Tonka Šibenice (1930)

Tohle je asi ten nejvíc antipražský film, který jsem kdy v životě viděl... Prahu zde je totiž možné vidět skoro jen v noci a má až vzhled nekončícího podsvětí plného zlých a zákeřných živlů, mezi kterými se jinak dobrosrdečná Tonka musí protloukat. Asi by jí bylo mnohem líp, kdyby zůstala na své rodné vesnici, která se proti ní sice taky obrátí zády, když zjistí jak v Praze pracuje, ale pořád ve výsledku zůstává přátelštějším a milejším místem, které naopak skoro jinak než za dne vidět není. Je to spíše melodrama, sem tam nedořečené, sem tam naivní či mírně přehnané, ale zase na druhou stranu naprosto skvěle natočené, propracovaně osvětlené (scéna s odsouzeným v cele naprosto geniální), obstojně zahrané a (nejen) díky tomu plné intenzivních a emočně silných scén. Solidní řemeslo pak vyvažuje vše ostatní a hlavně skrze něj dokáže být tenhle příběh tak působivým, tudíž jsem Tonce dokázal fandit, soucítit s ní a napjatě doufal, že nakonec dopadne dobře. Škoda jen, že českou verzi nikdy neuvidím, protože bych rád viděl, v čem a jak moc se významy a výběrem scén liší od jediné dochované, francouzské. U té mi totiž přišlo, že veškeré scény z venkova se dějí strašně rychle, zatímco v městské špíně má film mnohem pozvolnější tempo. Ne, že by to vůbec nešlo dohromady, ale co vím, tak se v zahraničních verzích českých filmů některá místa zkracovala. Slabé 4*

Tonka Šibenice je snímek unikátní celou řadou věcí. Tak předně se jedná o první zvukový film. Ačkoli já bych to označení trochu mírnil, jelikož dlouho je snímek doslova němý a teprve posléze jsou v něm dodabovány jisté písně a hudba. Další výjimečností je, že se film dokončoval ve Francii, čímž se hodně filmů, a z této doby tím tuplem ne, nemůže pochlubit. Taky v něm hráli zahraniční herci. O tomhle příběhu jsem již slyšel a svým způsobem je fascinující. Dost se vymyká tehdejší komediální a optimistické tvorbě. Jde o pořádné drama, v němž vynikala Ita Rina, ale i další, které zobrazuje společenskou situaci mnohem nepřívětivější než je prezentováno jinde. Už samo o sobě to, že si Tonka přijede do Prahy a musí se stát prostitutkou, aby se uživila je drsné. V jiných filmech by se stala sekretářkou, modelkou nebo zpěvačkou, protože Praha přece nabízí možnosti. Podíváme se též do doupěte spodiny či do vězení, které ani ve spojitosti s trestem nepůsobí nijak romanticky.

Aj keď to podľa obsahu nevyzerá, tak na nemý film je tam dosť udalostí a dejových zákutí, a v závere až do konca nie je jasné, či to má šťastný koniec alebo naopak. Divoký strih, herečka s prirodzeným výrazom (na rozdiel od iných) a ponurý dej robia film na svoju dobu skutočne mimoriadnym. Často sa tu píše o ozvučenom filme, ale bolo to len pár minút francúzskeho monológu, inak len hudba a celoobrazovkové titulky, teda aspoň vo verzii na CS filme.

Ita Rina jako prostitutka s dobrým srdcem, která je za dobrý skutek poslána ještě níž. Cením si hlavně výkonu A. Nedošínské v roli bordelmamá, která se žene jen za vlastním prospěchem a Tonky se na konci zbaví bez výčitek. A také té všudypřítomné touhy po šťastném konci, který se Tonce nabízí, ale ona jako by byla předurčena k nezdaru.

Mne to nezaujalo ani tak dějově, červenou knihovnu nějak nemusím, ale zajímalo mne to spíše po technické stránce. Zázraky světla a stínu. Takže to jsem si vychutnával, ale děj nebyl nic moc. Musím uznat, že Wagnerův smuteční marš zde sedl naprosto dokonale. Ostatně, známých melodií zde pozorný posluchač nalezne více. Já jakožto hudební nevzdělanec jsem jich našel pět. Celkově hodnotím slaboučce podprůměr, protože mne snímek jako takový ničím nenadchl.