The Noah (1975)

Neměli bychom říkat o tomto filmu, že je artový, stejně jako to nemůžeme říct o hudbě Johna Cagea, jehož Roaratoriu se formálně (zvukově) podobá. Vůbec bychom neměli slovo "art" v tomto smyslu používat, "uměleckého" tu není nic, nebo naopak všechno.  U mořského břehu přistává voják (snad jako poslední člověk, ale to zde nehraje žádnou roli). Postupně se stává diktátorem, Noem, celým světem, Bohem, než se rozplyne v lidské kakofonii.

Ve 20. století získala ve společenskovědném diskurzu ohromnou popularitu myšlenkadecentrovaného(nestabilního, rozpolceného)subjektu, tuto trajektorii přemýšlení olidské podstatěodráží i identita titulního hrdiny, a tak náš protagonista není pouze Noem (Noe jakožto metafora jediného přeživšího apokalypsy), ale bere na sebe podobu Mojžíše (zákonodárce), ba dokonce Boha. Jak si za těch několik staletí člověk zvykl neodkazovat pouze na Bibli (proces sekularizace, odkouzlení světa), mohou mít Vzory, podle kterýchex nihilotvoří nový svět, různou, světštější podobu: tak může novodobý Adam spíš než starozákonního Adama připomínat Pátka z DefoeovaRobinsona Crusoe; zrada na Bohu a následné vyhnání z Ráje nemusí spočívat pouze v ochutnání zakázaného plodu ze Stromu poznání, ale může mít mnohem prozaičtější důvod: obyčejnou žárlivost; obydlování mu svěřeného ostrova imaginárními přáteli i nepřáteli má svůj zdroj v hrdinově minulých bojových zkušenostech. Vlastně proč ne? ___ Nedivím se, že film byl tak dlouho v post-produkci (údajně více než šest let), jeho síla vychází z práce se zvuky, kamerou a střihem (resp. montáží), v mise-en-scène mezi vojenským šrotem se pohybuje osamocený Robert Strauss, ale i tak má divák pocit, že je obklopen desítkami lidí, to je ta filmová magie. ___ Donutilo mě to klást si, v čem (případně o kolik) byli zkaženější Noemovi současníci než my? Pokud to nakonec tak jako tak skončí naším vyhynutím (pravděpodobně v důsledku nějaké zkurvené války), tak mělo pro Boha vůbec smysl otravovat se s tou velkou vodou (nebo cyničtěji: zachraňovat Noeho)? Dedicated toWilly Kufalt. 75 % (10/24)

Robert Strauss na ostrově sám se svými výplody fantazie(komu by taky z té samoty nehráblo). Film odkazující na Bibli což je pro mě kniha dobrá leda tak na zatopení. Pár silných momentů snímek měl to nepopírám ale jako celek mě to moc neoslovilo. Tématicky mě to prostě nezasáhlo. Jde o další film v rámci diskuze VRK. 2hvězdy

„C’est la guerre.” • Naprosto fascinujúci, [AUDIO]vizuálny, teda najmä sa azda najviac jednalo i o akýsiAKUSTICKÝZÁŽITOK→ so všetkými možnými zvukovými ruchmi a efektmi, zaznamenávajúcimi najzásadnejšie udalosti naprieč najtemnejším 20. storočím v rámci celej histórie ľudstva, kedy nemá absolútne žiadnej obdoby, koľko strašného utrpenia musel zniesť človek ako taký, a to vskutku ďalej ani nehovoriac o tom, koľkože vojnových konfliktov sa počas tejto storočnice ešte k tomu i naostatok zomlelo, pričom ten posledný vari rozprášil úplne všetko, čo mu v podstate stálo v ceste, nastáva jadrový holokaust; na Zemi preto zostal žiť iba jediný žijúci človek v podobe titulnej postavyNoaha, a to konkrétne v jedinom režisérskom počine od akéhosiDaniela Bourlu, ktorý dokonca ani nemá vytvorenú stránku na klasickej internetovej encyklopédii, a pritom tak zaujímavý titul napokon vytvoril.•Filmový klub - filmy pre náročného diváka, tak to ma automaticky hneď napadlo, keď som sledoval toto pozoruhodné dielo, ktoré si priam vyžadovalo, aby som vôbec nemal zaľahnuté v uchu, v opačnom prípade by som sledoval len výbornú kompozíciu obrazu, ktorá by sa bez zvukovej zložky, stávala sama o sebe dosť nezaujímavou; skrátka obraz a zvuk boli spojenými nádobami, kedy jedna nedokázala fungovať bez tej druhej.•Apropo, zopár slov kBobovi Straussovi; podľa môjho názoru tento americký židovský predstaviteľ sa celkom obstojne popasoval s tým problémom, že po celý čas bude na plátne vystupovať čisto iba „sám,” a skúste si teraz aspoň raz predstaviť i to, aká by to bola potom strašná nuda, ak by si povedzme nevytvoril svojich „imaginárnych kamarátov,” že by neustále mlčal ako ryba; extrémna samota človeka maximálne ubíja.

Zdá se, že se příslušníci americké armády cítili acítí všude jako „na svém“a jejich přesvědčení o oprávněnosti nároku, navzdory okolnostem, vytrvá. ///The Noahvyznívá první polovinou jako náborový film pro vstup do americké armády. Vzhledem k roku natáčení (1968), spojeným s nekonečným konfliktem ve Vietnamu, a tím pádem nedostatkem schopných velících důstojníků a zkušených vojáků, se to nabízí jako docela logická volba. /// Americký voják, i když na opuštěném ostrově, si poradí v každé situaci. Ráno vzdává úctu vlajce, cvičí, rozmlouvá s Bohem. Pokud se nudí, pouští si draka, semo-tamo se opíjí, tančí čaču (narážka na"Kubánskou krizi"?) vzpomíná na sladký domov, myslí na ženy, ale je vždy jako ze škatulky: denně se holí, má pravidelný spánkový režim, vždy vyžehlenou uniformu a vyleštěné „kanady“. Po odchodu do „důchodu“, (pokud tedy přežije poslední „misi“) požívá všechny výhody sociálního systému. ///Zhruba v druhé polovině se dějová linie začíná naoko nořit do poněkud hlubších, dokonce snad sarkastických vod, ovšem těžko rozklíčovat účel toho všeho. Uniformu hlavního hrdiny nahradí líbivý župánek s asijskými motivy a postava se mění na myslitele/zachránce, který se přestal holit a vyučuje a direktivním způsobem usměrňuje neznámé, zato, ale hlasité osoby bez těla, vynořivšími se pravděpodobně z jeho halucinačních představ v důsledku osamocenosti. Slyšíme velkohubé projevy státníků a Joni Mitchellovou, (nebo to snad byla Joan Baez?) ale nevíme, proč se to děje. Tož poselství se mi absolutně vytratilo, zřejmě odplulo i s Noem v jeho arše…První a poslední film tvůrce jménem Daniel Bourla. Myslím, že mně to moc nezarmucuje; asi byl pán předurčen k jiné tvořivé činnosti.P. S.:Goodbye Kowalski, Goodbye Jones…