Pull My Daisy (1959)

Sú žena, baseball, tráva, poézia svätí ? Lotosové posedenie a meditácia spolu s vyfajčeným jointom, nejakým tým vínkom a kávou sú vhodnou prípravou k slovnej ekvilibristike, vytáčaniu nepripravených a poetickým šokizmom. Bytové posedenie mladých bohémov tentoraz nájde ventil v podobe náhlej návštevy biskupa s matkou a sestrou. Tentoraz kňaz sa tras! V hlavných úlohách adaptácie časti divadelnej hry Jacka Kerouaca sa predstavia známi predstavitelia beatnikov v najlepších rokoch: Ginsberg, Corso, Cassady, Orlovsky. Dočkáme sa aj jazzu v be-bopovom rytme a odchodu do ulíc na ďalší ťah. Zaujímavé na pripomenutie si tvárí a pohybov jednej rebelantskej generácie, ktorá sa spoločne vyargumentovanou tvorbou snažila pohnúť svetom. Napriek nepopierateľnej Kerouacovej a Ginsbergovej originalite a talentu mi ale scenár tohto filmu prišiel ako vystrihnutý z akejkoľvek ich knižky - či už básnickej alebo beletristickej a samotné slovné žonglérstvo stráca body konzervatívne vyznievajúcim sfilmovaním. Celok potom nepôsobí príliš rebelantsky, či novátorsky (ani z hľadiska doby vzniku), ale skôr smrdí vzorne nakladeným naftalínom rebélie univerzitného strihu.

Nekvalitní filmový záznam z párty řady čelných zástupců beat generation v mládí komentovaný Jackem Kerouakem.

Beatnický filmový experiment s dialogy čtenými mimo obraz, nehledě na to, za jsou synchronní nebo ne. Ojedinělý záznam hlasu Jacka Kerouaca a hereckého projevu básníka Allena Ginsberga.

Povinná čítanka milců beatníků, a zároveň první setkání s inteligentní tváří nepřekonatelné Delfíny Seyrig. Je to takové home video, připomíná to vlastně komponovanější a podstatnější Cassavetesovy Stíny – napůl inscenované, napůl ne. Všichni tři kluci už jsou po třicítce lehce jetí, nejlíp z toho vizuálně asi vychází Corso jako střapatý klučík z Itálie. Jinak všechny ty zkažené zuby a zjevná nekondice z dnešního pohledu prvního světa spíš trochu udivují. Americký sen po bohémsku. Řekl bych, že nejvtipnější je na tom to, jak to celé zestárlo: připomíná to první semaforské Zuzany. Kdeže je John Cage, který by tam sem tam vrznul nějaký ten objekt? Dávno ne! Krom jazzu k tomu jede poctivý židovský neoklasicismus na milhaudovský způsob – ostatně tak tomu bylo s Klusákem ve filmu v šedesátkách u nás též. Je to zde: https://www.youtube.com/watch?v=5_o4TxpEESc(15.12.2023)

Podkladem pro společné dílo fotografa (Robert Frank) a malíře (Alfred Leslie) byl třetí akt nikdy neinscenované hry Jacka Kerouaka, který toto krátké nakouknutí do života beatniků doprovází komentářem. Komentářem napsaným údajně stejně pečlivě, jako byly jednotlivé situace předem naplánované. Ať improvizovaný, nebo ne, Pull My Daisy je kraťas, jenž hravě působí, což považuji za rozhodující.(31.03.2011)