Rozum a cit (1995)

| 95% | Příběh zasazený do Anglie počátkem 19. století sleduje osudy sester Dashwoodových, které se snaží najít své místo ve světě, jenž dokáže být krásný, ale i krutý. Ang Lee vytvořil podle mého názoru nejlepší filmovou adaptaci díla Jane Austenové. Jeho režie je citlivá, vnímavá a podporuje každou scénu bez zbytečné okázalosti. Emma Thompson i Alan Rickman podávají výkony, na které se nezapomíná. Hudba se mi často vrací ve snech, protože dokáže dokonale podtrhnout emoce filmu. Možná by se nějaké výtky našly, ale já nejsem ten typ, co by se v nich vyžíval.

skvělé obsazení, kostýmy, výprava i atmosféra Anglie počátku devatenáctého století. Jenže taky je to příběh Jane Austen, jehož nejsem cílovka a skoro všechno v čem má prsty mi přijde na jedno brdo. Jako odškrtnutí dalšího z restů ok a nemůžu říct že bych se vyloženě nudil, ale pokud bych si mohl vybrat na který film podle Jane Austen bych se podíval znova, byla by to Wrightova Pýcha a předsudek...60%

Asi 90 minút to bolo o tom kto si koho vezme a o absolútne neprirodzenom správaní mužov a žien. Potom niekto ochorel a ja som sa potešil, že sa na chvíľu zmenila téma všetkých dialógov vo filme. Mám za sebou nudný hrôzostrašný zážitok. Inak Emma Thompson a Alan Rickman sú neskutoční sympaťáci a čiste kvôli nim som svoje hodnotenie upravil na najvyššie možné.

Kostýmní drama a příběh jak vystřižený z červené knihovny. Nic není vzdálenějšího mému vkusu. Tady je toho navíc plná nálož, furt jsem čekal, kdy z okna vykoukne Marek Eben a začne soutěžícím vnucovat zlaťáky (na ty nakonec taky dojde). Nicméně musím přiznat, že díky mnoha úspěšným pokusům o odlehčení celého vyprávění a prvotřídní herecké sestavě jsem neměl pocit, že mě každou chvíli někdo mlátí do hlavy učebnicí dějepisu a přežil jsem to vcelku bez újmy.

Jak jsem se na tento film těšil, tak mě prostě vůbec nebavil. A já se tak snažil se do něj ponořit a užívat si to, ale marná snaha...Příběh z bohatých anglických venkovanských vrstev, jehož hlavní protagonistky jsou tři sestry Dashwoodové, které mi nebyly vůbec sympatické, až na tu nejmladší, ta byla alespoň trochu drzá. Starý Dashwood umřel, a tak nechal své ženě a třem dcerám - Elinor, Marianne a Margaret - dědictví pouhých 500 liber ročně. Většinu panství odkázal svému synovi z předchozího manželství Johnovi, jehož snobská žena Fanny se usadí na zděděném panství. Fanny přivede na panství také svého bratra Edwarda Ferrarse, který se spřátelí s Elinor, ale Fanny chce jejich vztahu za každou cenu zabránit. A tak se vdova s dcerami usídlí u svého bratrance, bodrého a žoviálního sira Johna Middletona. Dostanou k dispozici malý domek na jeho panství Barton Park v Devonshire. Marianne se setká se starším plukovníkem Brandonem a také s mladým Johnem Willoughbym, do kterého se zamiluje, ale on se na ni rychle vykašle a zdrhne do Londýna. Paní Jenningsová pozve na návštěvu dceru a zetě, manžele Palmerovi, kteří s sebou přivedou také zbídačenou a ošklivou Lucy Steelovou, která je údajně pět let tajně zasnoubena s Edwardem. Matka s dcerami se v Londýně na bálu dozvědí, že Willoughby se zasnoubil s zazobanou slečnou Greyovou, což vypadá špatně pro Elinor. Willoughby také oplodil plukovníkovu nemanželskou dceru Beth a opustil ji, a tak jej teta vydědila. Edward se zase rozhodne zůstat zasnouben s Lucy, a tak jej matka také vydědí. To je zase špatné pro Marianne. Tady zvítězil cit nad rozumem. Marianne pak po cestě venkovskou krajinou zmokne a onemocní, a zachrání ji plukovník Brandon. Nakonec to však bude trochu jinak a obě starší slečny Dashwoodové najdou svou lásku a budou konečně snad spokojené. Film o příliš bohatých lidech a jejich problémech, o kterých si mohou obyčejné nuly jako já nechat zdát. Slečny Dashwoodové nemusí chodit do zasrané práce, jenom se poflakují po svých panstvích a hledají si dobrou partii na vdávání, což je jejich největší starost. Bylo to prostě moc dlouhé, nudné, nezajímavé a proto dávám jenom 3*.