Třináctá komnata (1968)

Hodně zvláštní film. Vávra určitě nezklamal, ale mám z tohoto filmu trochu rozporuplné pocity. Viděl jsem ho v rámci VRK nabídky. Příběh samotný je určitě zajímavý a to nejen z pohledu dětské představivosti a vnímání věcí okolo něj, ale i z pohledu dospělých. Malý Kosťa mi sice po jedné stránce lehce lezl na nervy, ale i já sám jsem si v dětství představoval ledasco. Sympatická Květa Fialová i Růžek zahráli ne zrovna růžově zalitou rodinku dobře, Brodský podal rovněž dobrý výkon, atmosféru to mělo také slušnou a mysteriózní nádech nešel přehlédnout. V mých očích jde o lehce nadprůměrnou záležitost a určitě stojí za pozornost. 60%

...Kosťo pojď sem, podívej se na mě. Já jsem advokát, tvůj dědeček byl advokát. Co budeš ty? Fantasta... Další československý snímek ke kterýmu jsem se dostal díky diskuzi VRK. Ač jsou „hlavními aktéry" děti, film pro děti to rozhodně není. Ikdyž se to tak zpočátku může jevit. Dům s tajemstvím v podobě třinácté komnaty, dětská fantazie a lidské vztahy. Určitě to mělo svoji atmosféru a nepopiratelné kouzlo. Chválím vizuál, střídání barevných filtrů. Slabší 4hvězdy

Tajemství komnaty s kulatým okénkem// „Já jsem Kosťa Diviš. Naučím tě víc než ostatní lidi“ (zaúčasti) // Fantazie by měla být školním předmětem; ano. V současné nadprodukci všeho je čím dál vzácnější nacházet poetično, aniž by bylo vykoupeno předvídatelnými prvky, banalitami, užíváním expresiv. Nejsilnější je film právě v přenesení energetického náboje pražských lokalit.

Zaujímave zákutia záhrady, domu, aj jeho okolia. Skoro ako z môjho detstva, my sme však chodili po dedine a skúmali povaly s ich pokladmi, nie trináste komnaty ;-). Trochu mysteriózne ladenie príbehu a dobré herecké obsadenie tomu dodali na atraktívnosti. Striedanie čiernobielych a farebných záberov, so zábermi, kde boli použité len farebné filtre ako vo filmochKarla Zemana, sa mi tiež páčili. 70%

Kouzelný apel k podpoře i respektu dětské fantazie. Vztahové drama, které používá mysteriózno k úniku z klasických vztahových šablon. Pomocí vyprávění skrz několik odlišných úhlů pohledu vytváří unikátní zážitek z něhož je silně cítit pražské jaro i nová vlna. Jako dílo, které vzniklo mezi mnohem slavnějšími Vávrovými filmy, je až poetické, že upadlo v zapomnění a zarostlo plevelem. Že i tento film zůstává až do konce zahalený, snad aby připomínal, že svět bez tajemství je prázdný. A co se vlastně skrývá za oním kulatým oknem? Pravda? Osud? Smrt? Probuzení? Zeptal bych se kosa, ale včera jsme se pohádali...