La Bande des quatre (1989)

Nenapsal jsem dobře ten obsah: tenhle film není v první řadě vyprávění, ale je to sémioticky propracované uhýbání běžnému vyprávění: obere vás snad o tři důležitá rozuzlení. Vlastně jediné příběhy, které Rivetta opravdu zajímaly byly příběhy z her, které děvy zkoušely. Na wiki píšou, že holky fakt nazkoušely Corneillova Tita a Bereniku a Racinova Bajazeta a hrály je nějakou dobu v pronajatém divadle jako veřejné představení: to je zas rivettovský koncept – divadlo zasahující běžnou realitu. Pěkné. Marivauxe, kterého ve filmu zmiňují, opustily jako „příliš těžkého“.
...jak už jsem viděl řadu Rivettů, je veselé pozorovat, že točí dva / tři filmy dokola jako varianty. To není chyba, Jancsó to dělal taky. Prvky se mísí, variují, postavy se jmenují stejně, herci přecházejí z příběhu do příběhu. La Bande des quatre nese už aluze na Krásnou hašteřilku (jaká by v ní asi místo Béart byla Laurence Côte – pro mě hlavní hvězda La Bande de quatre), především je to ale podobné a lepší, než Haut bas fragile. Musím se někdy dokoukat na Out 1, principem to bude celé podobné. Ostatně divadlo v Rivettovi je skoro všude. Hodně jsem tady přemýšlel o charisma Bulle Ogier a došel k závěru, že je to především rolí učitelky - máme před nimi respekt. Ostatně je to role vedlejší. Zajímavé na filmu je, že je přímo přeplněný ženským prvkem - to už taky u Rivetta znám. Ale ta energie se od Céliny a Julie hodně změnila. Holky mě ke konci filmu hodně prudily, nevím, jestli to byl Rivettův záměr. Hlavně Inês de Medeiros byla na ranu-)). Mj. - v první čtvrtině filmu je školácká filmařská chybka, která by se neměla stávat - v protizáběru na svlékající se dívku jdoucí na jeviště jsou špatně nafázované detaily jejího kabátu - je okaté, že to snímali nadvakrát.(25.01.2016)

Zlatokočárovskýkánon se rozrůstá.(23.05.2024)

Zlatý Medvěd - výběr(27.04.2006)