Princezna Pampeliška (1967)

Spočiatku veľmi jednoduchá rozprávka ktorá akoby bola chudobnou napodobeninou mixuPrinceznej so zlatou hviezdouaŠialene smutnej princeznej. Po krásnu princeznú prichádza mocný vládca. Nie je to však kráľ Kazisvet ale princ z Hispánie. Pampeliška pred ním uteká, no nie ku princovi Radovanovi, ale k Honzovi. Skúpa produkcia vizuálne ponúka len sporé štúdiové kulisy a atmosféru takmer žiadnu. Zachraňujú to hlavne herci a poetické dialógy deklamované vo veršoch ako už v spomínanejPrinceznej so zlatou hviezdou. Postupne sa však kulisy zlepšujú a pridáva sa aj snaha o atmosféru podporenú hudbou. Zmena však zasahuje aj príbeh a z nie veľmi vydarenej rozprávky sa nakoniec vykľuje slušná balada, ktorá ako to už chodí nekončí veľmi šťastne. 70%

Velmi zdařilá Rážova studiová inscenace dramatu se skvělým hereckým obsazením. Kvapil napsal tuto veršovanou divadelní hru pro Národní divadlo v roce 1897 a až do roku 1909 se tu s velkým úspěchem hrála. Hra byla určena dospělým, nikoli dětem. Rážova adaptace má působivou atmosféru, v níž ještě víc vyniká tragičnost příběhu o bláhovém mládí, nezkušeném a naivním, které se domnívá, že k životu stačí jen láska. Křehká princezna nemá dost sil, aby se vyrovnala se všemi nástrahami světa a mladíček Honza není tak zkušený, aby ji dokázal podpořit a pomoci jí. Nezvratitelný konec je vlastně logický, není východisko.

Pohádkový příběh pro dospělé, který jsem jako malá copatá neměla ráda, postupně jsem si k němu však cestu našla.. Petr Kostka a Klára Jerneková jsou mladí, talentovaní, krásní, výborná volba stvořit tento filmový pár.. Princezna Pampeliška utíká ze zámku před vynuceným sňatkem, na cestě potkává obyčejného chasníka Honzu a ti dva se do sebe zamilují.. Pochvalu zaslouží krásné verše..

Kvapilova baladická hra ve verších se s pohádkovým světem tak trochu míjí. Tragické finále, v němž se rozplývá sen o lásce i štěstí dvou mladých lidí, se režiséru Ludvíku Rážovi ale podařilo odlehčit lehkou básnickou metaforou, která Pampeliščin strašný osud vyjadřuje v souladu s původním autorským záměrem. Plejáda předních českých herců – od něžné Kláry Jernekové, pro niž Pampeliška znamenala jednu z nejvděčnějších příležitostí před kamerou, přes mladinkého Petra Kostku či výborného Vladimíra Šmerala až po vynikajícího Ilju Racka v roli mocného hispánského prince – vtiskla této osobité televizní inscenaci nezaměnitelnou pečeť svého umění beze stop po okázalé dramatičnosti. I po mnoha letech se jedná o mimořádný zážitek, který stojí za to si čas od času zopakovat.

Smutný, nostalgický příběh o zatoulané princezně, kterou studený vítr rozfoukal jak chmýří do všech koutů zahrady. Aspoň ušetřili za obřad s rozptylem, dalo by se říct. Ve zkratce a paundeklových kulisách vidíme všechno, co hýbe světem nejen pohádkovým, ale i tím naším. Politiku velmoci, nátlak, třídní spor, pokus o revoluci, nesmrtelnou logiku města Kocourkova, zastrašování, zvůli moci, lhostejnost, zoufalství, strach, ale taky, a to především, lásku.