Tichý hlas (1998)

„Sny sa občas plnia.“ Veľmi zvláštny film. Prvú hodinu je to typicky britský feel good film á la Do naha!, Billy Elliot, alebo ostatne aj predchádzajúci režisérov film (tentoraz pre zmenu o futbale) s Peteom Postlethwaiteom a Ewanom McGregorom Odpískané. Čiže je to istým spôsobom ponuré, depresívne, smutné a postavy sú v poriadnych sračkách, ale zároveň sa nad tým všetkým vznáša istá opantávajúca dobrá a sympatická atmosféra a milá nálada a vy viete, že hoc to bude ťažké, napokon sa to (česť výnimkám) skončí dobre, pekne a povznášajúco a vy v ten večer pôjdete spať s dobrým pocitom v duši. Tichý hlas je z podobného súdka, hoc postava matky (herečka bola nominovaná na Oscara) je trochu cez čiaru, Broadbent s dlhými vlasmi vyzerá ako chlipný ujko postávajúci každý piatok pred základnou školou a Caine hrá v podstate bezcharakterné hovädo, ktoré pre peniaze a slávu urobí prakticky všetko a je mu fuk, koľké nevinné životy pri tom zničí. Režisér napriek týmto divným postavám stále natáča ako keby to bol feel good film (Špekouni!) a nie mrazivý triler á la Carrie. K nepríjemným momentom to naplno začne smerovať ku koncu, kedy som si vravel, že toto už vážne nie, že toto tvorcovia prehnali, prekročili hranicu a zo smutnej, horkosladkej komédie urobili čosi veľmi nepríjemné, čo vlastne neviem (a pravdupovediac ani nemám chuť) definovať. Zarazila ma i nekvalitná práca s dramaturgiou príbehu: spočiatku to vyzerá ako mikrosonda do života obyvateľov malého mesta, ale väčšina postáv napokon vypadne z deja bez normálneho konca. Ako vravím? Veľmi zvláštny film. A nezabudnuteľný. Lež si nie som príliš istý, či v dobrom... alebo nie v dobrom.

Nemam rad snimky bez nejakej katarzie, ci uz pozitivnej, alebo i negativnej... tato ju vobec nema. Tragikomedia, snaziaca sa zviest na uspechu Do naha!, vykreslujuca nizsie pracovne triedy a ich problemy. Mlada herecka generacia - Ewan mi s tym jeho "priteplenym" prejavom sakramentsky liezol na nervy, Jane ma krasny hlas, ale hra nejaku poloautisticku, nesympaticku slecnu - totalne zadupana do zeme tou starsou - Michael sa naplno vyziva v ulohe postarsieho "bohema" so svojskymi ambiciami a najsilnejsi herecky clanok Brenda so svojim "Fuck off" (i inymi odvodeninami) dava filmu pravu dobovu stavu, ukazujucu "slopajucich", povrchnych Britov a ich posahane vztahy.

S tou elektrikou to byla fakt sranda. L.V. můžeme také dekódovat na Low Voltage; L.V. nebyla zpočátku tak nějak dost nabitá. Ovšem i nízké napětí udělalo v baráku pěknou paseku. V poslední době jsem viděl několik dobrých hudebních fimů, tento bych k nim nepočítal. Neobstojí ani jako psychoanalytická studie.

Nestárnoucí zjevení a hidden gem pro fajnšmekry show tunes z konce devadesátek! Skvělý herecký koncert Jane Horrocks and Brendy Blethyn v úžasném neotřelém příběhu o křehké ztýrané duši a snaze po kráse a harmonii skrze umění show tunes. Oba talenty se skvěle doplňovaly a film, i když o zlé a týravičné matce a její jemné a trpící dceři, je velmi poetický a plný světla a energie a naděje a vlastně i radosti, kterou společně se zakřiknutou L.V. zažíváme pří jejím vzpomínání na svého milovaného otce skrze hudbu z gramofonových desek, kterou oba společně milovali a se kterou se uzavírá před světem a hlavně před svou panovačnou, verbálně abúzivní, vulgární, alkoholickou matkou-píčou v dokonalém podání Brendy Blethyn. Tyto reminiscence na něj a jejich společnou lásku k show tunes a její dokonalé napodobování hlasů starých hvězd ji de facto drží při životě a pomáhají jí přenést se přes hrozivou životní situaci, kterou je po smtri otce de facto "žalář" v domě se zlou a hloupou matkou, kdy je L.V. neustále zavřená ve svém pokoji, kde si zpívá a žije ve vzpomínkách, aby se vyhnula nechutným alkoholickým výlevům své matky. Film má nádhernou katarzi kdy se zakřiknutá a zraněná L.V. nakonec dostane po právu, kupodivu díky své otřesné matce, a díky svému nespornému talentu a skvělému hlasu do světel, byť i jen lokálních ramp, ale i tak to vztah s matkou nenarovná a život L.V. to nezlepší... Dramatická scéna hořícího domu, kdy L.V. jde o život a neustále freneticky opakuje Doroty's z Wizard of Oz: "There's no place like home, there's no place like home..." zatímco se snaží v plamenech zachraňovat gramofonové desky po otci, se mi vryla do paměti navždy. Jane Horrock's ztvárnění nesmrtelné písně Judy Garland Get Happy je asi ještě lepší než originál od Judy, který oživila letos (2020) i Renée Zellweger ve filmu Judy. Té písni bude za 10 let rovná stovka! Vystoupení L.V. (Jane Horrocks) s Get Happy v místním "kulturáku" je naprostý zlatý hřeb celého filmu a je dodnes k vidění v klipech na YouTube! Určitě také doporučuji soundtrack z filmu, který je mixem úžasných Jane Horrock's cover verzí a také originálů od bardů jako je třeba Tom Jones, a jiných. Na tento film by se ani po 20 letech nemělo zapomenout. 100%

jaxi sa neviem naladit na vlnu, ktora tu vladne - evidentne podla 4 a 5 hviezdicakarov ide o pomaly genialnu komediu. Mozno je to aj preto, ze som sa nedokazal naladit na danu vlnu. Ta holka bola az moc uzavreta, z domu ani nevychadzala, kamaratske a socialne kontaky nemala, coz je obrovsky problem pre mna - proste ostanem u priemerneho hodnotenia . 50 %