Stuky (1941)

Válečná propaganda o tom jak to těm anglánům na nebi natřou. Na svou dobu zdařilé scény vzdušných náletů a soubojů. Srovnatelné se socialistickými dílky z 50.let. Jak z jedné dílny...

Byla jsem mile překvapena z minimální propagandy a velice se mi líbilo silně optimistické vnímání války a postavy alá Ken bez Barbie. Toto můžu doporučit jako pohled na věc z jiné stránky.

Jako dodatkovou četbu k filmu doporučuji knihu Navzdory (vydanou u nás v polovině devadesátých let) nejznámnějšího pilota Stuk Hanse-Ulricha Rudela, který byl také jediným nositelem nejvyššího německého vyznamenání (Rytířský kříž se zlatou dubovou ratolestí, meči a brilianty) uděleného za války.(12.10.2013)

Když to přeženu, tak bych film přirovnal k Tmavomodrému světu. Není to film o válce jako takové, ale spíš o přátelství mezi jednotlivými členy, jedné letky Luftwaffe. Jedná se o celkem průměrnou propagandu. Jak již pár uživatelů psalo, tak konec je opravdu nezapomenutelný.
Ran an den Feind! Ran an den Feind! Bomben auf Engelland!(11.12.2012)

Německá agitka nebo reklama na německé výškové bombardéry ? Druhou volbu bych uvítal, jenže tvůrci evidentně usilovali o první variantu. Výsledkem je spousta tlachání o kamarádství, nutnosti boje za správnou věc a vzájemné poplácávání po ramenou, jelikož se podařilo nepříteli způsobit nadočekávání vysoké (neúměrně nadsazené) ztráty. Poslední propagandistická tendence vrcholí scénou, kdy sestřelený pilot zajme (vzdají se mu) pár desítek demoralizovaných francouzských vojáků. Jo a končí to radostným vzletem proti pobřeží Velké Británie… na tenhle happyend jen tak nezapomenu :-)(06.02.2012)