Večerní úbor (1986)

Takový milostný trojúhelník jsem asi ještě neviděl. :) Ale co vlastně touto pobuřující, sexuálně (nikoliv eroticky) převelice otevřenou, absurdní vztahovou fraškou chtěl autor říci? Že buzíci a šlapky to mají při hledání lásky a místa v životě těžké? Že role i orientace v partnerství/manželství jsou nestálé? Provokativních témat nadnesl tolik, že v závěru pomrkl do kamery: a teď si to, milý diváku, přeber…

"Trans-homosexuální úchylnost skloubená s absurdním humorem, budící spíše pocit trapnosti..." Takhle jsem začal komentář kVečernímu úborupo prvním zhlédnutí v létě 2019 a můj názor na tento film se nijak výrazně nezměnil. Snad jen díky tomu, že jsem mezi tím viděl velkou část tvorby Bertranda Bliera, mě to s odstupem času už tolik nešokuje, neuráží, dokonce oproti původním dojmům už dokážu i přidat nějaké ty hvězdičky za pár vybraných kladů, zbyl akorát jenom ten pocit trapnosti a odporu. Vlastně by to mohlo být skvělé vyvrcholení jedné etapy Blierovy tvorby, neboť tu Blier shrnuje svá nejtypičtější témata a motivy (známé zBuzíkůneboStudeného bufetu), a kde jsem ocenil i obsazení některých herců z dalších režisérových dřívějších filmů: Jeana-Pierra Mariella (Calmos) a Bruno Cremera (Kdybych byl špion), kteří si zde vystřihli nezapomenutelné epizodky. Samotné dění mi spočátku připadalo občas i zábavné, atmosféra vytvářena nočním prostředím a netuctovou Gainsbourgovou hudbou se mi také zamlouvala, ale Blier se tu postupně snažil rozehrát co nejabsurdnější, nejšílenější a nejúchylnější motivy a propletence včetně výměn pohlaví ve vztahovém trojuhelníku, přičemž na můj vkus tu nejednou zašel za hranici zdravého a snesitelného vkusu. Ačkoliv se tvorba Bertranda Bliera u mě může zčásti těšit velké oblibě,Večerní úborpovažuji nadále za Blierův menší exces, s nímž se až příliš utopil v samoúčelné výstřední provokaci. Slizký Michel Blanc mi tu byl neskutečně odporný.[45%]

Tomuto snímku kontroverze rozhodně nechybí, je to ještě explicitnější pohled do světa erotiky než v Les Valseuses. Už proto tohle nebude film pro každého. S dobrým katolíkem to sekne vo podlahu hned po prvním flákanci který schytá Miou-Miou v této silně misogynistické komedii. A to nemluvím o jasných odkazech na sexuální praktiky, u kterých by se červenaly i protřelé nymfomanky a do rejstříku úchylek jsem si poznamenal pár zajímavých poznámek_____Vše jde ještě o krok dále a do role sexuální hračky a oběti je postavena i slabá mužská postava velmi dobře zahraná Michelem Blancem. Zdá se, že Blier už ženy nepotřebuje ani v roli mučené oběti - misogynistická perspektiva dotažena ad absurdum. Možná je toto i zároveň hlavní slabinou filmu, kdy provokativní fasáda může u útlocitného diváka překrýt intelektuální obsah. Tato jet-black komedie s Gainsbourgovým soundtrackem (špičkový závěrečný jazzy-track) není jen jasná provokačka a další Blierova anarchistická lahůdka, je to i surrealistická fikce, která se umně prolíná do smutné každodenní reality.

Tož toto byl fakt nářez:) Originální, lehce potrhlá komedie, která staví na netradičním milostném trojúhelníku a hereckých výkonech jeho protagonistů. Gérard Depardieu si svým živelným charakterem i výkonem tak trochu ukradl část filmu pro sebe. Jak ten uměl svádět...:) And... he is kissing another man. Další kousek z mého filmového světa je nyní kompletní:) Jo, jo, Depardieu byl za mlada hodně velký fešák, ach jo, proč se musel potom tak zřídit?

Představte si, že jste žena, co chce mít všechno, máte vlastního ňoumu, po kterém se můžete vozit, jak chcete, ale jednoho dne se objeví macho a vašeho ňoumu vám přebere, dennodenně ho před vámi pigluje, vy jim k tomu ještě vaříte a uklízíte. No není to geniální? Upřímně čekal jsem od tohoto filmu něco úplně jiného a nikdy bych nevěřil, že mě film o dvou homosexuálech dokáže zaujmout, ale tohle je tak absurdní, bláznivé, skvěle obsazené a zahrané, že jsem se u toho skvěle bavil od začátku až do konce. Moje hodnocení 80%.