Mary a Max (2009)

Môže byť dobrý film, ale zároveň už chceš, aby skončil? Áno a tu je to ten prípad. Dalo sa tu aj dobre zasmiať, no tento film mal iné dominantné vlastnosti. Depresia, chlad, smútok, špina, nedokonalosť, zúfalstvo, samota, tvrdá realita hlavných postáv. Hlavu si nikto z nás nevyberá. S tým, samozrejme, súvisí náš pohľad na svet, naše postoje, strachy, predstavy a podobne. Prajem každému z vás šťastnejší a farebnejší život, než aký vidíme u Mary a Maxa. Dávam 7/10.

Mary a Max je podivuhodný snímek. Jeho příběh je banální, o dvou nesourodých dopisovacích přátelích (důchodce a mladá holka), kteří si vyměňují své většinou smutné zážitky. Jinak jsou to totiž samotáři, kteří nemají nikoho jiného ke sdílení svých životů. Animace mi nesedla a postavičky se mi nelíbily. Působily jako z nějakého komediálního hororu pro děti. Černobílá, či spíše šedivá kamera ve mně taky moc pozitivních věcí nevzbudila.Jednotlivé složky na mě působily negativně, film jako celek ovšem nakonec působí pozitivně. Vždycky jsem rád, když občas narazím na to zvláštní filmové kouzlo, kdy všech do sebe zapadne a funguje to. Režisér Adam Elliot to dokázal, budu se muset mrknout i na jeho další tvorbu. Určitě tomu pomohla hudba, která je v ostrém kontrastu k ostatním složkám a je … radostná je asi nejvýstižnější slovo. Ty dva zprvu nesympatičtí outsideři mě postupem času začali bavit a nakonec si ode mě vysloužili i menší čtvrtou hvězdu.(70%)

Miluju tento druh animace a myslel jsem si, že to bude nějaká pohádka pro děti, ale opak byl pravdou. Ze začátku to jako pohádka vypadá, všechno je veselý, malá holka si najde kamaráda s kterým si dopisuje, posílají si ruzné dárky a tak dál. Ale čím blíže se dostáváte ke konci filmu, tím víc psychologický to začíná být a začnete si uvědomovat, že to asi pro děti moc nebude. Tento film dokonale ukazuje několik psychických problémů, třeba jako alkoholismus, úzkosti, panické ataky a další, kterých jsem si možná ani nevšimnul. Líbilo se mi, jak se Max naučil své panické útoky ovládat a díky tomu pak i odepsal Mary o několik měsíců později na její dopisy. Jsou tam 2 scény, u kterých si vybavuji, že mi moc dobře nebylo, a to u toho, kde Mary se chtěla oběsit a ta druhá, kde Mary přijela za Maxem, a našla ho mrtvého na gauči. Měl jsem velmi zajímavé pocity, které jdou těžce popsat.

Ze začátku mě sralo, že to je vyprávěně, ale po, dejme tomu, 10ti minutách, jsem si na to zvykl. Je to Stop-Motion, takže to muselo dát hodně práce. Vypadá to skvěle, a dějová linka je též skvělá. Bylo to vtipný, a zároveň smutný, což je zajímavé, ale dobré spojení. A navíc, je to opravdu moc krátký, má to jenom okolo jedný hodiny a třiceti minut. 10/10

Príjemná existenčná rozprávka plná úsmevných a originálnych nápadov. Celý príbeh je vlastne dopisovanie medzi malým dievčatkom z Autrálie a veľmi tlstým mužom s Aspergerovým syndrómom z New Yorku. Adam Elliot vytvoril pôsobivý a bezfarebný svet v ktorom ale veľmi fungujú emócie a aj vtipy. Môj sused sa bojí vyjsť von lebo trpí homofóbiou, je napríklad úplne skvelý. Dospievame s postavami, vnímanie sveta sa nám mení spolu s nimi a hoci je to pomerne priamočiara záležitosť, určite sa jej nedá vytknúť to, že by nemala srdce na správnom mieste. Plné absurdít, ale aj čarokrásnych momentov. Za mňa príjemne strávená hodinka a pol, kde som si po dlhom čase pripomenul majstrovstvo P.S. Hoffmana, aj keď len zvukovo.