Jezerní královna (1998)

Jedna z těch pohádek, která diváka při druhém zhlédnutí ukotví ještě více v emocích, o něž nestojí. Marnost až beznaděj, vztahový chlad, krutost, manipulace... Zatímco v jiných pohádkách to zlo vnímáte z kontextu, je mírněno humorem nebo jen naznačeno, zde je ukázáno v konkrétní podobě, a tak se výrazovými prostředky blíží hororu. K tomu bezútěšný tmavý obraz podvodního světa. Hudba deformující Čajkovského se v závěru mění na oslavnou a evokuje spíše western. Velké množství postav epickou linku drobí, protože se jednání prince motivovaného láskou (dost chladně vyznívající)  dělí o zbytečně nadhodnocené motivy jednání postav ostatních. Dějově překombinované, hereckými výkony nevyvážené.

Opět a znovu temná pohádka, kde opět a znovu hraje Chýlková zlou potvoru. Podvodní královna si podvodně namluví prince Filipa. To ale netuší, že princ Filip má Filipa. O zábavu se stará Hrušinský nejmladší, alias buranský sluha. Dostal mě při svém umu házení peckou. Jitka Schneiderová je nádherná a Táborský skvělý posluhovač. Jen škoda té hrozné temnoty, nepovedeného podvodního světa.

Tohle se bohužel moc nepovedlo. Asi bych odpustil příšerné ztvárnění podmořského království, kde si tvůrci vystačili s nějakým debilním filtrem a pár rybkama v popředí. Překvapily mě ovšem nedostatky typu hodně nekvalitního zvuku s ozvěnou u dodabovaných rolí. Příběh byl hodně divný a příliš mě nebavil. O jedinou zábavu se starala rodina Hrušínských, kdy si Rudolf střihl roli jakéhosi peďáka, který unášel a stahoval pod vodu děti. Zdejší průměrné hodnocení je vesměs odpovídající kvalitě této pohádky. [50 %]

K pohádce jsem se odhodlal po čtvrtstoletí od premiéry na kanálu BR v neděli v 9 hodin. V Německu je to pohádka pro děti na nedělní ráno, v Česku je to spíše hororový příběh pro dospělé, který málokdo pustí dětem. Byl jsem si vědom špatného hodnocení při uvedení do českých kin i neobliby tohoto filmu pro čas vánoční, byl jsem si vědom nelaskavosti celého výsledku - láska Viktora k Odettě působí jak přes filtr, patrně i vzhledem k ne příliš výrazným výkonů Maxe Urlachera a Jitky Schneiderové. Jakeš by řekl - taková milá holka ... A při těchto minimálních očekáváních mne zajímalo, proč německá televize z množství jiných pohádek dětem servíruje právě tuhle. Asi proto, že děj má hlavu a patu, je zde propojení s klasickým baletem Labutí jezero, místo švejkovství to běží "seriózně" bez popletených čertíků a hloupých Honzů, špatné vlastnosti jsou jasně postaveny proti těm dobrým a na porážce Jezerní královny (Ivana Chýlková a Miroslav Táborský v nejlepší kondici) mají děti v jezerním otroctví zásadní podíl. V momentě, kdy to dospělým úplně nevychází, děti společnými silami děj obracejí. A to je pro každé dítě dobrá informace - není nutné si nechat vše líbit, je cesta, je řešení, jak věci zvrátit. Jeden z těch filmů, které s časovým odstupem zrají.

Vorlíček v devadesátkách pod producentským vedením Německých stanic už dojížděl opravdu hodně na setrvačanost, nebo už prostě bral kde co a bylo mu jedno, že materiál za nic nestojí a že Macourek už měl své scénáristické klenoty dávno za sebou...Tahle pohádka je opravdu odpudivá na pohled, jelikož všudypřítomný podvodní modrý filtr je vskutku odporný. S tím se pojí i to, že tahle pohádka postrádá v podstaté jakékoliv osobní kouzlo nebo něco, co by evokovalo, že tvůrci do toho dali aspoň trochu snahy. Jediný, kdo tu vypadá, že se o něco snaží, tak je Ivana Chýlková. Klasické Vorlíčkovské obsazení s Hrušinskými či Bohdalkou je tu spíše ze známosti a ve svých rolích tak nic moc nepředvádí. Nevím, jestli je to Německými zásahy, že pohádka nemá skoro nic z toho, co Vorlíčka a Macourkama proslavilo, ale ve výsledku je to vlastně jedno, protože výsledkem je prostě nezáživný a nezapamatovatelný film, který se nebude líbit ani dětem, ani dospělým.