Příliš krásná (1989)

Trop belle pour toi predstavuje nápaditý Blierov experiment s filmovou naráciou. Ide o film, ktorý je viac o pocitoch, než o striktne vymedzenej dejovej línií. Blier necháva svoje postavy nahlas uvažovať, realizuje na plátne ich sny, predstavy a dokonca myšlienky tak, aby boli sprístupnené divákovi nielen v monológu, ale aj v obraze. Tematicky ide o zamyslenie nad manželským stereotypom, konfliktom medzi spoločensky uznanou fyzickou krásou a tou skrytou vnútornou, ktorá je hodnotnejšia, práve preto, že ju nie je hneď vidieť, no vyskytuje sa aj motív odcudzenia, stagnácie a vyhorenia v milostnom vzťahu, čo sú všetko Blierove obľúbené epizódy zo života. Nápaditá je taktiež práca s hudbou. Tentokrát sú použité výhradne kompozície Franza Schuberta, ktorý má práve prostredníctvom nich vo filme osobitú úlohu. Jedným z Blierových experimentov v rámci narácie je aj búranie rozdielu medzi diegetickou a nondiegetickou hudobnou zložkou. V Trop belle pour toi toto delenie neexistuje. Aj keď hudba zaznieva nondiegeticky, postavy ju počujú a sťažujú si. Nie je to však prvýkrát, čo má Schubert dôležitú úlohu v Blierovom filme. Ako spirituálne prítomná postava figuroval spoločne s Mozartom už vPréparez vos mouchoirs. Podobne ako v tomto filme, aj v Trop belle pour toi sa Schubert stáva symbolom emočného zmätku spôsobeného milostnými vzťahmi. Jeho kompozície sú taktiež použité aj ako leitmotív pre postavu Colette – najprv je Bernard pri posluchu Schuberta úzkostlivý a nervózny, neskôr sa svojej novo objavenej vášni poddá a je pokojnejší, inokedy je pre neho Schubert milou spomienkou na príjemnú avantúru, potom zas zosobnením smútku a hnevu. V jednej scéne povie Bernard Florence, že by ju chcel postupne spoznať tak, ako sa spoznáva hudba – najprv noty, potom skladba – ale dodáva, že on o hudbe nič nevie a nevie ju ani počúvať – je to veľmi umné a jasné vyjadrenie jeho emočného stavu. Schubert je samozrejme prítomný aj vo finálnej scéne, kedy symbolizuje únavu a hnev zo straty. O jeho význame pre film svedčí aj fakt, že meno skladateľa je prvé, ktoré sa objaví v rámci záverečných tituliek.

Vzhľadom na žáner a rok svojej výroby ma film prekvapoval svojou hravosťou, podobné mozaikové scény som ja, zatiaľ neznalý všetkých klasík, videl v novejPodozrivej. Páčila sa mi aj pointa a zamyslenie nad tým, čo je hnacím motorom skutočnej príťažlivosti a vášne v romantických vzťahoch (darmo,z peknej misky sa človek nenaje). Žiaľ, na silnejšie fungovanie tejto myšlienky by príbeh musel mať menej ploché postavy. Herecky ale obsadené na jednotku.

Jak to jenom ten Blier s vyprávěním dělá... tady už totálně opoustil logiku času a prostoru, až by jeho dílko s prazvláštním řazením scén, řádkou prostřihů a někdy i explicitně nerozehraných důležitých zvratů mohlo na první pohled zavánět těžce ztrávitelným experimentem s kapkou pohrdání divákem. Ale ono to má kupodivu silnou atmosféru, scény dýchají podmanivou filmařinou s krásným spojením obrazu a (převažně klasické) hudby, která tu pomáhá dotvářet emoce. Taky samotná forma v kombinaci s obsahem není samoúčelná, ale děj plný vztahových, milostních a sexuálních propletenců, které (jako mnohdy jindy v Blierových filmech... a možná někdy i v životě? :o)) jakoby též postradali závaznou logiku s jasně rozpoznatelnou motivací. Samozřejmě, je to Blier mladší, který si jen málokdy odpustí, aby se jeho film pravidelně netočil i kolem sexu, ale tady to překvapivě zvládl bez jediné explicitní scény a většinou o ožehavých intimních stycích nechává své postavy pouze mluvit. Je to taková pocitová romance o lásce, nespokojenosti i samotě, občas doprovázená absurdním nádechem, navrch se skvělými herecký výkony... úspěšný muž a otec zahýbá své ženě kvůli milence, zatímco ani pro jednu z těch dvou žen to také není jediný vztah, se kterým se právě potýkají – dějově to zní možná banálně, ale právě díky onomu neotřelému vyprávění měla pro mě tahle vztahová hříčka osobité kouzlo. Blier mě zase překvapil, že mi sedl víc, než bych čekal a to navzdory ústřednímu obsazení, protože mě tu výjimečně neiritoval ani Depardieu a také bych nikdy neřekl, jak může být i Josiane Balasko zajímavou herečkou. :-)[75%]

Najbizarnejsia romnticka komedia, aku som videl. Takto -vela chlapov to neznasa, ale poviem to : Romanticke komedie tiez patria do vseobecneho rozhladu, to je jedna vec a druha, ze sice tam patria aj hororry, ale tie potom lezu na mozog. Na oddychovku trocha komplikovane, na dramu prilis romanticke .. fakt taky bizar, da sa pozerat. Hlavne ak uznavate ludi ako Gepard Zerardieiu : 62 %

Jediné, co bych tomuto velmi zvláštnímu filmu vytkla, je fakt, že jsem tu komediální složku moc nepostřehla. Tady zapomeňte na čas a na prostor, protože pro lásku tyhle pojmy nemají žádný význam. Nevím, kde a kdy jsem v které chvíli byla, ale vnímala jsem jen ten prazvláštní propletenec lidských srdcí, jejich vášně a nenávisti a kde hrála velkou úlohuSchubetrova hudba, která v určitých pasážích u mě dokázala vyvolat slzy, ačkoliv jsem se tomu bránila. Blier tady velmi umným způsobem zapůsobil na moje emoce s každým obrazem, které se vzájemně někdy zcela nelogicky prolínaly........ ale chtějte po lásce, aby byla logická? V každém případě je to originální mozaika lásky tří osob." Ženy mohou mít něco jako vnitřní krásu, která má stejnou hodnotu, když víte, jak jí najít."