Ženská záležitost (1988)

V dobe nacistickej okupácie, si zrejme každý našiel koníčka, ako sa dostať k peniazom. A v tej dobe a celkovo dobe ďalšieho za vlasy pritiahnutého, kresťanského puritánstva, sa to proste Marii neoplatilo. Chcel by som vedieť, kto vlastne učinil ´´výkon´´ trestu viac. Či démonizovaný nacisti, alebo milovaná cirkev. Snímok neoplýva ktovieakým remeselným podaním. Vlastne vyzerá to len ako dobre natočený TV film, ale celkový účinok je rozhodne spoľahlivý.

Príbehvražednej potratárky, čo je sám o sebe pleonazmus rovnako ako pojem "ľudová demokracia". Film sa možno snaží zanechať posolstvo, že trest bol prikrutý a zákony boli vraj šialené, ale samotná postava nezanecháva dobrý dojem a už vôbec nie ľútosť. Marie sa veľmi podobá napani Bovaryovú, ktorú paradoxne a možno úmyselne o tri roky stvárnila práveIsabelle Huppert. Žena chce uniknúť chudobe, šedi života, manželovi, ktorého nemiluje... a urobí preto všetko a bez svedomia. Osud si ju napokon nájde.

Dusivá atmosféra filmu, kde ste od začiatku tušili, že toto nemôže dobre dopadnúť. Marie navyše vyvolávala od prvej scény negatívne emócie. Či už jej správanie k manželovi, jej súkromný život a dorazilo ma, keď k nej prišla sestra mŕtvej klientky a ona sa nehanbila vziať od nej peniaze. Isabelle Huppert bola neskutočne uveriteľná. V podstate mi bolo ľahostajné, čo sa s ňou stane, ľutovala som len jej deti.

Jednoduchý člověk, ponechán sám sobě, má jednoduché (konzumní) cíle a jednoduché představy jejich bezlimitního naplňování. Jinými slovy – pro peníze udělá cokoliv a peníze jsou také jediným cílem, který si pro sebe ve své jednoduchosti dokáže představit – často aniž by je dokázal proměnit ve smysluplné naplnění života – frustrovaný a nespokojený bez ohledu na okolnosti a vzrůstající množství hmotných statků. Válka a doba, v níž se situace takového člověka odehrává, prvoplánové „potřeby“ takto nastavených jedinců nijak neovlivňuje. Ale i u nás se často ledaccos svádí na „dobu totality“… Zde jako by se odvíjel podobný záměr, i když jde o zfilmování skutečných událostí, takže je taková tendence autory možná ne zcela zamýšlená. Film je typickou ukázkou vrcholu francouzského filmového umění, ale z hlediska lidského je příběh odporný. Je zvláštní, že vůbec kdy někoho napadlo tyto primitivní pudy vydávat za „pomoc“ nebo dokonce za „odboj“, to je urážlivé vůči těm, kteří skutečně bojovali v odboji a pomáhali. A to nemluvě o chudácích dětech a manželovi, na které prostý mozek milé  Marie už nestačil pamatovat… Ono je opravdu dost pokrytecké mluvit o slitování, když ti samí, kdo o něm mluví, neudělají nic proti tomu, aby člověk vytvářel zlo – nic nevysvětlí, nezastaví, ve skutečnosti je jim osud takových lhostejný a nezajímají se o ně, hlavně aby neměli nic kromě svých „starostí“. Je bohužel smutným paradoxem, že němečtí úředníci nacházeli na okupovaných územích, ať už šlo o Francii, Československo nebo třeba Ukrajinu, často zvrácené způsoby a společnost, která jako by snad ani nebyla civilizací… Jejich předsudky o podřadnosti těchto národů to často jen utvrzovalo. Isabelle Huppert exceluje jako vždy a film byl vůbec další příležitostí pro znamenité vystoupení mnoha dalších, méně či více proslulých francouzských herců z jejich bohaté pokladnice přirozených talentů, jakož je nutno pochválit i klasickou režii, scénář, kameru, architekturu a produkci.

Mít rád Chabrolovu pronikavou studii mravů pétainovské Francie dost dobře nejde, ale určitě si zaslouží víc než tři hvězdičky, které jsem jí dal po prvním zhlédnutí. Huppertová je jako obvykle skvělá. Zdá se mi, žeAndertonaTroufalkarežiséra podcenili, když nazvali jeho přístup "citovým vydíráním diváka" a hlavní postavu "bezcitnou mrchou".