Muka obraznosti (1989)

Knižně spadajíMuka obraznostido Bílé pentalogie, adaptovány byly i první dílyMladý muž a bílá velryba: Malý chemický eposaRadost až do rána: O křečcích a lidech, ale naGenerální zázrak: Román nadějefilmaři zapomněli a na pátý díl pro změnu zapomněl zase Páral. Teoreticky ten nápad na prolínání běžných problémů na pracovišti v liberecké textilní továrně v 50. letech s osudy hrdinů románuČervený a černý... by nemusel být tak špatný, ale to by to musel natočit někdo jiný, než Drha. A hlavní hrdina by musel být obsazený někým, kdo alespoň dokáže ta francouzská jména vyslovit. Takhle jsme už jednou nohou vPlaygirlsa ani to za to nestálo.

Viděl jsem po přečtení knihy - a byl jsem mile překvapen, že jde o dosti přesný přepis díla (nemám rád, když je výsledkem adaptace jiný příběh). Film je sice z roku 1989, ale děj se odehrává v 50. letech, přitom politická realita je v něm patrná jen minimálně, naprosto klíčové jsou vztahy. Děj knihy by snadno vydal i na seriál.

O problémech čerstvě vystudovaného chemického inženýra, který nastupuje do svého prvního zaměstnání a jehož představy a plány se střetávají s tvrdou realitou života. Takové je motto knižního románu autora Vladimíra Párala, který byl koncem osmdesátých let zpracován do filmové podoby. Přestože se v předloze příběh odehrává v osmdesátých letech, ve filmu je zasazen do let padesátých, čímž se vlivem námětu řadí mezi takové snímky, jako je „Svět otevřený náhodám“ 1971) a „Rytmus“ (1980), byť se děj v obou případech odehrává v letech třicátých. Podstata námětu o hlavním hrdinovi je stále stejná. Zajímavé je, že oba snímky jsou natočené taktéž dle knižní předlohy a každá je přitom od jiného autora. Jako kdyby bylo za socialismu spisovatelům dáno zadání, o čem mají psát. K tomu nelze připojit také film „Hauři“ (1987), který sice už knižní předlohu nemá, ale podstatu věci má stále stejnou. No nic. Tentokrát tu tedy máme mladého inženýra chemie, který je vášnivý čtenář romantických historických románů a tak trochu snílek. Charakterově je inteligentní a talentovaný, ale zároveň také naivní a impulzivní. A právě to je jádro věci, neboť ve svém prvním zaměstnání se dostává do silné konfrontace svých snů a skutečnosti. Ve svých představách je sice úspěšný hrdina jak v práci, tak i u žen, avšak společenská realita v pracovním nasazení i v soukromí je pro něj katastrofálně jiná. Je mučen realitou ve víru své obrazotvornosti, čímž na své cestě životem musí hledat sám sebe a hlavně to, co v životě doopravdy chce. Na konci osmdesátých let byla v politice v plném proudu tzv. *přestavba*, což pro filmové tvůrce znamenalo jisté uvolnění, takže hlavně častým erotičnem se od podobných výše uvedených snímků hodně odlišuje. Moralizační aspekt však zůstal zachován. Film je, jako obvykle, kritický vůči tehdejšímu společensko-politickému systému. Mladý inženýr je představen coby symbol mladého generace, který se snaží najít svůj vlastní hlas v socialistickém prostředí. Po dějové stránce je kapánek náročný, obzvlášť v psychologických oblastech a projevovaných symbolech, takže vyžaduje od diváka určitou míru zapojení. Nejedná se o obyčejně jednoduchý příběh o lásce a ztrátě, jak to může na první pohled vypadat. Především se prezentuje úvaha o životě, společnosti a lidské existenci. S tím je spojeno také určité varování před nebezpečím manipulace a ovlivňování lidí a právě v tom je celý koncept hodně zajímavý. Na bodech ale hodně ztrácí vizuální stránka. Padesátá léta přece jen vypadala poněkud jinak. Jednou dobovou tramvají v pozadí to tvůrci nezachránili. Sice je škoda, že se jedná o další film, který v době uvedení vlivem politické situace naprosto zapadl do divácké nevědomosti, ale protože má svoji moralizační hodnotu nadčasovou, má divákům co říct i dnes.

Knihu jsem nečetl takže nesrovnám, ale z filmu mi zůstal jen pocit nahoty. Odraz padesátých let v příběhu není vlastně vůbec vidět. Děj by se klidně mohl odehrávat v jakékoli době a nebylo by to poznat. Snad jen fakt, že se zaměstnanci vlastně nudí a nemají do čeho píchnout a tak si buď práci vymýšlejí nebo se zašívají, mi známý je od mnoha lidí, co v éře komunistické žili a pracovali. Byl to častý je. Čímž ale nechci říct, že se komunismus proflákal, že se nikde nemakalo. Ale provozy, kde se zkrátka udržovala podobná pracovní morálka nebyly nic neobvyklého. Ovšem ty kostýmové a literární vsuvky byly až nadmíru. Kdyby se objevily sem tam, tak by se to dalo brát jako příjemné oživení, jinak ale neměly tu správnou působnost. Celkově je to jinak vcelku průměrný nebo spíše podprůměrný příběh milostného románku mladíka a zralé ženy, který po jejím odjezdu nemohl ani dopadnout jinak. A tak se znovu vracím k tomu, že z filmu zůstane jen nahota a sex pro puberťáky. Závěrem pak dodávám, že i když je v zajímavostech napsáno, že jde o jeden ze dvou prvních českých filmů se zvukem Dolby Stereo mě ta kvalita zvuku přišla strašná. Kvalita obrazu jen o málo lepší.

♫ Musíš být jenom má, pak už ničí, nebo já přisahám, že se zničím...Příběh o rychlém vzestupu a pádu v kariéře mladého pracovníka ovlivněné milostními a sexuálními vztahy. Cílové zapůsobení na diváka pomocí erotických scén je vzhledem na dobu vzniku a premiéry jasné, z nadčasového pohledu film pozvedává z průměru intertextuální propojení filmového příběhu s literární klasikou (Stendhal - Červený a černý) v podobě monologů a obrazových výjevů s historickými kostýmy. Děj se odehrává na v letech 1959-60, čemuž odpovídají prostředí a dobové šlágry, bohužel původní filmová hudba Karla Svobody (byť povedená) s typickým soundem konce 80. let působila na mne k této době jaksi rušivě.Muka obraznostimě jako film upoutala, ale neuchvátila... ale narozdíl od některých spolukomentujících jsem filmový návrat Dáši Bláhové /Hra o jablko, Kalamita/ po letech docela uvítal.(60%)