Srpnová neděle (1960)

Ponechat beze změn původní text v plném rozsahu, ve vypjatých momentech tlačit herce do maxima, erotizovat vhodné momenty a obrazy a la Pier Paolo Pasolini, usměrnit kamerové úlety=kamera bloudí po přírodních krásách, zatímco slyšíme důležitý dialog/akci, a tím pádem je akce totálně zničená. Pak by byl určitě přepis Hrubínovy hry na filmové plátno zajímavým a skutečným zážitkem.  Filmový tvůrce musí umět těžit z bohatých možností a specifik filmového jazyka, jako divadlo těží z přímého kontaktu s divákem, což je obrovská devíza, u filmu nerealizovatelná. Nic z výše uvedeného se tady nestalo - Vávra a spol selhali na všech frontách a komplet! Katastrofálně uondaný a sterilní film nezachránili ani elitní herci, ani kouzelné jihočeské exteriéry.

Horký letní den v jihočeském prostředí třeboňského rybníka a nedalekého městečka, a v něm běžný život. Režisér Otakar Vávra mistrovsky podchytil danou atmosféru dle fantazie autora Františka Hrubína. Povedlo se mu vytvořit dojem, jakoby diváci byli přímo na místě a jen sledovali veškeré dění. František Hrubín neudělal nic jiného, než sepsal dohromady  nejrůznější běžné charaktery, z nichž každý má své vnitřní trápení, pohled na věc a charakterovou bouřlivost, což se sebou samým i se setkáním s ostatními vždy vede k určitému morálnímu konfliktu. Byť si každý horký letní den užívá dle svého, k vnitřní radosti je i tak poměrně daleko. Každá projevená věta má stále co do sebe a je hojně používána i dnes. Ne že by z tohoto příběhu zlidověla, ale že je skutečně ze života. Z opravdového života. Nejedná se tedy o komedii, drama či romanci. Jedná se jen o ukázku životního realismu bez jediné přetvářky. A tak se může i stát, že se v nějaké postavě leckdo může i poznat. Dobře napsané, filmově provedené, lidské, uhrančivé a v rámci daných skutků v oblasti mezilidských vztahů až morálně tragické. Hodně k zamyšlení.

12:41 – západ slunce nad vodní hladinou. Odraz od rovné vodní hladiny. Zakřivení nevidím. 14:25 – perfektní dikce Fabiánové při braní Božího jména nadarmo. Dále Záhorský: „pro K.P.“ Höger: „J.K.“ Fiala: „Nás už budou vystřelovat na Měsíc.“   26:51 – kamera vykouzlila krásně zahnutou hladinu rybníka 28:16 – jiný objektiv a hladina rybníka je rovná 30:15 – 30:23 – Höger – skrytá ruka. On je to novinář, tak se není čemu divit. 53:40 – 54:40 – SKRYTÁ RUKA CELOU MINUTU!!!!!! Tři vteřiny přestávka a zase!! 31:04 – parádní zednářský pozdrav Höger – Nedbal. Rozesmátý Höger dál plká: „Minutu co minutu někde startuje letadlo s vodíkovou pumou.“ Blábolení z cesty pokračuje: „To letadlo krouží nad zeměkoulí už deset let.“ Magorská propaganda ještě nekončí: „meziplanetární stanice“ „Zítra si vyletíte na Měsíc.“  1:10:46 – 1:11:07 Höger – merkel sign. A ten blbec tam pak hned zase prskne skrytou ruku: 1:11:09 – 1:11:21 Fabiánová: „Dneska balíme a jedeme domu.“ – a celej den se válí u rybníka. Höger: „Slávka už je zase v tom. Tentokrát to nechce dát pryč.“ – to snad není pravda. Pisálek se tím ještě chlubí!! To je ale hodně primitivní a debilní reklama na vraždění těch nejbezbrannějších. Je na náměstí, za vteřinu už je u rybníka. Ti samí se náhodně potkávají furt dokola. Skákání do vody – nepovedená tragikomedie vrcholí.  1:17:14 – zakřivení jako prase, „zeměkoule“ má v průměru asi 100 kiláků, ne?? Zednáři se teda v tomhle nesmyslu pěkně vyřádili!!

Poetický Vávrův retro výlet podle Hrubínovy divadelní hry o tom, jak lidé trávili na přelomu 50. a 60. let dva dny u jednoho z Třeboňských rybníků. Z dnešního pohledu je to již strašně nudná podívaná, která svojí atmosférou sice navozuje klid horkého letního večera, jenže opravdu se tam toho děje moc málo. A tak jediné, proč se dívat na tento film, je v tu dobu 48 letá rajcovní milfka Mixová (Vlasta Fabiánová), která svojí ženskostí v rajcovních šatičkách a přiléhavých jednodílných plavkách předčí kdejakou dnešní herečku. A pak tak ještě je zajímavé se dívat hned na kombajny, jak sečou obilí, jezdí po vsi ty staré kulaté autobusy, sledovat styl života bez výdobytků moderní doby, lehce opilého Karla Högera a mladičkého Třísku s Munzarem. Perlička o imperialistické USA samozřejmě taktéž nechybí, když Karel Höger polemizuje nad tím, že již deset let na obloze létá letadlo s vodíkovou bombou. [526. hodnocení, 40. komentář, 62%]

Věčný boj mezi mládím a zralou generací. Pro diváka je film nejspíš zajímavý i faktem, kolik později slavných herců se v něm objevilo jako herecká ucha. Jihočeské lokality jsou samozřejmě krásné a my máme štěstí je sledovat barevně. Bohužel léto a nádherné prostředí a již zmínění mladí herci, jsou málo věcí, které lze na snímku pozorovat s nadšením. Rozhovory mezi Karlem Högerem a Milošem Nedbalem jsou čistě politické a odráží se v nich doba. Dnes už film málokomu co řekne. Ovšem i když se doba posunula, mladí se stále vymezují proti starším a bude to tak nejspíš na věky věků.