Cukr, káva, limonáda (1993)

Tvrdá spoločenská satira. Blier sa opäť ukázal ako majstrovský rozprávač – spôsob narácie, ktorý si zvolil má moc "otupiť" diváka v tom najpozitívnejšom zmysle. Vo svojej podstate je príbeh Victorine veľmi bolestný a tragický. No namiesto toho, aby Blier diváka vystavil ťažkej téme priamo, prehadzuje chronológiu; nerozlišuje medzi realitou a predstavami, či myšlienkami; búra štvrtú stenu (technika, ktorú si vyskúšal už vBeau-père); alebo necháva postavy odriekať vnútorný monológ priamo v scéne a medzi ostatnými postavami – tým všetkým celkovú bolesť príbehu zjemňuje a diváka tak "otupí". O to silnejší je však pocit zhrozenia po skončení filmu. Anouk Grinberg je geniálna. Jej herecké polohy sú fascinujúce, či už je to "malá" Victorine s príchuťou chaplinovskej melodrámy a felliniovskej nevinnosti (Gelsomina !!!), alebo dospelá Victorine, ktorá nesie na svojich pleciach váhu celého sveta. Kontrast detských snov a tvrdej reality je niekedy až nespravodlivý. V tomto prípade je na mieste dodať, že práve Grinbergovej herecké umenie je ťažiskom celého filmu. Un, deux, trois, soleil je príbehom o túžbe po prekonaní prostredia, z ktorého pochádzame a o tom, že sa stále oplatí začať snívať, aj keby to malo byť na poslednú chvíľu...

Velmi morální film plný lásky a vtipu. Lehká ruka. Grinberg to utáhne. Skvělá Boyer. Možná o chlup méně Marcella běžícího za dveřmi anebo častější konkluze. Možná to dotáhnout dál k smrti Anouk. V horších chvílích to je jak kdyby via Jeunet. Jako sonda do možností města typu Marseille výtečné! Skoro 5*

4*v poslední době jsem si oblíbil tohoto režiséra, tak si začínám hledat jeho filmy. Tentokrát padl los na tento s hezkým názvem evokující dětskou hru, které se tato absurdní hříčka docela podobá. Bláznivý styl vyprávění je zároveň jeho plus i mínus, ale furt to spíš beru jako pozitivum, protože jsem se víceméně skvěle bavil po celou dobu. O příběhu se nedá vyprávět, ten se musí vidět ... ale opravdu doporučuji jen fajnšmekrům libujících si vyloženě na absurdním humoru.[ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2A /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ]

Reziser Bertrand Blier /Buzici 1974, Preparez vos mouchoirs/ natocil nadpriemerny film o samici, ktora tuzi vydat sa, zalozit si rodinu a naplodit haranty, ale holt zivot je poriadny hajzl a jej sa to furt nedari. Herecke vykony su na urovni, dialogy velmi dobre akurat chybalo obcas vyraznejsie tempo, miestami bolo az uspavajuce. napriek tomu vsak to lepsie od zabozrutskej kinematografie : 75 %

Film, který mne naprosto okouzlil mnoha nezvyklými formami – snovostí (běžně se vyskytující a hovořící opilý otec, který je už dávno mrtvý; rovněž mrtvý milenec komentující sexuální život manželů apod...), pro mne zcela novými vstupy - monology, které jako vysvětlující komentáře vykřikují postavy přímo do kamery, mystičností (černoška ovládající umění přivést naléhavostí a fyzickým kontaktem mrtvého zpět do života), syrovými scénami (znásilňovaná učitelka nadává žákům Co mne znásilňujete, pitomci, já vám dám sama), věrohodností popisu bezútěšnosti chudého sídliště (deprimující motiv přenášených očíslovaných dveří, komicky přibývající počet cizích strávníků apod.). Nádherně nevšední film, který jsem shlédla omylem kdysi v noci na ČT2 se spadlou čelistí a po letech jsem se rozhodla ho vypátrat a podívat se na něj znovu.