Příliš krásná (1989)

O čem chceš snít, když žiješ s něčím tak krásným?  Že by nebylo o čem snít?To  právě tento film odmítá příjmout, a jeho hrdinové taky. Propadávají do vlastních snů, představ,  explicitních myšlenek, vzpomínek, přehrávají si okamžíky, které již vzal čas....ale je to vlastně geniální cesta  k tomu odvyprávět tolikrát vyprávěné unikátní způsobem. Nespočekrát  zpracovaný příběh milostného někaúhelníku tak dostává obrysy osudového příběhu nevídaného , do kteterého se lze vcítit. Jako by to divák prožíval s hlavními hrdiny sám.  Jako by s nimi prožil život..  Člověk by chtěl žít několik životů. Jenže to nejde, protože život máme jen jeden. A krátký.V tomto případě musím Benardu Blierovi vyseknout poklonu. Tentokrát se nekonala žádná bizárnost pro bizárnost. Je to chaos, ale není to tězkopádný chaos. Zpřeházené vyprávění s roztrhaným řazením scén mohlo snadno spadnout do manýristického nepochopitelného experimentu, který nepochopim. Právě tato nedůsledná  chronologie, která mnohdy popírá samu logiku, úspěšně navozuje pocity lásky - stavy, kdy se člověk cítí nadnášen, hnán silou, jež ho nutí bláznit, přestože to často postrádá racionální i logický základ. Ocenil jsem, že se tentokrát Blier obešel bez jediné explicitní scény. Otevřenost se zde projevuje sofistikovaněji. ukazuje, jak by to vypadalo, kdybychom bez zábran mluvili o svých pocitech a veřejně je nahlas pojmenovávali, bez ostychu.Právě jsem milovala tři hodiny. Celé  tři hodiny bez ostychu. ještě teď z toho mám nervové křeče - Proč mi to všechno říkáte? - Pro štěstí, jako dar, kvůli sdílení. Nerozuměli bychom si pak víc?Nechce se mi vrátit domu - dobře slyšeli jsme. Jsme na tom všechny stejně, moje milá.Film shromažďuje podivíny chovající se svérázně, vlastně však vytváří směsici bizarních postaviček, skrze niž kouzelným způsobem podává každodennost, na kterou se zde nahlíží podmanivě a unášejícím způsobem. I tak netypické zpracování vlastně dokáže úkazat, jak se jednotlivé vzorce lásky opakují, stejně tak vzorce žárlivosti. Jako by jeden příběh lásky vlastně znamenal všechny příběhy lásky.  A je víc vnější nebo vnitní krása? A jdou vůbec dohromady? Ve výsledku i kvituji, že film nezůstal jen sérii nezávazného citového blbnutí a přinesl i určité nezvratné následky.  Nakonec ale všechny ty milostné propletence přinesou spontánní odpuštění, které se přetvoří v určité uvědomění a sebereflexi. Sebereflexi, na kterou už je ale pozdě.  Která příjde pozdě. Neschopnost udržet si jeden pevný citový vztah Bertnarda nakonec přivede k definitivnímu odcizení, ztracenosti a samotě.  ---------Zkrátká hutná ale vlastně i tak pěkná synmfonie o lásce, kráse, nevyzpytatelních citovích vztazích...vskutku  opravdová symfonie, protože několikrát doplněna  o lahodné Schubertovy melodie, kdy dýchají nadnášejícím spojením krásy obrazu a hudby, což vytvaří opravdu okouzlující filmařinu. Je pro mě čas od času celkem zážitek  vidět Gerálda Depardieua hrát v těhle starých filmech za mlada ještě občas zcela naplno , ponořeného do svojí postavy, než se z něj stala karikatura sebe sama, zmítaná skandály, žíjící ze znamého jména. A expresivní komička Josiane Balasko mě zase překvapila v nečekané citové poloze, kde ukázala naplno své nejen herecké, ale vlastně i ženské přednosti. Jeden z Blierových filmů, který mi  zkrátka sedl.

