Roztržka (1970)

Stéphane Audranovápomerne dosť často stelesňovala postavy menom"Hélène", a to najmä vtedy, keď vystupovala v tituloch svojho manželaClaudea Chabrola, ako práve i teraz, kedy tentoraz bude jej priezvisko znieť akoRÉGNIERová, pričom by som rovnako tiež podotkol, že i postavuPaula Thomasa, som už niekde predtým započul, a to konkrétne v predchádzajúcom tituleLes Biches, kde ju medziiným stelesnil J-L Trintignant, akože zamilovaný až po uši v akomsi „milostnom ▲”, no akurát je tomu ale celkom inak, keďže tento charakter v podaní Jeana-Pierreho Cassela, je stelesnením akéhosi, mimoriadne ambiciózneho,„kariérneho intrigána”, ktorý sa absolútne nezastaví pre nikým, ani pred ničím, aby povedzme zdiskreditoval určitú postavu, ale zároveň ešte pridávam i malú poznámočku asi v takom zmysle, že túto»domácu úlohu«, mu nezadal snáď nikto iný, ako zrovna starýRégnier(Hélèninsvokor) v podaní klasického majstra záporných úloh,Michela Bouqueta, čím sa konečne vari dostávam i k jadru samotnej veci, spočívajúcej skrátka v tom, že starého syn, to jest nadrogovanýCharles,dostal na začiatok poriadny výprask panvicou po hlave, a to na základe jeho predchádzajúceho konania, ktorým ohrozil na živote ich spoločného syna, a sakra, opäť ďalšiehoMichela, to je jednoducho opakujúci sa cyklus, na ktorý som si už medzitým zvykol. • Pointa spočíva iba v tom, že manželiaRégnierovcisa od seba oddelia, odkedy v podstate následne nastáva neustály kolotoč intrigánskych situácií zo strany aktuálnehoPaula Thomasa, až sa vďaka tomu miestami zachádzalo do totálneho extrému, aspoň tak sa mi zdalo, že to režisér s niektorými explicitnými pasážami trochu preháňal: išlo o to, aby starostlivosť o dieťa bola zverená nie žene, ale majetným rodičomCharlesa, a tak tým pádom sa musí na ňu i niečo náležitého nájsť, aby sa daná podstata veci do poslednej bodky naplnila... • Do tohto diania sa postupne pridávali i ďalšie postavy, čím sa vlastne rozohralanepredvídateľná hras možným, trpkým koncom. • Väčšinou som bol vskutku z tohto deja veľmi znepokojeným, nakoľko by som povedal, že včuľ bola"audranka"zväčša odsunutou na vedľajšiu koľaj, nie úplne doslova, samozrejme že bola stopercentne neoddeliteľným článkom samotného príbehu, no nebyť priamej účasti„veľkého sympaťáka”v podaníJ-P Cassela, vďaka ktorému má titul taký strhujúci rytmus, tak sotva by sa dostavil až takto hodnotný výsledok, udržujúci si svoje tempo až po záverečné titulky, tak to je pre mňa vždy niečo naprosto nevídané.

