Těsně před nocí (1971)

Muž, ktorý holými rukami surovo uškrtil svoju„sadomasochistickú milenku”, začne postupne trpieť akýmisi výčitkami svedomia, vyplývajúcimi z toto prostého hľadiska, že momentálne, teda počas diania tohto príbehu, väčšinou nebol vôbec (od)súdeným za svoj bohapustý čin, čo ho inakšie mimoriadne trápilo, keď s nasledovným, pribúdajúcim, iba vyslovene filmovým časom, si mimochodom začínam veľmi dôkladne všímať asi nielen len akési nelogické, správanie sa postáv, ale zároveň si snáď uvedomujem najmä i to, že sa z Chabrolovej dielne, znovu jednalo o dosťpreceňovaný tituls dvomi ústrednými postavami v podobe Michela Bouqueta & Stéphane Audranovej (z jej strany som celkovo očakával oveľa strhujúcejší, herecký prejav, a to na základe jej ocenenia britskou Baftou, no nestalo sa tak), ktorí opäť stelesňujú manželský pár, čuduj sa svete,Charlesa& Hélène Massonovcov, čo už asi pomaly začína byť pre mňa akýmsi únavným, „stereotypným bremenom”, ktoré už asi ne(u)vládzem nosiť na svojej psyché! • Všetko v podstate ostáva zachované, iba sa zmenilo prostredie, ale pomery buržoáznych postáv sú zrejme rovnaké, nakoľko miesto ich trvalého pobytu, sa vyznačovalo okázalým prepychom, inými slovami, nesmrdeli peniazmi, keď si dovolili postaviť takúto modernistickú stavbu, navrhnutú architektomFrançoisom Tellierom, ktorého žena bola na úvod zavraždená, a tak tým pádom vstupuje do tohto procesu i ďalší, poväčšinou totižto flegmatický charakter, aspoň tak som ho i bezprostredne vnímal. K dispozícii síce mal i niekoľko kľúčových indícií, no ostával ku nim naprosto ľahostajným. • Našťastie do deja vstúpila aj opačná línia udalostí (ak to tak mám nazvať?), teraz ju nazvime„dvojkou”, ktorá sa pomaličky pretínala s„jednotkou”, pričom mám taký všeobecne reálny dojem, že si toho taktiež všimol i tento (anti)hrdina, ktorý mal podľa mňa úplne rovnaký pocit. • A ešte z niektorých režisérových titulov vyčnievala predvídateľnosť, ako aj práve v tomto prípade, kde som opätovne odhadol samotný, finálový koniec, ktorý ani vlastne nebolo ťažké (správne) uhádnuť, čo považujem za nie dobrú vizitku pre film ako celok!

Těsně před nocí, jeden z působivějších niterných kriminálních thrillerů z dílny Clauda Chabrola, je psychologickou hříčkou podle Dostojevského vzorce Zločinu a trestu. Autorem knižní předlohy byl anglo-libanonský spisovatel a aktivista Edward Atiyah, a jde o druhou filmovou adaptaci knihy, tu první režíroval v roce 1966 Japonec Mikio Naruse. Claude Chabrol vede nekompromisní útok na morální stav vyšší střední třídy, obrazové kompozice Jeana Rabiera znovu jedinečně pronikají do zpustošené krajiny vnitřního světa. Svědomí žádá vykoupení a potrestání závažného porušení morální etiky křesťanského společenství, záměrně ho konfrontuje s dalším křesťanským aspektem, soucitem, byť jeho zdejší funkcí je kritika. Chabrol nezapomíná ani na poetické formace výjevů, ani na jistý odstup černého humoru, blíží se nenápadně k samotnému středu nitra, sadomasochistické uchvácení překročilo hranice a je lynčováno svou vlastní potřebou. Trest je vykoupením, pokud zároveň znamená opětovné narovnání vztahů, odpuštění lze potom vinit ze zbabělosti, vždyť nejvyšší hodnotou je přeci ta veřejně neposkvrněná počestnost. Hrdinou úzkosti niterného sváru v rozpadu hodnot je Charles Masson (vynikající Michel Bouquet), ředitel reklamní agentury. Blahobytné opojení vyšší střední třídy je dohnáno k psychickému vyčerpání výčitkou svědomí a zmateně úpí. Hlavní ženskou postavou je Hélène Masson (zajímavá Stéphane Audran), Charlesova spokojeně milující manželka. Zločin, popřípadě cizoložství, si sice zaslouží potrestání, přesto je přednější záchrana rodinného jména před společenským zostuzením. Významnou postavou je François Tellier (zajímavý François Périer), architekt, Charlesův soused a nejlepší kamarád. Tragédie sice narušuje jeho život, přesto netouží po odplatě. Výraznější postavou je tu Prince (pozoruhodný Dominique Zardi), extravagantní Charlesův vedoucí spolupracovník. K výraznějším patří také paní Masson (příjemná Clelia Matania s hlasem Denisy Gray), Charlesova matka, hrdá na synkův úspěch dosaženého společenského postavení a materiálních statků. Z dalších rolí: sexuální zločin vášně vyšetřující policejní inspektor Cavanna (Henri Attal), šokovaná kamarádka Françoisovy manželky Gina Maillardi (Marina Ninchi), pokladník reklamní agentury a defraudant v té krizi středního věku Bardin (Paul Temps), Massonovic služtička Jacqueline (Celia), Françoisova laskavá hospodyně, paní Ortiz (Dominique Marcas), nad dopadeným defraudantem spokojený policejní komisař Delfeil (Roger Lumont), malá děcka Massonových Auguste (Pascal Gillot) a Joséphine (Brigitte Périn), či Françoisova manželka a náruživá starožitnice Laura Tellier (Anna Douking). FilmTěsně před nocípatří k těm úchvatnějším z Chabrolových variací kriminálních thrillerů, kdy je důležitější mikrokosmos vnitřního světa. Niterná úzkost, kritický útok, poetické vytržení, pozoruhodný filmový prožitek!

Myslím, že reakce manželky až tak nepochopitelná nebyla, zřejmě si chtěla zachovat svůj životní standart.Ve skutečnosti by asi hodně trestů ubylo, kdyby se pachatelé přiznávali blízkým, místo policii.Spíše mi tady bylo divné jednání policie, která neprověřovala nejbližší přátelé oběti. Bouquet hrál výborně, trápil se dokonale, radost pohledět.

Tohle je sakramentská trefa do mě. Kdo nechápe co myslím tím neustálím plkáním o vyjadřování emocí bez slz a smíchu, tady je návod. Neskutečně neubrečený příběh o zvrácenosti morálky vyšší společnosti a síle svědomí. Boxerský grupáč mezi rodinou, společenským postavením, přátelstvím a osobní ctí. Pitva všech možných forem pokrytectví a lží.

Celé léto mi unikají francouzské kriminálky na čt2 a když už se teda k nějaké dostanu, tak natrefím na tuhle koninu. Bouquet zabije milenku a zbytek filmu chodí jak zmoklá slepice a přemýšlí jestli se přiznat nebo ne. Fakt to není zábavné a už vůbec ne napínavé. Navíc se trio hlavních postav chová hodně neuvěřitelně.