Trop belle pour toi predstavuje nápaditý Blierov experiment s filmovou naráciou. Ide o film, ktorý je viac o pocitoch, než o striktne vymedzenej dejovej línií. Blier necháva svoje postavy nahlas uvažovať, realizuje na plátne ich sny, predstavy a dokonca myšlienky tak, aby boli sprístupnené divákovi nielen v monológu, ale aj v obraze. Tematicky ide o zamyslenie nad manželským stereotypom, konfliktom medzi spoločensky uznanou fyzickou krásou a tou skrytou vnútornou, ktorá je hodnotnejšia, práve preto, že ju nie je hneď vidieť, no vyskytuje sa aj motív odcudzenia, stagnácie a vyhorenia v milostnom vzťahu, čo sú všetko Blierove obľúbené epizódy zo života. Nápaditá je taktiež práca s hudbou. Tentokrát sú použité výhradne kompozície Franza Schuberta, ktorý má práve prostredníctvom nich vo filme osobitú úlohu. Jedným z Blierových experimentov v rámci narácie je aj búranie rozdielu medzi diegetickou a nondiegetickou hudobnou zložkou. V Trop belle pour toi toto delenie neexistuje. Aj keď hudba zaznieva nondiegeticky, postavy ju počujú a sťažujú si. Nie je to však prvýkrát, čo má Schubert dôležitú úlohu v Blierovom filme. Ako spirituálne prítomná postava figuroval spoločne s Mozartom už vPréparez vos mouchoirs. Podobne ako v tomto filme, aj v Trop belle pour toi sa Schubert stáva symbolom emočného zmätku spôsobeného milostnými vzťahmi. Jeho kompozície sú taktiež použité aj ako leitmotív pre postavu Colette – najprv je Bernard pri posluchu Schuberta úzkostlivý a nervózny, neskôr sa svojej novo objavenej vášni poddá a je pokojnejší, inokedy je pre neho Schubert milou spomienkou na príjemnú avantúru, potom zas zosobnením smútku a hnevu. V jednej scéne povie Bernard Florence, že by ju chcel postupne spoznať tak, ako sa spoznáva hudba – najprv noty, potom skladba – ale dodáva, že on o hudbe nič nevie a nevie ju ani počúvať – je to veľmi umné a jasné vyjadrenie jeho emočného stavu. Schubert je samozrejme prítomný aj vo finálnej scéne, kedy symbolizuje únavu a hnev zo straty. O jeho význame pre film svedčí aj fakt, že meno skladateľa je prvé, ktoré sa objaví v rámci záverečných tituliek.

Vzhľadom na žáner a rok svojej výroby ma film prekvapoval svojou hravosťou, podobné mozaikové scény som ja, zatiaľ neznalý všetkých klasík, videl v novejPodozrivej. Páčila sa mi aj pointa a zamyslenie nad tým, čo je hnacím motorom skutočnej príťažlivosti a vášne v romantických vzťahoch (darmo,z peknej misky sa človek nenaje). Žiaľ, na silnejšie fungovanie tejto myšlienky by príbeh musel mať menej ploché postavy. Herecky ale obsadené na jednotku.

Jak to jenom ten Blier s vyprávěním dělá... tady už totálně opoustil logiku času a prostoru, až by jeho dílko s prazvláštním řazením scén, řádkou prostřihů a někdy i explicitně nerozehraných důležitých zvratů mohlo na první pohled zavánět těžce ztrávitelným experimentem s kapkou pohrdání divákem. Ale ono to má kupodivu silnou atmosféru, scény dýchají podmanivou filmařinou s krásným spojením obrazu a (převažně klasické) hudby, která tu pomáhá dotvářet emoce. Taky samotná forma v kombinaci s obsahem není samoúčelná, ale děj plný vztahových, milostních a sexuálních propletenců, které (jako mnohdy jindy v Blierových filmech... a možná někdy i v životě? :o)) jakoby též postradali závaznou logiku s jasně rozpoznatelnou motivací. Samozřejmě, je to Blier mladší, který si jen málokdy odpustí, aby se jeho film pravidelně netočil i kolem sexu, ale tady to překvapivě zvládl bez jediné explicitní scény a většinou o ožehavých intimních stycích nechává své postavy pouze mluvit. Je to taková pocitová romance o lásce, nespokojenosti i samotě, občas doprovázená absurdním nádechem, navrch se skvělými herecký výkony... úspěšný muž a otec zahýbá své ženě kvůli milence, zatímco ani pro jednu z těch dvou žen to také není jediný vztah, se kterým se právě potýkají – dějově to zní možná banálně, ale právě díky onomu neotřelému vyprávění měla pro mě tahle vztahová hříčka osobité kouzlo. Blier mě zase překvapil, že mi sedl víc, než bych čekal a to navzdory ústřednímu obsazení, protože mě tu výjimečně neiritoval ani Depardieu a také bych nikdy neřekl, jak může být i Josiane Balasko zajímavou herečkou. :-)[75%]

Najbizarnejsia romnticka komedia, aku som videl. Takto -vela chlapov to neznasa, ale poviem to : Romanticke komedie tiez patria do vseobecneho rozhladu, to je jedna vec a druha, ze sice tam patria aj hororry, ale tie potom lezu na mozog. Na oddychovku trocha komplikovane, na dramu prilis romanticke .. fakt taky bizar, da sa pozerat. Hlavne ak uznavate ludi ako Gepard Zerardieiu : 62 %