The Choral (2025)

Pěkná klasická hudba, občas poutavý náhled do zkoušek orchestrálního sboru, precizně vypadající komorní dobová výprava a mistrovsky uzemňující Ralph Fiennes, jehož sbormistr se ovšem stává hlavní postavou spíše významem, než prostorem. Film to není v mých očích úplně špatný, ale občas jakoby mu scházela větší životnost, vše je tak akademicky precizně vycizelováno, až se z té technické dokonalosti občas vytrácela duše a emoční hloubka. Nebo aspoň já ji necítil. Při dané stopáži na celkovém dojmu nepřidává ani absence většího konfliktu, na který ani přes válečné pozadí a jednu fyzickou tragedii vlastně nedochází, nic se z načrtlých motivů včetně chvilkově přítomných dilemat neprohloubuje. Mrzí mě, jak nevýrazně slabý výsledek přes viditelně úpřimnou snahu byl. Tak nějak si plynul, doplňoval se s pravidelně znějící klasickou hudbou, výtvarně hezkou kamerou (na hraně kýče spíš v tom pozitivním slova smyslu) a herecky důstojně ztvárněnými (žel nevýrazně napsanými, málo rozpracovanými) postavami... moc toho ve mně jako někomu, kdo viděl v minulosti s tématem klasické hudby již dost filmů, nezanechal, ačkoliv hudbu během sáhodlouhých závěrečných titulků jsem si rád poslechl do konce (i díky ní tu 3. hvězdičku přihodím). Občas mě ale provázel dojem, že jen tematický důraz na umění ještě umělecký film vytvářet nemusí.[55%]

Zaujímavý film z prostredia zázemia 1. svetovej vojny, keď sa Európa zmietala vo vojne a ľudia sa napriek tomu snažili žiť svoje bežné životy ďalej. Mužov v mestách aj dedinách ubúda, a tak začínajú postupne chýbať v podstate všade, vrátane miestneho speváckeho vzoru. Film pôsobí ako taká sonda do vtedajšieho správania a postojov ľudí, a tak sa stretávame s predsudkami, unáhlenými závermi, aj s hrdinskými rečami niektorých ženičiek. Námetovo teda celkom dobré, aj po dejovej stránke ma to bavilo, akurát tomu niečo chýbalo - možno väčšia dráma, viac zlomov v deji, ... alebo proste len viac konfrontácie medzi rôznymi názormi vtedajších postojov pre/proti vojne. 3*

Nepozerajte tento film len preto, že máte radi Ralpha Fiennesa, pozrite si ho ak máte radi hudbu. Hudbu vo všeobecnosti. 
(A dopredu píšem, ak ste hudobne trpeli pri (skoro)našom Zbormajstrovi, budete trpieť aj tu.)
 
Rok 1916 - prvá svetová vojna spôsobila, že v miestnom zbore vo fiktívnom anglickom mestečku Ramsden nastáva pravidelný odliv mužských hlasov kvôli povolávacím rozkazom. 
Vypíšu teda verejný konkurz a zrazu sa do zboru môžu dostať aj ľudia, ktorí by na to predtým kvôli triednym rozdielom nemohli ani pomyslieť. 
Chlapci, ktorí zo svojej rodnej zeme majú pocit, že sú "iba krmivo pre továrne a budú krmivo pre vojnu". 
Vidíme Anglicko v dobe, kedy púhe zaklopanie poštára na dvere prináša obrovskú bolesť ✉️🪖.
Keď dobrovoľne narukuje aj sám zbormajster, treba zaňho urýchlene nájsť náhradu.
Tak sa na scénu dostáva Ralph ako Henry Guthrie a ten stelesňuje všetko, čo je v tej dobe Anglicku protivné - je to ateista, bez rodinného zázemia - so šuškacími rečami okolo toho a ešte aj germanofil s úspešnou kariérou v Nemecku. 
 
Počas konkurzu, kde si ich Guthrie prvýkrát všetkých vypočuje, môžeme na jeho tvári presne pozorovať emócie a rozmýšľanie, či by jedno Avada Kedavra všetko nevyriešilo 😅. 
Ťažký je už samotný výber diela, ktoré by nacvičili, pretože zisťujú, že všetky skvelé veci majú nemeckú pečiatku. Nakoniec voľba padne na Gerontiov sen od Edwarda Elgara. 
 
Je to ďalší z filmov, ktorý je myšlienkovo a dialógovo veľmi výživný (na mnoho pozretí). Suchý britský humor tu funguje aj napriek ťažkým vojnovým časom.
Mne osobne sa fakt páčil i keď som po skončení rozmýšľala, či niečo nemohlo byť inak alebo dopovedané viac. 
No ani na sekundu som nemala pocit, že by to za môj investovaný čas nestálo. 
 
⭐ IMDb - 6,4 ; Rotten Tomatoes - 67% / 79%
 
„Každý člověk by měl denně slyšet nějakou hudbu, přečíst si báseň a vidět hezký obraz, aby všední starosti nezastínily smysl pro krásu, kterou Bůh vložil do lidské duše." 
(Johann Wolfgang von Goethe)

Po deseti letech opět jeden film divadelního režiséra Hytnera. A opět podle scénáře jeho oblíbence Alana Bennetta. Pro mě toto spojení funguje skvěle už od Hytnerovy prvotiny (1994). Film velmi emocionálně vypráví příběh několika lidí, pro něž je hudba prožitkem, kvůli němuž i za doby válečné stojí za to žít (a bojovat). Úchvatná scéna ke konci filmu se skladatelem Elgarem.

5/10| Fiennes v minulosti už nesčetněkrát dokázal, že si herecky dokáže poradit s jakoukoliv roli (napříč žánry i dramatickými polohami) v jakémkoliv filmu (ať už jde o nezávislé produkce nebo hollywoodské blockbustery) a dokazuje to i v tomhle historickém dramatu s hudební/pěveckou nadstavbou a sociálním přesahem, zasazeným do prvoválečného období. Ani herec jeho kvalit však nedokáže bojovat na dvou frontách současně a totiž s unylou režií a nevzrušivým scénářem. | Historka o sboru ochotníků, který se v dobách nouze a navzdory nejrůznějším překážkám pokouší nastudovat netradiční pojetí klasického díla, alespoň na papíře působila jako ideální kandidát na komorní festivalovku, která dokáže upoutat pozornost jak samotným narativem, tak i univerzálním sdělením o síle umění, jakožto prostředku porozumění napříč sociálními třídami i celými národy. To by ovšem Hytner a Bennett museli odehrát o poznání živější představení. Pominu televizně působící audiovizuál a produkční hodnoty obecně, podobné žánrovky obvykle stojí na příběhu a postavách. | V rámci nepříliš strhující příběhové linky (vyjma závěrečné epizody s návštěvou autora se v ději prakticky nic zajímavého, natož zábavného, nestane) se sice zkoumá hned několik témat současně (generační výpověď, společenské předsudky, partnerské vztahy poznamenané válkou, sexuální orientace, podstata umění), ale tvůrci z nich nejsou schopni vytěžit jakoukoliv dramaticky nebo emocionálně silnou scénu, tempo je značně rozvleklé, psychologie postav moc nefunguje, typický ostrovní (suchý/břitký) humor v podstatě zcela absentuje a sborové vsuvky jsou místy působivé a místy nudné. |PeZet