Skok do tmy (1964)

Překvapivě dobrý snímek z protektorátní Prahy (škatulka "válečný" je v tomto případě trochu zavádějící, neboť do armády ani na bojiště se nepodíváme). Moc se mi líbila subjektivní kamera a tíživá atmosféra strachu.  Film byl původně určený k oslavám 40. výročí vzniku KSČ, které připadly na rok 1961. Delong se Zelenkou napsali scénář, nazvaný "Spojení přerušeno", podle vzpomínek člena komunistického odboje za druhé světové války Rudolfa Vetišky. Natáčení bylo započato v dubnu 1961 v severočeských exteriérech snímaných kameramanem Jaroslavem Kučerou. Do hlavních rolí tří parašutistů, kteří byli vysláni z moskevského exilu na pomoc domácímu odboji, byli obsazeni Zdeněk Štěpánek, Július Pántik a Radovan Lukavský. Po několika týdnech byla ovšem výroba snímku zastavena. Delong se k projektu vrátil až o necelé tři roky později. Tentokrát se Zelenkou (na podnět z barrandovského vedení) kompletně přepsali scénář: místo důrazu na hrdinství českého lidu za okupace zohlednili více historickou realitu příběhu, zmírnili adoraci komunistické strany, prohloubili psychologii hlavních postav a přimysleli několik akčních scén. Do rolí tří odbojářů byli nakonec obsazeni Martin Růžek, Jaroslav Mareš a Radoslav Brzobohatý.

Celkom dobrá vojnová dráma o osudoch trojčlenného českého výsadku v protektoráte. Produkcia je kvalitná a atmosféra sa nesie v duchu kriminálok obdobia vzniku. Nie žeby sa dala priamo krájať, ale snaha spojiť sa s odbojom a neustála nutnosť skrývať sa pred prenasledovaním prináša celkom slušnú dávku napätia a Svatopluk Havelka k nemu svojou hudbou nemálo prispieva. Herecký výkony matadorov československého filmu sú nespochybniteľné. Trochu zamrzí jemný komunistický sentiment, čo je pre filmy danej doby pochopiteľné. 70%

Skok do tmy je zvláštní snímek, protože mezi nejznámější skokany patřili ti, kteří přifrčeli zavraždit Heydricha. Necelý rok po jeho smrti přicházejí ale další. Zvláště u postavy Martina Růžka mi trochu zůstává rozum stát nad tím, že by do akce vyslali padesátiletého chlapa. Hned zpočátku umírá Radoslav Brzobohatý a zbytek pokračuje ve dvou. Celý film stráví tím, že hledají někoho, kdo by jim pomohl navázat kontakt. Atmosféra strachu byla vykreslena dobře. Nedivím se, že se našel i taký, který odmítl. Jiní ale sebrali odvahu a pomáhali. Jenže dvojici to pořádně k ničemu nebylo. Přiznám se, že některé činy postav mi připadaly trochu nelogické. Hlavně Martin Růžek si stále stěžoval, že Češi nebojují. Že to vzdali. Jenže otázka je, jak po teroru, který zavládl právě se smrtí zastupujícího říšského protektora měli bojovat. Proti vyzbrojené a početně silné armádě. Každý měl strach a jen málo lidí o sebe, ale většina o své blízké. Hrozba popraviště byla až moc silná.

O tom, že komanči tu propagandu opravdu zvládali svědčí i hodnocení tohoto filmu a většina recenzí. Ono to totiž mělo vyznít tak, že mimo komunistů tady byli samí kolaboranti. Dokládá to i ten týdeník, který byl ovšem sestříhaný z několika jiných, aby vyzněl tak, že Češi jen kolaborují, tvůrci trochu zapomněli na to, že si lze snadno zjistit, že Daluege měl narozeniny v září a oslava dne sv, Jana Nepomuckého je v květnu. Prostě jim to uniklo nebo počítali s tím, že tomu lidé prostě uvěří a ono to hodnocení i komentáře vypovídá o tom, že jim ten kalkul vyšel. Přesto oceňuji herecké výkony, herci byli v této době opravdu skvělí a i proto komančům ta propaganda tak snadno procházela a lidé jí věřili tehdy a jak se zdá, tak jí věří i dnes.

2 fatální blbci a 1 voják (Brzobohatý ) se vydaj na vejlet do protektorátu s padákama. Absolutně netuší, jak se v protektorátě žije. Navíc jsou z Moskvy. Podle toho taky celá mise dopadne. Angláni si na tom zpravidla vylámali zuby, natož idioti vychovaní Stalinem. Paradoxně prvně zabijou zkušeného vojáka.  Jinak režisérsky i herecky velice slušný film. Nejrealističtěji tam hraje Miroslav Macháček, co vysvětluje obyčejný lidský strach.