Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)

Tento film som po prvý krát videl, ešte keď som chodil do školy. Obľúbil som si ho na prvé pozretie, a odvtedy som veľký fanúšik tohoto filmu. Film je podľa mňa zrežírovaný super. Nie je tam ani jedno slabé, či hluché miesto. Všetko klape tak ako má. Najviac sa mi páčili masky, ktoré boli na tú dobu urobené pekne a presvedčivo. Dobre sa mi na to pozeralo, a vôbec mi nevadilo že to má tri hodiny. Herecké obsadenie bolo super, veľmi som si ho užil. A som veľmi rád, že tam hral môj obľúbený herec Christopher Lee, ktorý sa do toho filmu hodil ako riť na šerbeľ. Film sa mi veľmi páčil, a určite si ho pozriem ešte raz.

Neskutočný, cinematický zážitok, ktorý je emotívny a preplnený epickými scénami a má v sebe ľudsky podané, a napísané sympatické postavy (a tých kladov je tu omnoho viac). Úvod Spoločenstva Prsteňa je jedným z najlepších úvodov filmu v histórií kinematografie. A všetko čo nasleduje po ňom vôbec nezaostáva. Či už v rámci skvelej réžie, strihu, kamery a ďalších aspektov. Tým najdôležitejsím sú však vzťahy medzi postavami a samotná epika celého príbehu. Najlepšou postvavou vo filme bol podľa mňa Frodo s Aragornom a to by som mohol povedať aj ostatných filmoch tejto filmovej trilógie. Všetky ostatné postavy sú tiež excelentné, a to vďaka skvelým hercom a krásne skonštruovanému scenáru. Bol som tiež očarený výbornou hudbou, kt. by sa dala považovať za jednu z najlepších vo filmovej histórii. Takýto film sa len tak nevidí. Jednoducho perfektná adpatácia už tak skvelej knihy a jeden z najlepších fantasy filmov vôbec. 10/10.

Peter Jackson se na přelomu tisíciletí podíval na jednu z nejuctívanějších fantasy knih historie, kterou se před ním půl století všichni báli pořádně zfilmovat, a místo rozumné reakce typu „tohle nemůže dopadnout dobře“ si řekl:
„Nasrat.“
„Natočím rovnou všechny tři díly.“
„Najednou.“
„Na Novém Zélandu.“
„Za stovky milionů dolarů.“
A ten absolutní šílenec tím prakticky změnil blockbusterovou kinematografii.
Společenstvo Prstenu totiž není jen fantasy film.
To je zasraná filmová magie.
Ten vzácný typ filmu, který se objeví jednou za několik let a okamžitě člověku připomene, proč vůbec začal milovat kino.
A největší zázrak?
Že to celé funguje.
Pořád.
I po více než dvaceti letech. Film bývá dodnes označován za jeden z nejvýznamnějších fantasy filmů historie a získal čtyři Oscary.
Největší frajeřina Jacksona spočívá v tom, že z něčeho potenciálně směšného udělal něco naprosto uvěřitelného.
Protože ruku na srdce.
Kdybyste někomu popsali děj bez kontextu, zní to jak halucinace člověka po požití lesních hub.
Malý chlupatý týpek dostane magický prsten.
Pak jde přes půl světa.
S čarodějem.
Elfem.
Trpaslíkem.
Dědicem trůnu.
A dvěma dalšími zahradními škůdci.
A všichni se snaží zastavit obří zlo s hořícím okem.
Normální člověk by po takovém pitchi zavolal psychiatra.
Jackson z toho udělal moderní mýtus.
A funguje to hlavně proto, že ten svět působí skutečně.
Středozemě nevypadá jako kulisa.
Nevypadá jako digitální tapeta.
Nevypadá jako green screenový průjem, kterým dnes trpí polovina fantasy produkce.
Středozemě žije.
Dýchá.
Smrdí.
Má historii.
Má kulturu.
Má váhu.
Každý záběr působí, jako kdyby někde za kopcem opravdu existovalo dalších tisíc let dějin, o kterých film ani nestihl vyprávět.
A pak je tu Hobitín.
Kristepane.
Zasraný Hobitín.
Dodnes jeden z nejútulnějších filmových světů všech dob.
Člověk tam stráví deset minut a okamžitě získá chuť odstěhovat se do díry v zemi, pít pivo, žrát šest jídel denně a do konce života neřešit nic kromě kvality brambor.
A právě proto první hodina funguje tak skvěle.
Protože Jackson nejdřív ukáže, co je v sázce.
Ukáže domov.
Klid.
Pohodu.
A pak pošle všechny do prdele.
Nazgûlové.
Moria.
Skřeti.
Sauron.
Smrt.
Strach.
A postupně člověk sleduje, jak se z pohádky stává epická cesta do temnoty.
Ian McKellen zde mimochodem předvádí jednu z nejlepších fantasy rolí historie.
Gandalf není jen čaroděj.
Gandalf je děda, kterého by chtěl každý.
Moudrý.
Vtipný.
Nebezpečný.
A schopný během pěti minut přejít od laskavého vyprávění k výrazu člověka, který by právě mohl srovnat půl kontinentu se zemí.
A pak přijde Moria.
A Balrog.
Pane bože.
Balrog.
Dodnes jedna z nejvíc badass scén fantasy historie.
Protože Jackson přesně chápe něco, co dnes spousta blockbusterů zapomněla.
Velkolepost nefunguje jen díky efektům.
Velkolepost funguje díky budování.
Díky očekávání.
Díky tomu, že film dvě hodiny připravuje půdu pro jeden jediný okamžik.
A když pak Gandalf zařve tu legendární větu...
No však víte.
Není potřeba ji psát.
Každý ji slyší v hlavě automaticky.
A Howard Shore?
Ten člověk nesložil soundtrack.
Ten složil národní hymnu fantasy žánru.
Každý motiv.
Každá melodie.
Každá nota.
Dodnes okamžitě vrací člověka zpátky do Středozemě. Hudba Howarda Shorea bývá pravidelně označována za jednu z nejlepších filmových partitur vůbec.
Jasně.
Někomu může připadat pomalejší.
Někomu může vadit množství postav.
Někomu může fantasy obecně připadat jako banda lidí pobíhajících po lese kvůli šperkům.
A víte co?
Je mi to úplně jedno.
Protože Společenstvo Prstenu dělá něco, co se povede jen několika filmům za generaci.
Nevytváří jen příběh.
Vytváří svět, ve kterém chce člověk žít.
Svět, který si pamatuje.
Svět, ke kterému se vrací.
A právě proto se z něj nestal jen úspěšný film.
Stala se z něj legenda.
Pět prstenů moci z pěti.
A jeden celý Hobitín navíc za to, že i po dvaceti letech působí Středozemě skutečněji než většina dnešních blockbusterových vesmírů.

