Příběh Marie a Juliena (2003)

Některé scény zkrátit, některé úplně vystřihnout, domyslet scénář, a byl bych nadšený. On ten film je dobrý a líbil se mi, ale ta zbytečná utahanost (obzvlášť v první polovině) tomu dost ubližuje a i když mě děj zaujal, místy jsem se dost nudil. V druhé polovině, kdy už je čím dál tím jasnější o co go teprve nastoupí poměrně hutná atmosféra a díky té jsem se až do konce filmu nenudil. Hodně se mi zde líbila i kamera, ta je precizní, a pak taky herecké výkony, které jsou na hodně vysoké úrovni, především u Emmanuelle Béart, která svoji roli zvládla tak, že jsem chvílemi ani netušil, jestli tu divnou jenom hraje nebo jestli skutečně divná je. A spokojený jsem i s tím, že zde všechny zmíněné žánry skutečně platí. Škoda jen těch nedotažeností. 4*

Hovorí sa, že ľuďom sa nemôže snívať o smrti, pretože ju nikdy nezažili, tak ich mozog nedokáže tú predstavu vytvoriť. Tu sa však dostávame do Rivetteovho čiastočne nového sveta, ktorý má podobné masky ako náš. Existuje v ňom Marie a tej sa sníva práve iba o smrti. Vraví teda Julienovi, že sa chce vyhýbať spánku. Miluje sa s ním, žije s ním, opúšťa ho, no snaží sa nespať, lebo už raz sa dostala do stavu hlbšieho nevedomia a nechce sa tam vrátiť. A potom tu máme ešte podivuhodnú Madame X, ktorá si od Juliena vykupuje právo nebyť kompromitovaná. Julien je hodinár, čo je tak všeobjímajúci symbol, že sa môžeme vykašľať na príbeh a ostať len pri symbolizme. Dá sa to zhrmúť napríklad takto. K pánovi času sa stále vracia zabitá láska a tiež jeho služobníčka, ktorá spláca svoje hriechy. V jednoduchosti je krása. Toľko k interpretácii. Vadilo mi však, že nejedna situácia, ktorá sa aj sama o sebe celkom vliekla, musela byť znovu a znovu opakovaná, len v trochu inom odtieni. To ma miestami nudilo. Zaujímalo by ma ale, či by sa podobne temná atmosféra fantastického príbehu dala vytvoriť aj v stručnejšom prevedení. Možno vôbec a režisér teda presne vedel, čo robí. 7/10

Nedýchal jsem podobně jako Pohrobek. Téma je ze Solaris: předtím, než se Krisovi podaří zbavit se Harey (nebo Harey sebe sama...). Krom toho v tom shledávám podobnost s Céline a Julií - ve vraceném čase a možnosti vystoupení z bludného kruhu. O to radši jsem byl, když se Rivettovi podařilo překonat hořkost - byť jen kapesním způsobem v pár minutách na konci. Krásná pohádka je to!

Marie je prchavě neuchopitelná chiméra a přece živočišná a vášnivě fyzická , a Julien, zpočátku není sympatický, později je možno mu nadržovat. Čas je kovově chladný, láska tak běžná, hodiny světa a zákruty života jsou nevysvětlitelné. „Láska je někdy ironická, někdy má chodidla poraněná, krvácejí…má poškrábaná ňadra …“ zní poezie ve filmu. Co je realitou a co snem? Hudba ve filmu nezní, tikot času v opravovaných hodinách zvuky hudby nahradí. Příběh pátrá po tom, kolik nám je přisouzeno vztahů a kolik nutnosti je třeba...k oživení nás samých. Dlouhý filmový opus, který nelze příliš racionálně chápat. Linie vyprávění skáče v čase dopředu i vzad. , jakoby tvůrce ohledával hranice lidského vnímání a pokoušel se je překračovat. Meditativní milostná báseň francouzského klasika.

Formálně krásně natočený film v němž se zdánlivě nic neděje, ale stále je na co se dívat. Trochu škodolibě by jej bylo možné postavit do protikladu s filmy, kde se sice stále něco děje, nejlépe nějaká "brutální akce", ale vlastně není pořádně na co koukat...
Samotný příběh je velmi silný, přestože to je (letmý spojler) vlastně pohádka. To ovšem není chyba, pouze podmínka, na níž musíme při sledování přistoupit. Celou dobu jsem trnul jak dopadne... Krásný film... Zajímavé komentáře: Pohrobek, hirnlego, minus