Studený bufet (1979)

Ako satira to nefunguje, keďže to je tak odstrihnuté od mne známej reality, že ani neviem čo by to malo satirizovať. Príliš hermetické a konceptuálne, čiže je tažké tu nájsť nejaký vchod do filmu. Ten odstup s akým Blier natáča vôbec nepomáha. Ako absurdná čierna komédia to má pár dobrých scén, ale aj veľa nafúknutých nezaujímavých scén.

Já opravdu nejsem obdivovatelem francouzské filmové tvorby, mně totiž jaksi nesedí ten francouzský styl, ale i tak jsem ochoten přiznat, že se mi Galové čas od času trefí do chuti. A je zajímavé, že mají v takovém případě v názvu snímku termín, který má vztah k jídlu. Dnes to byl absurdně absurdní Bufet a ve své desítce oblíbených filmů mám dlouhodobě zakotvenéDelicatessen. V pozadí a zároveň v centru všeho dění byla Věž; budova tak neblahá, že dokázala zlákat k nastěhování dokonce houslistu!! Zaujala mě vysoká koncentrace vrahů na metr čtvereční, nejednou jsem se zasmál humoru, který by nejednoho Amíka pohoršil, a přestože jsem si nikdy nedokázal oblíbit Gérarda Depardieu, jeho Alphonse mě bavil poměrně mocně. Mou nejoblíbenější postavou se stal každopádně inspektor Morvandieu, velké zvíře pařížské kriminálky a hvězda odboje. Tento člověk svou jedinou velkou slabinu bohatě vynahrazoval šestiranným revolverem, z něhož dokázal v případě nutnosti vystřelit bez nabíjení i patnáctkrát. Jo, jo, tohle se povedlo a jsem rád, že mi esaque film doporučil. / "Bude to poprvé, co uvidím umírat muže." "Já taky. Většinou přijdu pozdě." / "Šéfe, v pátém patře jsme našli uškrcenou ženu!" "Tu nechte být, ta patří k nám." / Poučení: Nájemný vrah nemusí sdílet tvůj smysl pro humor.

Absurdní satirická komedie se s vážnou tváří odehrává v odlidštěném světě, v němž jsou vražda a zločin natolik všední a obyčejné, že se vrah vaší ženy trápí víc než vy a stává se vaším kámošem, přičemž policejní inspektor odvedle ho nezavře do vězení, aby tam nekazil nevinné. Ve výsledném celku jsem ovšem postrádal více (kriticky konkrétního) smyslu, přestože aspoň dějově se jakžtakž uzavřel.

V dnešní hektické a uspěchané době, ve které se na nás ze všech koutů řítí kultura holých, přihřátých zadků a barevných, uřvaných opičáků jsem rád, že jsem narazil na ztracený klenot francouzské kinematografie z konce sedmdesátých let ve které září budoucí Cyrano a pan herec s velkým H a to není nikdo jiný nežGérard Depardieu. Už od začátku sledování tohoto snímku jsem nabyl dojmu, že něco není v pořádku ve státě francouzském a postupné sledování mě přesvědčilo, že poselství tohoto filmu bude asi to, že vraždit je normální a přirozené a že vrah se skrývá v každém z nás, o čemž nás přesvědčuje hlavně náš hlavní, přitroublý hrdina Alfons, kterého ztvárnil námi již zmíněný Gerard. On totiž Alfons ani neví, jestli je vrahem anebo není vrahem, jestli se mu to zdá v jeho nočních můrách anebo je to realita. Je pravdou, že již v úvodní scéně šermuje se svým vystřelovacím nožíkem a vypadá to podle jeho dementních otázek, že si vyhledává oběť kterou by kuchnul, ale vzápětí nás děj přenese o kus dál a my nevíme stejně jako náš retardovaný průvodce, co se stalo. Je pravdou, že v této bláznivé komedii můžou někteří diváci hledat i nějakou tu uměleckou hodnotu, hlavně když tam tři tupoňi řeší své vraždy s filosofickým nadhledem a je pravdou, že v tomto vypečeném snímku jsem snad neviděl ani jednu normální postavu a to bylo asi hlavním účelem této taškařice, kterou když necháte volně plout a nebudete brát vážně řeči lokálních tajtrdlíků a doslova se vžijete do mysli vrahů, kteří se setkávají v jednom nelokalizovaném věžáku kdesi v Paříži, tak se vám to bude líbit a bude to pro vás nevšední zážitek. Gerard zde předvedl kvalitní výkon na který se fakt dobře dívalo a to i díky té skutečnosti, že byl ještě v té době hubený jako lunt a též to byl statný mužík s postavou, kterou by mu mohl závidět i Božský Arnold a v té době nebyl skoro vůbec obalený sádlem, jak jsme ho mohli vidět v pozdějších letech. Taktéž jeho roztomilý kukuč, který vám může připomínat Bulhara na kolotoči je originální a nenapodobitelný. Zkrátka, kdo si chce odpočinout od dnešních ukňouraných, nezáživných a ńicneříkajících komedií, tak mu vřele doporučuji tuto uklidňující i když néé možná moc logickou, spíše-li by se dalo říci nelogickou až absurdní komedii, kterou originálně natočili moji oblíbení francouzští požírači žabích stehýnek a jiných gurmánských nesmyslů a proto jim dávám zasloužených 70%.

Studený bufet pro mě byl dlouho neznámým filmem. Ono není divu, člověk na něj často nenarazí, není to žádná kriminální komedie ze středního proudu pro všechny. Pokud má ovšem někdo rád absurdní černý humor, tak rozhodně doporučuji. Málo v kterém filmu pozve hlavní postava vraha své ženy na kafe a ptá se jej, jak se cítí. To není žádný spoiler, o děj tady totiž vůbec nejde. Celý film je jen sled podivných a praštěných situací, s ještě podivnějšími a praštěnějšími postavami. Postavy jednají naprosto neočekávaně a přitom vedou doslova neuvěřitelné dialogy. Ty naštěstí ve většině případů baví a jejich absurdita v kontrastu s vážnými tvářemi herců je občas nádherně vygradovaná. Přes bezdějovost filmu jsem celou dobu s napětím sledoval, co bude dál, protože odhadnout se to dopředu nedalo. Nakonec dávám čtyři hvězdy. Přeci jen si Studený bufet vybral i několik slabších chvilek a zpočátku je potřeba trochu trpělivosti než se člověk naladí na stejnou vlnu s tvůrci, když se to ale povede, pobaví se skvěle.