Stará puška (1975)

Film o pomstě. Takový, který vás napoprvé rozseká a jen těžko se skládáte do pohody. Znám ho desítky let, ale až nyní komentuji. Hlavně proto, že se mi sešel se stejně působivým dokumentem Hitlerova armáda smrti: Das Reich. Inspiračním zdrojem byl pro scénáristy Staré pušky masakr v Oradour-sur-Glane 10. června 1944, o němž mimo jiné dokument je. Na úspěchu Staré pušky se výrazně podíleli dva hlavní představitelé. Philippe Noiret, jenž už svou fyziognomií působí jako dobrák od kosti, a Romy Schneider, krásná, usměvavá, plná lásky. Dobře vybraná lokace městečka Bruniquel, úžasný soundtrack. O inspiraci podle skutečnosti viz https://fr.wikipedia.org/wiki/Le_Vieux_Fusil

Tak ono není nikdy dost snímků, kdy okupovaný národ kosí nácky na zámku ve stylu "Kam orli nelétají". Mlčenlivý zabiják Clint mi chyběl jen chvíli, protože mi ho bohatě vynahradilo charisma pana Noireta. Normálně bych remcal, že bylo ve filmu příliš mnoho flashbacků, které jen natahovaly stopáž a až na jednu výjimku děj nikam neposouvaly, ale naštěstí se všechny týkaly nádherné Romy, takže jsem držel hubu a krok...a užíval si každý pohled na ni. Smutný a krásně syrový klenot francouzské kinematografie.

Thriller téměř až emerického ražení, kterému nechybí jak krutost nuceně ustupujících Němců, tak pohled do duše člověka, který přišel o to nejcennější co na světě měl. Velké překvapení pro mě osobně, jelikož jsem snímek viděl až dnes. A krása Romy Schneider. Tady nic neschází a nic nepřekáží k udělení absolutního hodnocení!

Old school revenge movie v prostředí nádherného starého zámečku ve Francii. Příběh zlomeného člověka, který vše ztratil, tedy kromě touhy po odplatě. Chvíli trvalo, než to začalo být zajímavé, ale od okamžiku, kdy Julien zjistí, co se stalo, začne jízda. Tedy ne zrovna v akčním stylu moderních filmů tohoto žánru, má to pomalejší tempo, střídají se tam scény příprav s flashbacky, ale sympatický doktor si to dělá pěkně po svém, využívá znalosti místa a postupně naplňuje své bohulibé předsevzetí.

S francouzskou kinematografickou tvorbou ze 70.let minulého století nemám moc zkušeností (když z této skupiny vyloučím komedie Belmonda). O to více mě zajímalo, jaký dojem na mě film zanechá. A po zhlédnutí rozhodně převládají pozitivní pocity. Ta zápletka je sama o sobě dost silná. Hlavní postavě fandíte o to více, když si člověk uvědomí, čeho byl očitým svědkem (dosti emotivní a nepříjemně naturalistická scéna). Philippe Noiret výborný výkon. Za mě dávám 7,5/10