Daleko do nebe (2002)

Homosexualita a rasismus uměle postavené v kontrapunkt, v pěkných podzimních barvách, vyleštěných charakterech BEZ VAD A PIH. Zatímco v Americe se v padesátých letech řešily tyto pro mnohé jistě životní problémy, u nás se vešeli opozičníci. A stejně tak jsem tento film i bral vážně. Prostě topo mě sklouzloa nic nezůstalo. Hvězda navíc za příjemnoukameru.

Whittakerovi jsou ideální rodina. Alespoň pro své okolí. Jsou klasickým obrazem ideálu padesátých let v Americe.Cathy je dokonalá žena v domácnosti, s perfektním životem, taková, jaká by ideální žena v padesátých letech v Americe měla být. Je zdravá, má krásné děti, úspěšného manžela, sociální jistoty. Celý svět se jí však obrátí vzhůru nohama, když přistihne svého manžela s jiným mužem. Sama nachází blázkost u afroamerického zahradníka Raymonda. Sblížení společensky nepřijatelné Frank chce ale nedokáže změnit sexuální orientaci a Cathyin nesmí vztah s Raymondem naplnit. Rozvod, pro Cathy bolest. Raymond navždy odjíždí. Skepse, nelze směšovat dva světy. Rasová odlišnost je větší malér než sexuální

[2,5*]     Krikľavo vyfarbičkovaný, vyumelkovaný obraz dokonalej katalógovej americkej rodiny 50. rokov, ktorý sa rozpadne ako domček z karát, mimo iného aj vplyvom vtedajšej falošnej spoločenskej morálky. Najväčším problémom filmu je, že silne zlyháva v dramatizácii, je povrchný a naivný ako adaptácia diela Rosamunde Pilcher (podobnosť je aj v tej obrazovej štylizácii). Keď k tomu prirátam aj tú násilnú trendovosť (je tu jeden homo vzťah a jeden čierno-biely vzťah), neostáva už veľa toho, čo by stálo za pochvalu. Nad vodou to držia len výborní herci (hlavne Julianne Moore a Dennis Quaid) a potom krásna hudba Elmera Bernsteina, čo je snáď jediné veľké plus celého filmu. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Zlatá idylická, nevinná, homofobní, rasistická padesátá. Důsledná formální stylizace do filmů té doby (pohyby a úhly kamery, hudba, „technicolorová“ barevnost, studiová načančanost) nejenže je naprosto lahůdková, především výrazně posiluje vyznění melodramatického příběhu s tématy v této formě natolik neočekávanými až nemyslitelnými, že o to víc vyniknou a rezonují. Své samozřejmě dělají též vynikající herecké výkony, zejména Julianne Moore už musela z přetvářkového úsměvu dostávat křeče, než její vzorové manželce popraskaly všechny masky.

Tak teplá a čierna agitka v plnej „kráse“, ale v jednom má názov filmu pravdu, úchylovia majú ďaleko do neba. Julianne Moore akoby filmy tohto formátu priamo vyhľadávala. Liberalizmus je top a konzervativizmus je špina sveta, toto nám holý úd servíruje na plátno od rána do večera a tak niet divu, aká generácia nám tu postupne rastie.