Císař a tambor (1998)

Pohádka je taková tuctová, zbytečně se cestovalo po trase Bruntál-Valašské Meziříčí-Náměšť, nic to pohádce nepřineslo, naopak venkovní hostinec ve stodole skanzenu působí že pohádce došli prníze. “Šeptání” Vladimíra Čapka je vyloženě nepříjemně otravné, Norbert Lichý ještě v přijatelné váze a sexy Anna Veselá svým výstřihem a velkýma očima tuto pohádku zachraňuje. Zbytek ansáblu, včetně toporného Rajcherta úplně mizí, naštěstí hudba Jana Hrubého také pomohla ke koukatelnosti. Pravda je že o proti dnešním katastrofálním pohádkám si zaslouží jednu hvězdičku navíc.

Klasicky slaboduchá pohádka, jak císař mezi lid vychází, v zásadě ho nikdo podle ksichtu nepozná, včetně šlechticů a vojska, poddaní jsou docela xenofobní hovada v původním smyslu českém, tedy že kdo se tady nenarodil, je cizák a přivandrovalec a nechcem ho tu ... vlastně to nemá obsah. Ale také to nedráždí hysterickým pobíháním děvčat po lukách za kvílivého zpěvu ani rádoby humorným hláškováním. Ujde.

Není zcela jisté, jestli v roce 98 už na Moravu dorazila kamerová technika, protože tohle bylo evidentně točený vydlabanou bramborou na proužky mlácený slámy. A jinak Televiznímu studiu Ostrava to zase střílí... Kanonáda prázdnoty a bezobsažnosti, nepřekvapivosti a kolosální nudy vrcholí asi nejdebilnější bitevní scénou všech dob. Pohádkou běhají psi a svazují loupežníky. Panna Márinka vystavuje z okna staré chaloupky svá poňoukadla (obě bohužel stejně rozostřená). A pak se tam děje něco, co by v jiný časoprostorový dimenzi mohlo částečně dávat smysl... Chtělo by se říct "snaha byla". Ale ona nebyla. Tak bohužel...

Je to chaos, ale ne v úplně špatném slova smyslu. Asi by mi nevadilo, kdyby byl film o pár scén delší, protože se jeho děj pohybuje moc rychle a několik důležitých informací mě kvůli tomu uniklo, film se prostě na začátku rozeběhne jako Zátopek a do konce si nedá přestávku na oddych. Tím ale nechci říct, že se mi děj nelíbil, právě naopak, docela mě pobavil, některé jeho části ale prostě byly zvláštní. Třeba pes Kopretina, v něketrých scénách mi přišel trochu jako deus ex machina tím jak přesně ví kde a kdy má být a co dělat. Zbytek filmu je všechen fajn, prezentace, hudba i herecké výkony nejsou ničím výrazné, ale jsou fajn.5/10

Císař a tambor je tak jednoduchá pohádka, že její nasazení do kin vypadá i po letech jako špatný vtip. Přitom jde o ideální materiál pro televizi. Ještě divnější je, že Křístkovi nikdo neomlátil scénář o hlavu. Ty dvě stránky sice natáhl přes hodinu, ale při tak krátké stopáži působí občasné němé pasáže směšně. Nepotěší ani absence ženské krásy. Jeden bujný dekolt to fakt nezachrání.