Fanoušci (2000)

Áá, předně musim říct, že nejvíc mě namíchlo to jednání white trash postav. Já prostě nesnášim ženský s (blížící se) rakovinou, co pořád vysávaj startky a nadávaj na svůj nespravedlivej osud. Bléé. Podle mýho měl být film prostě čistá komedie, vůbec bych do toho nemotal ten sociální podtext. Tentokrát se to drama do komendie namíchalo až moc násilně. I tak celkem dost dobrejch momentů, takže naděluju slabší čtyři, hlavně za ten závěr (jinak bych dal 3).(70%)

Sociální a fotbalová komedie o tom, kterak se dvojice kluků snaží všemožným způsobem získat permanentky na svůj srdeční klub Newcastle United. Potenciál sice zůstal částečně nevyužitý, protože těch způsobů, jak se dostat k penězům se nabízelo podstatně víc, ale i tak se jedné o příjemné pokoukání s vyváženým mixem komediálních i dramatických linií. 70%

Ke světoznámému sportu jménem "fotbal" si neodmyslitelně vybavím Anglii. Ve filmu je vynikajícím způsobem zobrazena horká anglická ostrovní povaha. Myslím, že v této zemi každý mladý chlapec stráví dětství běháním po zeleném trávníku. Musí to být nádhera od malinka fandit jednomu klubu a jezdit na s nim na zápasy po Anglii.

Sociální drama z nehostinného prostředí chudinských zákoutí severoanglického Newcastlu. Na mě snímek působí v první řadě jako drama, a až poté jako komedie. V některých chvílích mi bylo kluků skutečně líto, člověk si uvědomí, že ani na západě nemusí být všem do skoku, co se týče finančního a hlavně sociálního zázemí. Dojde-li však řada na humorné momenty, stojí za to. Například když Gerry a Sewell vyhrají vytoužené lístky na fotbal, ale záhy zjistí, že jsou na domácí zápas nenáviděného Sunderlandu. Takovýchto chvil nabízí film více, takže si udržuje jistou rovnováhu. Purely Belter je skvělý film, který se fotbalu týká jen okrajově, ale zároveň ukazuje, jakou roli dokáže tento úžasný sport hrát v životě lidí. Zvlášť v životě těch, pro které znamená vpodstatě jedinou radost a únik od nelítostného světa.

Filmy o fotbalu většinou nezapomenu. Mám ten sport ze všech nejradši a zase těch filmů tolik není. Fanoušky jsem tenkrát, když mi bylo míň než dnes, v televizi viděl, ale zapomněl jsem na název. Nedávno jsem ale na ně znovu narazil, podíval se a po pár minutách si zase vzpomněl. Tenhle film je totiž děsně supr a představuje Anglii z naprosto jinýho hlediska, než na který jsem zvyklý. A k tomu to ještě vypráví tak, že mě to baví a klidně bych si ten film pustil znova. Na jednu stranu je hrozně smutný, ale s obrovským nadhledem. A když je v životě znát nadhled, tak se na všecko kouká o něco líp. Po fanoušcích Arsenálu, Manchestru a Chelsea tu tak máme pro změnu fanoušky Newcastle United, kteří jsou ze všech nejchudší, ale pořád jsou na svůj chlub jasně hrdí.