Roztržka, jeden z niterných kriminálních thrillerů na Chabrolův způsob, je přímočarým útokem na buržoazii. Film poskytuje úchvatné obrazy niterného chvění, Claude Chabrol vyztužil předlohu spisovatelky Charlotty Armstrong estetickou formací poezie Nové vlny, stylizace se oddala mondénní psychedelické erupci, halucinogen se tu stává schématem i prostředkem. Nakonec se jeví, že se Chabrol nechal příliš unést formou a jejím stylizováním natolik, až se z jehoRoztržkystala lascivně parodující karikatura samotného režiséra. První postavičkou psychedelické niternosti je Paul Thomas (pozoruhodný Jean-Pierre Cassel), oběť, ale i posluhovač buržoazní zlovůle. Každá služba má svoji finanční náročnost a příslib velmi blízkého blahobytu ponouká jakkoli brutální kreativitu k ojedinělému výkonu. Limitem je jen vlastní omezenost. Hrdinou, odolávající buržoazní nabubřelosti, je Hélène Régnier (vynikající Stéphane Audran), matka malého synka, stíhaná za troufale prostší stavovský původ. A nikdo se nesmí protivit spravedlnosti vyvolených. Boj o vlastní svobodu, práva a důstojnost. Hlavním terčem útoku je Ludovic Régnier (dobrý Michel Bouquet), Hélènin tchán a bohatý, mocný průmyslník. Nízký původ snachy je skvrnou na rodinné cti, rozpad synova vztahu musí být vyřešen dle požadavků silnější strany. Přímočaré přesvědčení o vlastní stavovské nadřazenosti. Významnou postavou je Sonia (zajímavá Catherine Rouvel), eroticky nenasytná Paulova milenka bez zábrany. Hrátky s osudem druhých neznají hranice. K výraznějším postavám patří také paní Pinelli (příjemná Annie Cordy), provozovatelka starosvětského penzionu s puritánským uspořádáním vnitřního prostoru. Starostí je nejistá budoucnost. Z dalších rolí: Hélènin psychicky nestabilní manžel v zajetí otcova buržoazního přesvědčení Charles Régnier (Jean-Claude Drouot), ze stavu dítěte chronický alkoholik a nešťastný manžel provozovatelky penzionu Henri Pinelli (Jean Carmet), skromný a poctivý Hélènin rozvodový právník Allan Jourdan (Michel Duchaussoy), ve své povolání věřící herec a obyvatel penzionu Gérard Mostelle (Mario David), ta retardovaná a bezelstná dcerka provozovatelky penzionu Elise Pinelli (Katia Romanoff), o svého jediného synáčka tak strachující se Ludovicova manželka Émilie Régnier (Marguerite Cassan), laskavý nemocniční doktor a obyvatel penzionu Blanchard (Angelo Infanti), prodejce balónků (Dominique Zardi), tři staré, vášnivé hráčky taroku a zvědavé obyvatelky penzionu (Margo Lion, Louise Chevalier a Maria Michi), či malý synek Hélèny a Charlese Michel Régnier (Laurent Brunschwick). FilmRoztržkaje vizuálně velkolepou podívanou, kterou ve své hutnosti psychedelických a poetických forem paroduje Claude Chabrol nechtěně sám sebe. I přes úchvatné obrazy nelze všechno považovat za zdařilé filmové dílo. Výhrady k estetické erupci a k přímočarosti!

Trochu zvláštny film, hlavne svojím vyznením, keď sledujeme najatého záporáka (Cassel), ako kuje neľútostné pikle proti svojej obeti. Film vôbec je plný mierne zvláštnych postáv. Jednotlivé scény nie sú ktovieako záživné, ani dialógy, ale v celku to väčšinou nenudí, k záveru to naberá aj spád. Škoda psychadelického konca, ktorý úplne zrušil jemne trilerové vyústenie zápletky.

Zoufalá snaha usvědčit hlavní hrdinku, že je závislá na drogách. Přitom to spíš vypadá, že na něčem jedou všichni ostatní. Včetně těch za kamerou, páč by mě zajímalo, kdo měl ten ujetej nápad přilípnout Michelu Bouquetovi blonďatou kštici, která mu dost ubírá na démoničnosti.Naopak Stéphane Audran je dokonalá a i ve stresových situacích neustále velmi krásná. Příběh vyžaduje dost trpělivosti a soustředění, a když už v závěru konečně přichází spád a gradace, zároveň se to kombinuje s totální magořinou a najednou jsou titulky. Prokousat se Chabrolem je zkrátka dost náročný. Neříkám, že by mě to úplně bavilo, ale nezapomenutelnej zážitek určitě, takže musím dát 4*.

Pokud je Hitchcock "Mister of Suspension", potom je Chabrol "Mister of Disconcertion", v znepokojování, vyvádění z rovnováhy, přivádění do rozpaků. A v tomto filmu je to značně hutné, a otázka "proč?" stále visí ve vzduchu. Proč se dobře situovaní lidé ve své bohorovnosti neustále pokouší ovlivňovat svou mocí a penězi životy druhých pro svůj, mnohdy jen zdánlivý, prospěch? Rozehraná partie zlého úmyslu končí nakonec patem, protože zlo není jedinou silou působící v tomto světě. I když zlo jedná plánovitě a dobro impulzivně, je tu zřejmě nějaká prozřetelná síla – třeba jí jsou ony tři nestárnoucí ženy (bohyně osudu čili parky, se jmény Nona, Decima a Morta), podle nichž nazvala Charlotte Armstrongové svůj román "Le Jour des Parques - Den parek" (viz též závěrečná "parkovní" scéna), o který se Chabrol opíral.