Good bye, Lenin! (2003)

"Musítematkuchrániťpredakýmkoľvekrozrušením.Amyslímtýmnaozajakýmkoľvek,pánKerner."Komediálna dráma zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá sa na pád režimu vo Východnom Nemecku pozerá s humorným nadhľadom. Na pozadí významných politických zmien, ktoré v obdobnej podobe prebiehali v celom našom "východnom bloku", rozpráva trochu uletený príbeh lásky obetavého syna k svojej matke, pre ktorú je ochotný urobiť čokoľvek. Tvorcovia sa veľmi pekne vyhrali s rôznymi typickými detailmi a reáliami danej doby, revolučnú zmenu pritom zobrazujú bez nejakého idealizovania starého, či nového režimu, dokážu si s milou dávkou irónie uťahovať tak zo socializmu   ("Dostali sme správu. Z Zwickau. Máme si ísť po trabanta." "Už po troch rokoch?"),   ako aj z "raného kapitalizmu" (bezduché televízne šou, rýchle občerstvenie, konzum). Prvá polovica je taká skôr rozbehová, v ktorej sa hlavne oboznamujeme s postavami a prostredím, v tej druhej polovici je už dianie strhujúce, s viacerými pôsobivými vrcholmi (najsilnejšia scéna je tá, v ktorej malé dieťa i jeho babička začnú chodiť a ktorá vrcholí upreným pohľadom súdruha Lenina, veľmi silné potom boli i scény stretnutia s otcom). Veľmi dobre sú obsadené hlavné roly, najmä matky (presvedčivá Katrin Saß ako Christiane Kerner) a syna (výborný Daniel Brühl ako Alex Kerner), ďalej mi ešte osobne bola veľmi sympatická "Krankenschwester aus der UdSSR" Čulpan Chamatova (Lara). Peknou zložkou filmu je i minimalistická hudba Yanna Tiersena (je autorom aj hudby kAmélii z Montmartru (2001))."NDR,ktorúsomvytvorilpremamu,sastáleviacmenilanaNDR,akúbysomsiprial."

Jak daleko lze zajít kvůli ohromné lži? A dokáže být taková lež ve výsledku milosrdná?Citlivě podaný, výborně odvyprávěný film se špetkou vkusného humoru a reálií postupného pádu Berlínské zdi na pozadí. A to bez toho, aniž by přepisoval dějiny, protože alternativní historie zůstává fikcí ve fikci, byť představuje idealistickou myšlenku „dokonalé NDR“. Líbilo se mi i konkrétní pomrknutí naMechanický pomerančve vlastní, okatě inspirované scénce. Audiovizuálně je navíc snímek neskutečně podmanivý. Další klenot do mé sbírky náhodně zhlédnutých filmů, od nichž jsem neměl žádná očekávání a potom se nestačil divit.

Milá, místy až melancholická dramedy o soudržnosti rodiny na sklonku zásadních německých dějin, v níž vyčnívá tehdy teprve začínající Daniel Brühl. Asi jsem od doporučení i zdejší synopse čekal větší fokus na komediální prvky, proto na mě v konečném sledu film nezapůsobil tolik jako na jiné. Ale na pohodový rodinný večer akurátní výběr. [viděno na HBO Max 27.10.2025]

Je to originálny námet, veľmi originálny.Daniel Brühlje vo svojej úlohe viac ako sympatický aKatrin Saßvýborne hrá jeho matku. Avšak je tu jeden problém a tým je nekonzistentnosť času a priestoru. Divák sa presne nevie zorientovať kde a prečo sa udalosti dejú (nehovorím o historických skutočnostiach, tie sú solídne - hovorím o náväznosti filmových scén a ich prepájanie s realitou). To je v mojom prípade dosť veľký nedostatok, no nemyslím si, že môj výsledný pocit by bol neviem ako nepriaznivý. Ako hovorím, je to originálne (aj keď podobný námet je prítomný aj napr. vo funesovke Hibernatus, ako spomína užívateľkleopatra). Za mňa je to solídny film na odreagovanie. 70%

Konečně ve škole vybrali film, na který se nejen, že dalo koukat, ale dokonce ke mně hlouběji promluvil. Good Bye Lenin! má nápaditý příběh se zápletkou, která vás bude bavit po celou dobu. Tempo je opravdu svižné (vzhledem ke svým 121 minutám), opřené o krásně zvučný soundtrack, navíc nemá film hluchá místa a naprosto ukázkově se mu daří ztvárnit žánr tragikomedie, neboť balanc mezi komediální a vážnou stránku je skutečně 50/50. Z celého snímku na vás až přímo dýchá tehdejší atmosféra nově sjednoceného Německa a co se týče edukační stránky - bomba! Scéna s Leninovou sochou je naprostý skvost a Goodbye Lenin! se tímto řadí nepochybně mezi mé nejoblíbenější německé filmy.Vyhodnocení:Současně se stává i nejlepším filmem, který nám učitelé pouštěli ve škole!