na Tolkiena jsem nikdy moc nebyl, ikdyž vím, že existovali jenom knihy, žádný film a tohle se povedlo nanejvýš, aspoň pohledem doby, která přinesla tuhle trilogii do kin a do dvd půjčoven.. musím uznat, že mám v srdci Pána prstenů kvůli době, kdy jsem se podíval na první až poslední díl, kvůli nostalgii, kvůli prstenu, který jsem nosil a daroval ho neznámé dívce, kvůli Novému Zélandu, který už každý znal, takže podtrženo, sečteno, nic nového nelze v dnešní době ani napsat..

Tak som si pozrel údajne legendárnu trilógiu, ktorú ospevovali všetci okolo mňa ako MASTERPIECE a jedno z najlepších fantasy diel všetkých čias... Čo dodať, dobre so mnou vyondili... Nemyslím si, že som niekedy videl nudnejší príbeh ako tento... Film sa tiahol viac jak žuvačka a za celú dobu sa tam vlastne nič neudialo. Najmocnejšieho kúzelníka v celom univerze použili ako handru na utieranie špinavej podlahy za využitia ďalšieho tzv. kúzelníka, ktorý zradil. Ksicht Froda už nechcem v živote vidieť, dať prsteň do rúk najneschopnejšieho hobita môže fakt len starý šedivý blázon, herecké výkony ani nejdem komentovať, bod mrazu. Po zhliadnutí tohto filmu som prerušil svoje predplatné v kníhkupectve, aby mi náhodou neponúkli knižnú verziu tejto sprostosti. Neviem si predstaviť, že by som si knižku užil, keďže mi v pamäti navždy ostane ksicht Froda Pytlíka. Porovnávať kus mačacieho výkalu s Harry Potterom mi príde úplne mimo, tento film si zaslúži zapadnúť prachom, neodporučil by som ho ani upratovačke. Ak rozmýšľate ako stráviť 172 minút svojho života, choďte radšej lúštiť krížovky...