Sparkhouse (2002)

Trojdielna britská sága na motívy románu od Emily Bronteovej zasadzuje dej do súčasného britského prostredia s typicky ponurou a sychravou atmosférou značne a detailne zobrazujúcou aj samotné psychické rozpoloženie jednotlivých postáv. Príbeh Andrewa a Carol mi ale príde až príliš pritiahnutý za vlasy, pričom v niektorých situáciách sa správajú obaja minimálne ako retardi. To trošku podráža celkový feeling z filmu, ale myslím, že je to asi to lepšie z rôznych adaptácií románu. 65 %

Och hrůzo! Tak moc smutný příběh. 3 hodiny koukání na to, jak rodiče kazí život svým dětem. On je celý život v bavlnce, takže ho vykolejí, když zjistí smutné tajemství o své milé. Za to ona žije drsný život od raného mládí a snaží se od všeho utéct. Skrz něj. A on, zbabělec, neví, zda s ní chce být, anebo raději nechce být. A až na to přijde, je už pozdě, protože ona se už rozhodla za oba... No musím přiznat, že nakonec jsem fandila plachému Richardovi Armitage, který se během těch třech hodin proměnil v opravdového chlapa. 55%

Já bych v první řadě stornovala informaci, že je to adaptace Větrné hůrky, protože i když jsem se to snažila ze všech sil ignorovat, tak to prostě nešlo. Jinak bych to zřejmě ani nepoznala. Takže když se od toho oprostím v komentáři, tak jsem moc ráda, že jsem mohla Sparkhouse vidět s klasicky anglicky ponurou atmosférou, s mnoha rodinnými tajemstvími, které musely v průběhu času a událostí stejně jednou vyplout na povrch i když zrovna momentech, kdy se to nejméně pro všechny zúčastněné hodilo. Já se připojím k mnohým s připomínkou, že do velké míry moje hodnocení ovlivnil fakt, že došlo k velkému přešlapu při dosazování herců do hlavních rolí a to v případě Andrewa a Johna. Andrew mě do té role vůbec nesednul a ani tu chemii mezi ním a Carol jsem moc nepostřehla, ale s Johnem to bylo něco úplně jiného, tam jsem jim fandila od úplného začátku a od Johnovy proměny jsem byla ztracená duše. Tudíž jsem jen velmi těžko soucítila s Carol, která od malička neměla rozhodně na růžích ustláno a zpočátku jsem jí i litovala, než zcela vypočítavě využila Johna, nesmělého, naivního a dobrosrdečného chlapa k tomu, aby se nejen pomstila Andrewovi, ale dostala se i z dluhů, které po své smrti zanechal její otec. Ale na druhou stranu je známou pravdou, že rozpolcená a zoufalá je duše člověka, zmítaného nenaplněnou láskou.......

Jako u drtivé většiny filmů od BBC je jen málo, co by se dalo tomuto snímku vytknout. V tomto případě mohu jen složit poklonu Sarah Smart, v jejíž Carol se úžasným způsobem snoubí živelnost Cathy a temnota Heathcliffa, zatímco na chudáka Andrewa je spíše žalostný pohled a musíte se celou dobu ptát, co na něm ksakru vidí (a to i přes to, že dojmem největšího chudáka měl zřejmě působit John). Vedlejší postavy pak dokreslují jejich charaktery a na pozadí tak vysvětlují další jednání a činy. Krom (omlouvám se za takové označení, ale nemohu jinak) otřesného soundtracku, velmi zdařilé drama, při němž tři hodiny uplynuly jako voda (nemluvě o odvádění mé pozornosti při učení).

Ve snaze udělat po letech dojem v rodné osadě, frajeřinou s očividně cizím bourákem a zřejmě i ohozem, mi Carol na malou chvíli připomněla odvahu Scarlett O´Harové, když v šatech ušitých z matčiných závěsů vyrazila vstříc osudu. Každopádně se mi to líbilo. A už dlouho jsem nikomu tolik nepřála, aby jim to vyšlo, jako Carol, její dcerce a farmáři Johnovi, který v životě nejšťastnější byl těch pár dnů, kdy se chystal na manželský život, třebaže s vědomím, že s láskou to vůbec nemusí mít nic společného...