To by se mělo stát i vám (1954)

Jack Lemmon pred Kultovym Bytom 1960 teda netocil velmi dobre filmy. namet je dobry, ale Struhanku ako rezisera nemam velmi rad. Judy Holliday bola vyborna, ale v strede dost prehravala, vlastne aj Lemmon. 60 %

Naivka, slizoun a dobrák. Naivní příběh, co má spád a nekouká se na něj špatně, ale nic moc vám nedá. Stojí na naivitě a hlásku Judy Holliday a taky na Jacku Lemmonovi. # [viděno: monitor, EN sub] # příběh 5 | hudba 7 | humor 3 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 6

Jeden ze slabších filmů George Cukora - to znamená pouze průměrný. Velice se mi ale líbila atmosféra New Yorku 50. let, která je z filmu cítit. Zaujala mě také tehdejší cena pronájmu billboardu na hlavní třídě v NY = 210 dolarů (teď nevím jestli na měsíc, nebo na 3?)

Však kéž by se to stalo mě . Ale takovéto věci se bohužel nestávají, a tak nezbývá než zajít zas jednou do kina na nějakou tu léty vyzrálou klasiku a potěšit duši zhlédnutím další z úsměvných romantických komedií s kouzelnou Judy Holliday! Vyumělkovaný příběh je vyprávěn tou starou dobrou klasickou formou, plnou - na dnešní poměry - dlouhých záběrů střídaných pomalým střihovým tempem, přeexponovaných hereckých výkonů a takřka dýchatelné "černo-bílé" atmosféry starých hollywoodských snímků pásové výroby. Gladys Glover (Judy Holliday) sice představuje typickou figurku - naivní, věčně idealistickou blondýnku, ale díky jejímu entuziasmu a skor dětskému pohledu na svět jsem si ji nemohl v tomto filmu nezamilovat. Myšlenka, že se stane slavnou, a to jen tím, že lidé budou znát její jméno z billboardů (jen nic neříkající jméno, nic hlubšího), se od samého začátku zdá TAK hloupá. (a ona je) Ale když jde člověk za svým, tak jde i zdánlivě nemožné (častá to myšlenka filmů s Judy Holliday) a Gladys se takřka přes noc opravdu stane miláčkem New Yorku. A neprozradím vůbec překvapivého, když se ve své parafrázi posunu od úvodu hlouběji do dění a povím vám, že Gladys přeci jen časem pochopí, že sláva není nic, co stojí za všechno to úsilí. Je to až bolestivě banální, ale nakonec, pravdivé morální poučení, ovšem prostřednictvím takovéhoto zidealizovaného filmu věru nezní přesvědčivě, ač může být zcela upřímné a dobromyslné.(05.10.2005)

Film, který unudí i cholerika. Hlavní hrdinka má zřejmě jediný životní cíl: vidět své jméno na billboardu. Což o to, každý z nás je něčím praštěný. Ale myslím, že v době, kdy se na billboardu může objevit kdokoli a dát nám nahlédnout do svého bolavého nitra ("Myslím to upřímně"ˇ, "Stydím se za svého premiéra" a jiné), je premisa To by se mělo stát vám vážně passé. 50 %(10.05.2005)