aj bolo. Perfektne spracovaný, odvyprávaný a zahratý netradičný dramaticko romantický príbeh. Pán Fincher natočil perfektný snímok. Posnažím sa si prečítať aj poviedku, ktorá je predlohou tomuto filmovému dielu. Som veľmi zvedavý ako to Francis Scott Fitzgerald napísal. *****