Robinsonka (1956)

První co je pro mne nepřijatelné je způsob podání celého filmu. Z příběhu vznikla podivná psychologická studie, která mne nechala zcela chladným a už v dětství nebavila. Proto jsem tehdy nikdy neviděl ten film celý a rekord jsem měl něco kolem patnácti minut. V současnosti, kdy je mi dost přes šedesát jsem jen chtěl vědět, zda se na to budu dívat jinak. Ne, nudil jsem se naprosto stejně. A také mi to stejně vadilo. Jediný rozdíl je v tom, že jsem to dokoukal poprvé až do konce.
Druhý aspekt který mne nutí dát tomuto snímku čiročirou nulu je to, že představitelka hlavní role je mi krajně nesympatická. A vůbec mi neasociuje nějako mladou holku, ale ženu asi tak středního věku.
Nesedí mi vůbec celkové pojetí. Dle knihy nemohu posoudit, protože jsem ji nikdy nečetl. Také jsem vydržel jen pár stránek, stejně jako minut u filmu.

Přečetl jsem si komentáře v naději, že zde najdu vyjádření nějakého příslušníka mladé generace, který Robinsonku polituje, že musela vyrůstat bez mobilního telefonu, bez internetu a dokonce i bez televize. Jenomže mladá generace na tenhle film už asi nebude zvědavá. Takže raději pár poznámek k autorce literární předlohy Marii Majerové (1882–1967). Ne že by neměla literární talent, ale její touha po úspěchu a slávě ji dovedla k tomu, že svoji kariéru spojila s komunistickým režimem. Stát se přisluhovačem jakéhokoli politického režimu je pro spisovatele katastrofa, protože žádný režim netrvá věčně. Majerová měla jen to štěstí, že umřela včas. Jak by se asi tvářila, kdyby měla možnost přečíst si na Wikipedii toto: „Podporovala výstavbu kulturního domu v rodných Úvalech, který nesl její jméno a kam také věnovala značné finanční obnosy, 890 000 Kčs ve staré měně, v roce 1954 na dostavbu 50 000 Kčs, 15 000 Kčs loutkové scéně a 5 000 Kčs na její vybavení. Vznikl přestavbou staršího hostince po odpracování více než 10 000 brigádnických hodin. V sále s točnou hrával divadelní soubor J. K. Tyla, bylo tam kino, probíhaly svatební obřady a zábavy. V roce 1994 byl dům navrácen původním majitelům, kulturní středisko zaniklo a je zde nyní tržnice.“ Zajímalo by mě, jestli restituenti někdejšího hostince vrátili potomkům Majerové prachy, které do toho baráku investovala, a jestli zaplatili brigádníkům nebo jejich potomkům za těch více než deset tisíc odpracovaných hodin.

Lepší než pozdější verze. Nepřehání to tolik s Robinsonem. Když, tak to Pešek bere s humorem. Pěkné prolínání záběrů: Bláža zatápí ve sporáku – tatínek si zapaluje cigaretu. Bláža otevírá bránu své pevnosti na ostrově – tatínek vstupuje do dveří bytu. Klika u auta – klika gramofonu. Mýdlová pěna – mořská pěna. Sympatická Tvrzníková. Politika nula, snad jen propagace vzdělávání. Bláža se vrací do školy – happy end. Zednářská symbolika: 54:14 Tvrzníková – merkel sign.

Krásné záběry na moře a srdceryvný vztah atraktivního otce Ladislava Peška se svojí dcerou chlapeckého typu si určitě čtyři hvězdičky zaslouží. Až na ten unáhlený šťastný konec. Vztah dívky s tím chlapcem mě spíš přišel jak v kýčovitých filmech z první republiky. V těch poválečných filmech už se lidé namlouvali trochu jinak.

Robinsonka ve filmové podobě Jaromíra Pleskota je laskavě optimistickým dramatem. Výchozím bodem je dívčí svět na prahu dospívání. Určujícím faktorem je tragická událost a vypořádávání se s nečekaným zásahem do zaběhnutého a důvěrně bezpečného života. Cestou je fantazie a prolínání se dimenzí představ a reality. Překonává se smutek a osamělost, dochází k seznámení se zodpovědností a pragmatičností dospělosti. Vedení příběhu je citlivé a dobrosrdečné, občas se zastaví v jímavosti a v poselství dodává odvahu a zanechává zřetelnou stopu naděje. Hlavní postavou mládežnického filmu je středoškolská studentka Bláža Borová (zajímavá Jaroslava Tvrzníková), zasažená ve slunném oparu letní bezstarostnosti osudovou nezvratností tragické melancholie života. Probouzející se ženství, první dotyky s novou a nepříliš známou a zažitou rolí udržování útulnosti rodinného krbu. Osamělost trosečníka bezelstně hledá svého věrného Pátka. Hlavní mužskou postavou je Blážin otec Jaroslav Bor (dobrý Ladislav Pešek), pracovně vytížený taxikář. Bezradnost vdovce s vedením domácnosti a nejistý pocit vlastní viny a vodítkem je upřímná laskavost. Důležitou postavou je Tonička (příjemná Libuše Havelková), sousedčina služebná s dobrotivým srdcem a pomocnou rukou. Výraznější postavou je Jarda Duchoň (zajímavý Rudolf Jelínek), první Blážino seznamování s počínajícím se probuzením ženské stránky života. Z dalších rolí: Blážina povrchní spolužákyně Ledková (Alma Šachlová), sebevědomý Borův zákazník (Felix le Breux), povýšená zaměstnavatelka Toničky paní Kubátová (Stella Zázvorková), obezřetná profesorka na táboře (Věra Petáková), či budoucí Blážina dcera (Petra Pleskotová). Robinsonka je rodinným filmem se zaměřením na dospívající mládež. Je laskavá, ochranitelská a povzbuzující. Optimističtější vize života je podpořena herci i praktickým uchopením představ v realitě.