Stříbrný a Ryšavec (1998)

Zajimave jake podhodnoceni muze mit tato mila pohadka - kterou oceni jiste vsichni mladi a to hlavne kluci, pro svoji "vojenskou" naladu. Bud je to z lezeni, chalupy od stromu nebo z leska kde se nachazi straslivý vudce mistnich lapku pan Machacek. Pohadka nepostrada krasnou myslenku a nadhernou atmosferu letniho vecera u vozu, kde Stribrnak alias Ilija Racek leje bezinkovy caj - co se konzumovalo v hospode videt nastesti? neni...Velmi se mi libi letni nadech pohadky s vychloubacnym knizetem, ze ktereho uz zde je videt holdovani alkoholickym napojum...je mi to sice lito, ale je tomu tak. Pohadka je takova pohadkova s vojaky a vojenskym lezenim...Ikdyz lezeni u vozu nebo vecerni predstaveni s "medvedem" vladne po mape jeste dva mesice potom....Samotne prepadeni, kterym je doprovazena cesta na zamek - pusobi velmi vtipne! Zvlaste trojice se vyvedla...Cara, v munduru ve 3/4 kalhotech nema chybu - prepadeni zamku s grotestnim sermirskym vystoupenim pobavi male i velke - velmi pekna pohadka!

Bohužel pohádka postrádá hlavní dějovou linku. Mísí se v ní celá řada témat, takže se z dílka pro děti stal spíše mišmaš. Taková motanice. Mladá Barbora Seidlová je krásná a je jeden z hlavních důvodů, který si zaslouží hvězdu. Tím druhým je hlavně prostředí, kdy představa, že by filmaři skončili ve studiu, doslova děsí. To bych musel jít ještě o hvězdu méně.

"Ale pane kníže, otec je lazar ještě z poslední vojny !! Sotva chodí !!" - "Však my utíkat nebudem !! Jen se neboj, panenko !!" ;)Žánru a tuzemské filmové tvorby znalý divák velmi snadno odhalí, že Stříbrný a Ryšavec ve svém scénáři jasně ukazuje na práci Karla Šiktance, který takřka vždy zůstane někde v půli cesty, když žánr sice ozvláštňuje poměrně civilníminepohádkovými motivy, čímž se vlastně dostává spíš k báchorkám, kterým navíc dopřává výborné dialogy plné skvostné a neoposlouchané češtiny, nicméně jim většinou nepropůjčí dostatečně zajímavou a silnou zápletku, natož dostatečně nosný příběh.. Což lehce napovídá o jeho (ne)schopnostech a (ne)znalostech výstavby příběhu samotného.. A tak projekty založené na jeho skriptech působí jako dějové slepence, kterým mnohdy ve finále dochází dech.. V tomto ohledu si však mohou spolu s režisérem Vladimírem Drhou jen podat ruce, ten totiž sice převážně slušně nabrnkává na komediální strunu,často však své herce nechává sklouzávat k nemístné a otravné přepjatosti, a zvláště v těch dramatických a vážně míněných pasážích jeho televizky prostě DRHnou.. O redudantním užití hudební složky, často s motivy (ne)funkčně groteskními, raději ani nemluvím.. Jako vždy výtečný Vladimír Dlouhý se v téhle jalové šmíře ocitl nejspíš omylem, jen pro pár stříbrných..

Teda jestli tohle si udrží pozornost aspoň jednoho dítěte.....:-(
Tahle pohádka by měla být předepisována místo prášků na spaní. Jediný vtipný moment je skákání svázaného Otakara Brouska ml. (škoda, že se v tom balastu úplně ztratil) a jediné plus: v roce 1998 ještě nebyla oblíbená retardace a pitvoření.

Pohádku jsem si pustila poprvé a celkem nadšeně, že se mi podařilo objevit něco, co neznám, s Vladimírem Dlouhým. První ťafku přes uši jsem dostala ještě při titulcích - Barbora Seidlová zpívá moc nepříjemně falešně. Druhá byla scénář. Rozvleklý, přelétavý, až vtíravě protiválečně moralizující, navíc není dost dlouho jasné, kdo se té primitivně venkovské, až přehraně naivní Bětušce vlastně líbí. Třetí levné provedení. Možná je lépe natočit pohádku ve stokrát otřepaném studiovém interiéru, než sledovat prázdnotu venkovní, kde když nic není, ani smrt nebere. Hvězdičky dávám za ostatní herecké výkony i za smutnou postavu Vladimíra Dlouhého, který ať hrál, co hrál, vždy to bylo s bravurou. Škoda, že neměl štěstí a čas na víc zajímavějších rolí.