Bakuto gaidžin butai (1971)

SYMPATIE PRO PROHRÁVAJÍCÍHO nebo volně POCHOPENÍ PRO SMOLAŘE. Především pro fanoušky akčních filmů. Divoká přestřelka v samurajském duchu uzavírající film je povedená. Zaujme i postelová scéna před koncem s detaily tváří milenců, když pak žena zpívá nostalgickou píseň kurvy "Kdyby tak druhé ženské rty mohly vyprávět o všem tom smutku, který viděly...".Kritický komentář:https://dennisschwartzreviews.com/sympathyfortheunderdog/(max.70%)(28.05.2020)

Jeden z nejstylovějších Fukasakových filmů je opět částí nepříliš svázané desetidílné série studia Tóei natáčené mezi léty 1964-1971. SérieGamblers Kódžim Curutou byla proninkjó eigajedním ze základních stavebních kamenů, přesněji řečeno prvních pět dílů, než se svým zmodernizovaným příspěvkemCeremony of Disbandingv roce 1968 přišel Kindži Fukasaku. O tři roky později Fukasaku přidal ještě jeden díl, v pořadí devátý, který je znám především pod názvySympathy for the UnderdogčiGamblers in Okinawa, nicméně z hlediska celé série spíše jakoGambler – Foreign Opposition. Kopíruje již mnohokrát omílaný vzorec o z vězení navrátivším se gangsterovi, který nenajde stav věcí zdaleka tak, jak jej ponechal. Tentokrát jeho gang ztratil výsadní postavení, zbylo jen pár posledních věrných členů. Přesouvá se s nimi nuceně do Okinawy, kde začíná budovat síť podniků, aby si i on urval část z celkových nelegálních příjmů jakuzy. To samozřejmě vyvolá pozornost ostatních klanů a vzájemné konfrontace vrcholí ve finální přestřelce, kde základnídžicurokuformulka „zabít nebo být zabit“ ještě znamenala „zabít a být zabit“. Přestože vSympathy for the Underdogsyžetový vzorec neukazuje, že by se mělo jednat o kdovíjak výjimečný film, v rukách Fukasaky je povýšen na neuvěřitelně stylovou podívanou plnou sytých barev, cigaretového kouře a přepálených dialogů. Svůj velký díl má i Kódži Curuta, jehož Masuo Gundži se skvěle padnoucím oblekem a černými brýlemi, které neodloží dokonce ani v posteli se ženou, představuje jednu z nejvíce cool postav jakuzáckých dobrodružství.(07.05.2016)

Zkušeně podaný příběh cesty na vrchol, který hned zaujme skvělým jazzovým doprovodem. Film skvěle odsýpá a ač jde převážně o přímočarou yakuza podívanou, tak působivé vyobrazení Okinawy jako posledního divokého místa napoví dost o poválečném uspořádaní Japonska. Fukasaku kladl důraz jak na silné dialogy a střetnutí ala oldschool bushido way tak i na akci samotnou. Kinji Fukasaku zde byl později jasnou inspirací i pro Takeshiho Kitana.(25.10.2014)

Podařená gangsterka zahalená do nostalgického oparu z laciné pašované whisky, kvalitního jazzu a vzpomínání na staré dobré časy Yakuzy, kdy se před hierarchicky řízenou organizací plně podřízenou svému cíli dávalo přednost osobním vazbám založených na cti a věrnosti. Celé se to nese v rychlém, nikoli však zběsilém tempu, spíše než heroické a patosu plné gangsterky od Wooa a jiných to připomíná klasické samurajské filmy, avšak plné drsných hochů, co na sebe hází zavilé pohledy skrze sluneční brýle a spojenectví zakládají spíše na instinktivní příchylnosti k tomu, kdo má stejně velké „koule“, než na nějaké pragmatické úvaze. Což mně osobně ke spokojenosti stačí. Slušné 4*.(03.10.2014)

Yakuza - svět, kterému vůbec nerozumím. Povedená kamera a závěrečné střetnutí mě nutí dát tři hvězdy.(02.01.2012)