Připravte si kapesníky (1978)

V Blierově filmu jsou prostě možné i situace jako manžel si přisedne  k náhodnému chlápkovi odvedle, přemluví, aby zabral jeho pozici, a udělal znovu šťastným člověkem jeho manželku , přičemž mu i dá peníze na pokrytí výdajů a nabídne mu za to, že může mít všechno, co má. Načež vyběhne na ulici a celou situaci začne řešit s náhodnou kolejmdoucí, které se svěří s tím, že předal svou ženu jako dárek cízímu chlapovi.D Tím vlastně celý film začíná.:D Jenže ačkoli se postavy chovají divně, stejně jako u skoro soudobého (jen o rok novějšího) Studeného bufetu od stejného režiséra mi to skoro zavánělo fascinujícím  pocitem, jak z nějakého šíleného světa, kde jsou všichni bez emocí. Kapesníky sice nejsou tak černohumorné ani hravé, ale ta poťouchlá výměna manželů mě už od začátku bavila. Osvěžením ve vztahovém vyprávěním byly hudební vložky a rozmluvy o Mozartovi. Ve druhé polovině příběh přepne do prostředí letního tábora, které v kombinaci s krásnými  kamerovými záběry v přírodních exteliérech a podmanivou hudbou nabídne hezkou poezii. Ve zvratu, který přinesl neortodoxní milostné vzplanutí mezi třináctiletým klukem a dospělou ženou jsem viděl vzácné spříznění duší - ONA, která od nikoho nic nechce se cítila být tlačena svými samozvanými zachránci, kteří ji ve skutečnosti nedokázali dát to, co potřebovala.  ON si připadal tahaný za nitky dospělými, především jeho rodiči, kteří rozhodovali za něj a nedokázal unést rozpor mezi eho malým tělem a tím co měl uvnitř. A náhodou ta hrstka milostných mezi Christianem a Sollage je natočena velice cudně a poeticky! Riton Liebman v pouhých třinácti letech (!) dokázal neskutečně vyzrálým způsobem vystihnout dospělého v těle dítěte.  Perfektně sehraná poťouchlá dvojice Depardieu-Dewaere mě taky dost bavila, hlavně svými odlehčovacími momemty v melodramatičtější druhé půlce (prej:Je to dobrá knížka? Docela nudná. A tvoje? Nechápu ani slovo.) Dohromady výborně sehrané dvojka plná choutek ke choulostivým a svérázným činům. Celé Potěšil mě i legendární Michel  Serrault tentokrát v přičmrndávaci pozici coby takový ,,pán odvedle´´ (doslova.:D) Trochu mě mrzelo, že oproti brilantním pánům trochu stagnovala hlavní herečka Carole Laure, která mi přišla taková jalová. Jinak mi ale tentokrát věčný provokatér Blier sedl a njak mě nepobouřil. Celé mi to přišlo jako povedenně zábavná absurdita zpracovaná s velkým citem pro poetiku a nadhled. Od začátku jsem se naladil na patřičnou atmosféru a ten uvolněný příběh si moc užil.

Blier tentokrát satirizuje modernú uvoľnenosť, ale aj naivnú sladkú zamilovanosť. Raoul je oddane, až fanaticky zamilovaný do svojej ženy Solange, ktorá prechádza zložitým emočným obdobím. Lenže Raoul nie je len starostlivý zamilovaný manžel, ale je aj moderný muž svojej doby, takže ochotne nájde svojej žene nového milenca – telocvikára so slabosťou pre Mozarta. A tým sa začína absurdný príbeh o milostnom trojuholníku a nevinnej detskej zamilovanosti plný zbožňovania vyvolenej dámy. Úloha artificiálnej hudby je pozoruhodná. Samotný Mozart slúži nielen ako atribút pre postavu telocvikára Stéphana, no je aj všadeprítomným symbolom, ktorý má ale rôzne možnosti interpretácie: pre Stéphana symbolizuje nádej, pre naivného Raoula lepšie časy, pre Solange svet, ktorý už nechce obývať. Mozartova hudba má ale aj ďalší rozmer – niektorým scénam pridáva na sentimentalite, čo pomáha výslednému efektu satiry; niektoré pozdvihuje a evokuje v nich čistotu zámeru a tiež po celý čas pripomína, že sa pozeráme na film, ktorý nemusíme brať vážne – sladké slová zbožňovania vyvolenej dámy v kombinácií s Mozartom pôsobia nadmieru štylizovane až manieristicky. Samotný záver, kedy Mozarta nahradí Schubert je skvelo koncipovaný – Schubert sa pre Solange stáva symbolom nového života, nádeje a spokojnosti, pre Christiana evokuje záchvevy prvej skúsenosti fyzickej lásky, pre jeho otca je to symbol bolestnej straty. Mozart zostáva naďalej prítomný so Stéphanom a Raoulom, ktorí si ale uvedomujú, že Solange už obýva iný svet a stáva sa nedosiahnuteľnou...

Naivní blbec, psychicky narušená žena a jeden chudák, co se do jejich vztahu zapletl víceméně omylem, to je ústřední partička, která nás provází celým filmem. Ještě se k nim teda zhruba v půlce připlete jedna, dost nečekaná, ale to už bych spoileroval. A zatímco v první polovině mi to přišlo správně absurdní a zajímavé gradující, v té druhé půlce mě to už moc nebralo. Sice něco vtipné se dá najít po celou dobu a stejně tak je to i se scénářem, který mi přišel dobře napsaný (s přijmutím faktu, že ty postavy takhle divné prostě jsou a čím to je se nedozvíme), ale to co se rozjede v druhé půlce se podle mě tváří příliš vážně a tak to vnímám spíš jako samoúčelnou provokaci, která ve své době sice ještě mohla být kontroverzní, ale v dnešní době už se bere jako taková "zvláštní norma", nad kterou se ani trochu nepozastavuje a spíš se podporuje. S přihlédnutím k roku vzniku bych neměl problém tu čtvrtou hvězdu dát, ale bez toho, s ohledem na to, kolik filmů s takovým tématem už jsem viděl, nevidím důvod ji dávat. Navíc mi i přijde neujasněné, jak to chtěl Blier vlastně vést a jestli jsem měl s postavami nějak soucítit či se spíš smát jejich osudům... Nebo obojí dohromady, ale jak má každá polovina jinou atmosféru a zaměření na jiné postavy, nefunguje ani ta střední cesta. Silné 3*

Jak vidno, Depardieu v mládí oplýval svěžestí a energií. Bertrand Blier zase oplýval rozšafným přístupem k životu, což mi bylo sympatické už ve snímku Buzíci. Tady je naše dvojka D+D opět na místě, jen nemají na starosti Miou Miou, ale Carole Laure, která je ovšem neméně rozkošná. Trpí depresemi a záchvaty úzkosti a naši hrdinové se snaží ji z toho dostat. Stejně jako v Buzících ale nejsou opět ti praví a vyřešit to musí někdo třetí. Film je místy možná lehounce nudný, ale místy má zcela geniálně elektrizující náboj. Celkově mne bavil moc, opět lehce balancuje na pomezí společenských norem a zákona vůbec. 85%

Banální příběh pro komedii se postupně mění ve velmi provokativní film morálky a společenských zvyků. Dělit se o manželku, aby ji manžel rozveselil se zdá jako dobrý nápad, ale manželka zůstává dále chladná. Dva muži se dělí o manželku i bydlení a vzniká přátelství. Výsměch tradičních svazků a hodnot. Až malý třináctiletý intelektuální chlapec dokáže probudit v manželce cit sexuální i mateřský ... Čarovně krásná Carole Laure!!!