Tereza Raquinová (1953)

Možná až trochu přeslazené melodrama  se postupně mění ve smutnou, nezvratnou a osudovou tragédii. Troufám si říct, že kvalitní literární předloha, a to aniž bych ji četl,  dodala hloubku, Simone Signoret mi předvedla další ze svých výborných hereckých kreací a onu usychající a rozkvétající květinku jsem jí zobal z ruky a hned za ní jde Roland Lesaffre jako  až téměř sympatický vyděrač.  Z dnešního pohledu samozřejmě zbytečné hodnotit reálie Zolovy předlohy nebo jejich přes sedmdesát let starou "moderní" variantu, ovšem v emocích a motivech nadčasové. Mrazivý konec se sirénami mne vede až k pěti hvězdám s malými nepodstatnými výhradami.

Rozbeh je síce pomalší a relatívnu dobu trvá, kým sa naštartuje hlavná zápletka, ale potom už funguje v spokojnosti, rovnako ako atmosféra. Aj keď sladkastou romantikou sam sa musel predierať dlhšie, než mi je to príjemné. Celkom prepracované charaktery hlavných postáv a sebaobviňovanie, keď prichádza na lámanie chleba (ty si rovnako vinná ako ja), ktoré tomu dodávajú punc uveriteľnosti. Bavili ma tie neustále komplikácie, aj keď nie v nejakom rýchlo tempe, ktoré podčiarkol záverečný zvrat udalostí. Síce s odratými ušami, ale spokojnosť.

Émile Zola napsal předlohu před více než 150 lety a film s posunem děje do současnosti 50. let už také není nejmladší... z příběhu to trochu cítit, protože tak extrémní bezradnost u dopouštění se manželské nevěry by se již v dnešní době plné rozvodů i různě volných vztahů nemusela jevit nejuvěřitelněji. Jenže Carného film nabízí hutné psychologické drama s krimi zápletkou, které mě úplně přeneslo do odlišné doby i se slušným vykreslením sociálního zázemí. Velmi brzy rozehrává v kruhu několika postav silné napětí, ještě před polovinou stihne v strhujícím podání dojít k zásadnímu zvratu a ke konci graduje až do vyčerpávějícího psychického boje s rafinovaně slizkým vyděračem. Asi nikdy mě neomrzí sledovat a objevovat filmy z této starší klasické éry, tenhle rovněž úžasně pracoval i s černobílým vizuálem místy až noirového ražení a měl v sobě mistrovsky vystavěné drama, kde se podvědomě vytoužená smrt jednoho člověka hned dvakrát stala spouštěčem ještě horšího vyústění. Simone Signoret opět nezklamala díky silnému hereckému výkonu, při její sledování v roli Terezy lze vyčíst z obličeje tolik pohnutých (byť často úsporně vyjádřených) emocí podtrhujících neklidné dilema; hodně se mi líbil i Jacques Duby v postavě jejího uťáplého manžele (s chvílemi až smutně tragikomickým vyzněním). Nejpozději od scény jeho přenášení v opilém stavu do bytu jsem tušil, že koukám na velký film, který mě plně zaujal už v úvodu... a zážitek byl skutečně excelentní.[90%]

„Živý moc nevážil, ale mŕtvy je príliš ťažký,” hm..., niečo predsa na tom asi bude!•Kto by mi vedel trocha viacej ozrejmiť danú situáciu, povedzme, žeby zrovna i táto titulná postava v podobeTerezy Raquinovej[Simony Signoretovej], ktorá sa v podstate nachádzala v akomsi „bode epicentra,” keďže sa nasledujúca línia udalostí, začala ťahať práve od jej ústrednej postavy, ako "konfekčnej veľkosti," ušitej rovno na mieru, šoférovi nákladiaku,Laurentovi[Raf Vallone], ktorý sa pomaličky ale isto, votrel[ec] do priazne medzi ňu a labilne ladenéhoKamila[Jacques Duby], ako jej zákonitého manžela, a to ďalej ani nehovoriac oThe Wicked*itch, pardon, vlastne som chcel teraz povedať,Witch of the West, čiže si k tomu ešte zároveň tiež pripočítajte i starú ježibabuRaquinovú, než konečne príde na to očakávané lámanie chleba; aleboDr. Riton: Ako som sa naučil robiť si starosti a nemať rád francúzskeho Roberta Mitchuma.•Ústredná zápletka bola vskutku zostrojená naprosto nadštandardnými pomôckami; narysoval sa klasický, milostný, no najmä, akýsi rovnoramenný ▲, ktorého dve strany dĺžky boli rovnaké, zatiaľ čo jedna pri základni ostala rozdielna, pričom zase vnútorné uhly zostali identické, ktoré sa naopak, vzájomne väčšinou iba dopĺňali, aby spĺňali požiadavky hlavného kontrolóra aautorav jednom a úplne tom istom ponímaní -Marcela Carného, tvorcu nielen poetického realizmu, ale súčasne aj klasického titulu v tvareDetí raja; inými slovami povedané: všetko potrebné mal k dispozícii, aby mohol kvalitným spôsobom narysovať požadovaný t-v-a-r;ostrúceruzu[režisérsky um],pravítko[herecké obsadenie+predloha+adaptovaný scenár], potom si pomerne častejšie [vy]pomáhal ajkružidlom[technická stránka veci: kompozícia obrazu, strihová skladba a hudobný doprovod a cetera], skrátka, snažil sa byť čo najviac kreatívnym; dokonca si od kamaráta na chvíľu [vy]požičal ajuhlomer, aby neustále mal pod kontrolou i "veľkosti uhlov," tak bol mimoriadne svedomitý pri vytváraní svojej predstavy, no niečo sa v ňom neskoršie podstatnejšie zlomilo, pretože akosi začal čoraz viac používaťgumu, s ktorou menil pomery jednotlivých strán, až tým celkovo otupil pôvodnú myšlienku, a k tomu siceruzarovnako prešla i akýmsistrúhadlovýmpeklom, keď z nej napokon ostala sotva len polovica z pôvodnej miery...•Na dnešnú projekciu mi vyšiel akurát deň [čírou náhodou, z mojej strany to nebolo vôbec plánované], kedy pred44. rokmi zomrel jeden z bratskej producentskej dvojiceHakimovcov,Raymond, ktorý mával v daných časoch aj lepšie príspevkové momenty, medzi ktoré by som napríklad mohol zaradiť iCasque d'ora podobne.

Jedno z nejlepších kriminálních dramat, které jsem kdy viděla. Ještě nikdy jsem nezažila madam Simone hrát špatně, vždycky jí její postavu věřím až do hloubi duše. A navíc takto mladá byla vyloženě krásná. Celá atmosféra filmu a gradování děje byly také na špičce a i herec v roli milence  Raf Vallone byl výborný. Matčiny vyčítající oči vše perfektně dokreslovaly. Klobouček.....