Dům k pověšení (1988)

„KADA SE BOG SIŠAO NA ZEMLJU, NIJE MOGAO DA SE SLOŽI SA CIGANIMA I ODLETAO JE.”[=KEĎ BOH ZOSTÚPIL NA ZEM, NEMOHOL SA S CIGÁNMI DOHODNÚŤ A UTIEKOL.]•„1988: Rómska odysea”; alebo povedzme ešte i:Magický realizmusso surrealistickými prvkami - štruktúrovaný na balkánsky spôsob s klasickým, balkánskym temperamentom v celej svojej podobe; poprípade dodajme aj:Vzostup a pád[teda, môže byť aj v opačnom poradí] rómskeho ústredného protagonistu menomPerhan[naprosto geniálna, herecká premena zo stranyDUJMOVIĆA]v priam majestátnom audiovizuálnom spracovaní pod taktovkouE. KUSTURICU- vytvárajúci legendárny rómskyEpos, ktorý sa azda už úplne navždy zapísal i do povedomia diváckej obce, keďže na totoUmelecké dieloKusturicovo, sa rozhodne nedá len tak rýchlo zabudnúť - tým pádom musí byť nezabudnuteľné!•Dokonca toto chalanisko disponovalo i „zvláštnymi schopnosťami”, pripomínajúce mi práve tie z klasického diela v tvareStalkera- pamätáte si na to dievča, ako hýbalo pomocou mysle s predmetmi → malo tzv.telekinetické schopnosti, tak v tomto prípade to vskutku tiež zohrávalo i nemalú úlohu, ktorá sa poriadne rozhýbala až počas nastávajúceho diania, plného neuveriteľných situácií, a systematickým spôsobom kráčajúca do[ne]predvídateľného finále s akýmsi povznášajúcim účinkom, čo bolo vedľa majestátneho hudobného sprievodu, obdobne intenzívnym zážitkom, smerujúcim hlboko do môjho podvedomia s trvalým udržaním sa v „oblasti” duševného života.•Čím dlhšie som sa na tento spletitý príbeh pozeral, tým ma vari i čoraz viacej interesoval.Hláška:"Iba politici by sa mali vešať."

Film jsem viděl v kině na začátku tisíciletí asi v nejlepší možný čas. Studoval jsem uměleckou školu, byl zamilovaný a doznívaly devadesátky. Paradoxně jsem mu tehdy rozuměl více než dnes, ačkoli jsem měl méně zkušeností a znal méně filmů. Velmi silně mě zasáhl. Filmy, které ve mně zanechali stopu během studií, jsou,Mazací hlava,Brazil,Podivnější než rájaDům k pověšení. Příběh, který mohl fungovat jen v době předmobilní a předpočítačové. Pro dnešní generace vlastně v době předpotopní. Je zvláštní se zamyslet, že jsem prožil rychlý přelom kulturních epoch, podobné přechodu z doby kamenné do doby bronzové. Na studiích jsem ještě neměl ani mobil, ani počítač. Emirův film není technicky učesaný, ale je živelně emocionální jako cikánská komunita, o které pojednává. Ukazuje dospívání mladíka v muže v prostředí, které ho obere o nevinnost, učiní z něj zrůdu, až ho úplně zničí. Pátou hvězdu dávám za hlavní hudební motiv, který je ten nejlepší, jaký jsem kdy ve filmu slyšel.

Je až s podivem, jak přirozeně dokáže "Fellini Balkánu" Emir Kusturica propojit ve svých dílech bláznovství a spiritualitu (či lépe řečeno magii) s ryzím zájmem o člověka. Režie je absolutně precizní (koneckonců Vávrova filmová škola), herci jsou výborní, Bregovičova hudba úžas budící, celek je nesmírně mnohovrstevnatý. Kusturica zkoumá nejen kulturu cikánského etnika, ale též zkorumpovatělost systému, stejně jako sílu sourozeneckého pouta mezi titulním hrdinou Perhanem, jenž oplývá telekinetickými schopnostmi, a jeho mladší sestrou.

Film, který je obtížné uspokojivě rozklíčovat, ale jednoduché si užít. Koluje mu totiž v žilách, podobně jakoPoslední stanicí ráj(1988) Luciana Pintilieho neboVzestupu(1977) Larisy Šepiťkové, jakési nepolapitelné fluidum; boží chvění, které v některých jeho částech vystupuje z plátna a prostupuje publikem. Je hmatatelné minimálně od chvíle, kdy se kamera za doprovodu Bregovićovi interpretace romské písně Ederlezi přenese nad hladinu řeky, na níž Perhan spolu s dalšími Romy slaví svátek sv. Jiří. Střet vody a ohně, možná až přepáleně zveličený plujícími hořícími polínky, utváří magickou kompozici, která vzdáleně připomínáDanteho bárku. Hypnotizující plačtivý hlas romské zpěvačky následně obrazu vdechuje život, vytrhává ho z okovů filmového pásu a nechává ho v podobě elektrizujícího náboje volně poletovat mezi diváky. Každý moment, ve kterém potom Ederlezi zazní, je jednoduše kouzelný a těžko popsatelný, jako by promlouval univerzálním jazykem duše.

Asi jsem čekal příliš, ale za mě spíš zklamání.... první poeticky stylizovaná třetina která bravurní [a neméně absurdní] komediální optikou nahlíží do romské subkultury je naprosto geniální; zbylý dvě třetiny jsou "jen ok" – a celkově vzato ona kriminální rovina celému filmu dost škodí, o anti-klimatickým závěru radši ani nemluvě. Každopádně palec hore za jugoslávského Begbieho, sigma babičku, a mladýho harmonikáře jehož nejlepší kámoš je krocan [jo, krocan je zcela neironicky nejlepší postava filmu]. I tak jde o zajímavý kulturní zpestření nejen v rámci balkánský kinematografie....[VERDIKT: 6,9 krocanů z 10]#chcípnivhovnech!