CQ (2001)

Už dva dny váhám, jak se k debutu Coppoly mladšího postavit. Líbí se mi méně tradiční přístup u retro filmu o filmu, kdy zde není hlavní postavou režisér, nýbrž jeho střihač. Vedle práce se starými kotouči na díle jiných si točí svůj nezávislý „umělecký“ film, zachytávající všední soužití s partnerkou, zatímco ale hlavní náplň pro něj aktuálně představuje asistentská a střihačská práce na šíleném komiksovém braku. A jak se mi hodně líbily skoro všechny scény z filmařského zákulisí, ze střižny a projekčního sálu, taky sehraná povídání s lidmi z branže, fantaskní rozmluvy s naaranžovaným štábem během tvorby vlastního domácího snímku a vůbec ta úpřimná časosběrná tvorba, tak mě většinou naopak nebrala většina scén z onoho fiktivního braku se superhrdinkou. Mezi tím jsem již zhlédl původní VadimovuBarbarellu(1968), kterou tahle natáčená superhrdinská sci-fi vCQvariuje, jenže z tohoto pohledu vychází její variace na pokračování od Romana Coppoly ještě hůř a to nejen skrze zde pokulhávající největší kladBarbarellyv kreativní výtvarné stránce. Mimo scény s prolnutím postav z fikčního světa a reality (kde zaujme spíše samotný nápad) stála více za něco z této linie jen výborná automobilová honička. I když se miCQse sympatickým hlavním hrdinou ve finále docela líbilo (místy hodně), těch minut s málo nápaditou brakovou akční komiksovkou coby pouhou výplní není žel tak málo, abych je ve svém hodnocení ignoroval.[70%]

Prvních 20 minut na mě působilo dost divně a říkal jsem si, že tohle je ten typ filmů, o kterém dlouhou dobu nevíte, co si myslet a pak přijde finální pointa, vám to docvakne a řeknete si "A jo, aha!" a doceníte genialitu toho filmu. A pak už mi konečně došlo, že ten film je to vlastně Americká noc, akorát o natáčení jednoho sci-fi braku (který hodně připomíná Barbarellu). Ten film rozhodně není sci-fi, sice se v něm natáčí sci-fi, ale ve světě, ve kterém se CQ odehrává, není žádný sci-fi prvek. Žádnou velkou zápletku to nemá a i když to je filmařsky dobré, co se kamery a hereckých výkonů týče, ale ten film prostě nebyl můj šálek kávy. Ale aspoň že tam hraje (i když v méně významné roli) Depardieu a hlavní hrdina byl sympatický. Ale jinak je to prostě dost slabá verze Americké noci, která do filmového světa nepřináší nic nového. Slabé 3*

Když se v čas chytíte, tak se můžete celkem slušně svést, na tomto podivně kombinovaném snímku. Je to takový zvláštní pokus, ale rozhodně to není špatné. Jenže Roman Coppola se do filmu pokusil nacpat úplně všechno, a nějak se to svým způsobem překombinovalo. Dlouho nebylo pořádně znát kam ten film míří, a co se vlastně pokouší říct. Byla to asi v jistém směru i poklona té době. Prolínali se zde různé životy, různé světy, různých lidí od jednoho filmu. Musel se člověk dost soustředit aby si to uspořádal, ale nakonec to bylo docela zajímavé.

Takový malý a vcelku zábavný film o filmařském nadšení, bez něhož by se nedalo dělat asi ani to nejstupidnější béčko. Nevím, jestli opravdu existují lidé, pro které je točení filmů (mám na mysli těch, které jsou vyloženě špatné) posláním, ale jestli ano, pak byl tenhle film nejspíš o nich. Anebo se pletu a celé to bylo úplně o něčem jiném. Ale to je jedno. Prostě se na to dalo koukat, aniž by se člověk nudil. A těch malých citací Truffauta a Felliniho si nebylo možné nevšimnout. Nijak filmu neublížily, ale ani ho nijak neozvláštnily.

Sic je to už tak, že synek slavného tatíka má v branži cestičku umetenou, ale žádná katastrofa z toho bohudík nekouká. Alespoň pro mě. Cinéphilství, jak jsem tu už ostatně zmiňovala nesčetněkrát, můžu na všechny způsoby, tedy i jako CQ. Nápad vizuálně od sebe oddělit různé časy a prostory, ve kterých se jednotlivé linky příběhu odehrávají, mě velice zaujal, stejně jako hlavní představitelka, která je víc než sexy. Ale absolutním bonbónkem je Jeremy Davies, tenhle kluk by rozhodně neměl být nikým přehlédnut.