Traumstadt (1973)

Ilúzia slobody tu nie je o nič menšia totalita ako neslobodné režimy, len má trochu viac priestoru pre agresívne orgie. Jediné transparentné na tomto svete je zakuklenie mŕtvych na obnaženom opadanom strome, inak je všetko nadčasový populistický klam. Ak artovo vyprázdnený film, tak uprednostňujem presne takéto sugestívne putovania do neznáma.

„Nicht auf den boden spucken.”[=Nepľuvať na zem.]•Teda na nemecký spôsob pripravené: surrealitické dekadentné dielo so vskutku naprostoTOPsekvenciou v podobe „divadelného predstavenia”, v ktorom bolo v podstate obsiahnuté azda úplne všetko podstatné, čo ma vlastne v tejto konkrétnej chvíli, dokáže asi i vôbec napadnúť; skrátka, tentohľa mníchovský, výtvarný umelec s tvorivou krízou - menomFlorian Sand- na priamy popud od akéhosi VládcuTraumstadtu[Mesta snov],Klausa Pateru- prijíma pozvanie, aby prišiel na toto konkrétne miesto, kde by dokonca mohol tým pádom, predsa odblokovať i svoju tvorivú krízu, nakoľko momentálne iba stál na jednom a tom istom mieste, bez akejkoľvek možnosti sa posunúť konečne kamsi vpred!•Prevažne zaujímavé spracovanie, ale s výrazne roztržitým koncom, ktorý mi nielenže akosi príliš extra zvlášť nesadol, ale zároveň som od tohto diela, následne aspoň očakával i dodatočné vysvetlenie aktuálnej situácie, ktorého som sa od nemeckého režiséraSchaafa, bohužiaľ, v danom prípade, naostatok ani rozhodne nedočkal, čo považujem za pohŕdanie diváckou obcou - no napriek tomu, tento z väčšej časti, aj tak obstojný príspevok, držal najviac nad vodou, práve odvážny, herecký prejav zo strany charizmatického Švéda -Oscarssona, u ktorého som si predstavoval, ako drží v ruke Oscara® za príslušný výkon!•Z môjho osobného uhla pohľadu, táto projekcia nebola premárnenou - totiž, mala čosi priam opodstatneného do seba.

So životom nespokojný výtvarník je aj s manželkou pozvaný vyslancom svojho dávneho priateľa k presídleniu do utopicky líčenej krajiny s prísľubom šťastia, spokojnosti a neobmedzeného duševného rozvoja. Po príchode na miesto zisťuje, že dodané informácie neboli úplne pravdivé a krajina snívajúcich ma dosť ďaleko k raju na zemi. Symbolicko-eroticko-chaotické podobenstvo s trochou Kafky nie je úplne divácky najprívetivejšie, z knižnej predlohy si už pamätám hlavne atmosféru, ktorej sa film drží, ale mám dojem že apokalyptický záver pôvodne obsahoval viac fantazijných prvkov. Nemecký film sa natáčal v Čechách a pár predabovaných českých a jeden slovenský herec si zahrali vo vedľajších roliach. Doma už mali filmové príležitosti v často nemastných a neslaných normalizačných snímkach, takže som mal u niektorých dojem, že si tu tie orgie celkom užívajú. Nevšedný filmový zážitok, ale na mňa osobne trochu veľa umenia, takže je to za tri telá na strome.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

Tak trochu německá variace na Juráčkův Případ pro začínajícího kata (v jedné z rolí se tu dokonce objevuje i Lubomír Kostelka), která si bere základní motivy z Kubinovy Země snivců (Die andere Seite), zdaleka však nedosahuje kvality a především atmosféry knižní předlohy. Místy vizuálně poměrně působivé (např. strom s umírajícími v poušti jakoby vypadl přímo z některé Kubinovy grafiky a dobově odrbaný Krumlov evokuje Perlu taky dost dobře), jinak ale poněkud ploché a všehovšudy průměrné.

Dystopie inspirovaná Zemí snivců Alfreda Kubina, ale přenesená do moderní reality: Manželský pár odchází z Mnichova do tajuplného města, jehož obyvatelé jsou zbaveni existenčních starostí a věnují se pouze tomu, co je baví, s jediným omezením: musí respektovat práva ostatních. Noví příchozí jsou však svědky závěrečné fáze tohoto sociálního experimentu, která odhaluje jeho povážlivé trhliny: obyvatelé města nedokáží nabyté svobody využít ke smysluplné činnosti, osobnímu růstu a vzájemnému obohacování, ve městě se šíří beznaděj, strach, brutalita a konspirace s cílem nastolit vládu pevné ruky. Expresionistický, místy až surrealistický příběh připomíná svou statičností, nepochopitelnými a nelogickými zvraty zlý sen, což umocňují ponuré kulisy rozpadajícího se Českého Krumlova, které jsou v závěrečné tragédii nahrazeny záběry z odstřelovaných Přísečnic. Zatímco tragická role manželky Anny je jednoznačná a pochopitelná, hlavní postava, její manžel, malíř Florian, je pasivním konstruktem bez jakéhokoli náznaku tvůrčího úsilí, neživotně proplouvající rozmanitými, často absurdními situacemi a vyplňující 120 minut filmu občasnými milostnými avantýrami a kafkovskou snahou o audienci u zakladatele města. Na film jsem se velmi těšil, ale výsledek mě do kolen nedostal. Pozoruhodná myšlenka o neschopnosti člověka přijmout svobodu byla začátkem 70. let, po vystřízlivění z liberálních levicových hnutí v západní Evropě, vysoce aktuální a je - z jiných důvodů - nadčasová a aktuální i dnes. Ačkoli Schaaf netočil politický film, přesto téma jednoznačně vybízelo k důkladnému prozkoumání vzorců totality, hluboce zakotvených v nesvobodném habitu jednotlivců, a této šance nebylo využito. Síla podobenství se rozmělňuje v přemíře nesrozumitelných symbolů, slabiny ve scénáři a nezájem o psychologické prokreslení postav neumožňují vcítit se do jejich motivace a pochopit kauzalitu děje, který je tak zatížen přemírou chaosu.