Jak jsem balil učitelku (1998)

Jak jsem balil učitelkubyl pro mě hodně originální a trochu zvláštní film, ale v dobrém slova smyslu. Má takový specifický humor, který není úplně pro každého, ale mně docela sedl a přišel mi jiný než u běžných komedií. Režie odWes Andersonje hodně výrazná a jde poznat jeho styl, což se mi líbilo. Taky mě bavily postavy a herecké výkony, hlavněJason SchwartzmanaBill Murray, kteří tomu dodali takovou zvláštní atmosféru. Občas mi to přišlo trochu pomalejší, ale celkově mě to bavilo a přišlo mi to dost zajímavé a jiné. Dávám tomu4z5hvězd.

Rushmore nabízí úžasnou a netradiční romantickou linii, nebo vlastně hned několik linií, které vytvářejí spoustu úsměvných momentů pro diváka, ale zároveň ukazují, jak moc se hlavní postava příběhu ve skutečnosti trápí. Už tady je cítit, že si Wes Anderson buduje vlastní vesmír: veselý, podivný, trochu melancholický a plný postav, které žijí někde mezi realitou a snem. Max Fischer je fascinující portrét kluka, který se snaží být větší, než ve skutečnosti je a zároveň zoufale touží, aby ho někdo doopravdy viděl. Jason Schwartzman tu má neuvěřitelný debut a jeho Max je stejnou měrou směšný i tragický. Bill Murray jako Herman Blume představuje dokonalý protipól: unavený, cynický muž, který se chystá provést pár špatných rozhodnutí, protože už vlastně neví, co dál. Jejich vzájemnou rivalitu Anderson inscenuje s jemným humorem a překvapivou empatií, takže divák postupně chápe, že sleduje dva ztracené lidi, kteří se jen snaží zachytit něco, co jim uniká. Soundtrack plný rocku z období britské invaze dodává filmu energii i nostalgii – přesně tu zvláštní směs, která k Rushmore sedí. Rushmore není Andersonův největší film, ale možná je jeho nejopravdovější.

Originálně natočený, příjemný film, který jsem si schovával delší dobu, až budu vylehávat nějakou nemoc a dnes přišel ten den. Užil jsem si tenhle šílený příběh, užil jsem si vtipně napsané postavy s charakterem, všechny dobře vybrané herce i nostalgickou hudbu. Tenhle film je unikát a budu si ho pamatovat, pěkná oddechovka.4/5

KlasickýWes Andersonve svých začátcích. Myslím, že to by v rámci nějakého shrnutí mohlo stačit (a to, že je to vskutku intelektuální podívaná se správně sebevědomýmJasonem Schwartzmanema ''správným''Billem Murrayem, je vážně zajímavým úletem a vlastně fajn zamyšlením nad láskou a mezilidskými vztahy, snahou být v životě šťastný a uvědomnělostí, co jsi ještě ty a co ne, snad už ani říkat nemusím).

Musím říct, že Bottle Rocket se mi líbilo víc, možná tím, že tam nešlo o „děcka“. Protože Max, ačkoliv nakonec prozře a za otce se nestydí a snaží se zlepšit tam, kde měl rezervy, mi prostě celou dobu lezl na nervy. A hodně jsem si přál, aby ho učitelka nejen sejmula tím karate hodem, ale dala mu pár přes držku, pardon. Pobavila mě ta paralela, že i bohatý magnát je vlastně to samé, co Max - prostě umí organizovat, akorát, že jemu to přineslo prachy. Ale ne štěstí. Velmi mne pobavila scéna z narozeninové oslavy dvojčat, kdy znuděně sedí a hází kolem sebe míčky. Dost často to jede na hraně trapnosti a občas to - na rozdíl od Bottle Rocket, kde se to povedlo vyvážit - zde tu hranici překročí. Jinak se mi líbí ten nadhled a tohle pojetí, ale prostě téma a některé scény za čarou mi nedovolují dát víc.