Přežil jsem svou smrt (1960)

"Bojíte se toho, co bude zítra, kdežto my se na to těšíme, proto můžeme všechno a vy už nic!"Boxer Peterka sa po ublížení na zdraví gestapákovi ocitá v koncentráku. Spočiatku sa venuje individualistickej fanfarónskej rebélii, pri ktorej je mu je výhodou športom vybudovaná telesná zdatnosť, no o tú sa pri ťažkej drine a nedostatočnej strave a spánku ľahko príde. Preto sa pridáva ku kolektívnemu ilegálnemu odporu na ľavicových základoch."Ich bin Kommunist!"Táborová dráma z druhej svetovej plná známych tvárí (Sovák a Lohniský komunisti, Brodský doktor, Menšík kápo), s niekoľkými veľmi silnými scénami (spevák v kameňolome, výstup po schodoch, kýblovanie polievky), niektorými asi dobovo povinnými (nezištný chleba pre Sovietov, Sovákova rozprava s dozorcom). Je to veľmi dobré, ale v porovnaní s predvčerom videnýmBoxerom a smrťouje to o triedu slabšie. Za štyri návštevy u Hegerovej po dve marky.

Dnes vyšel článek v Novinkách o Oto Ševčíkovi jako herci který hrál hlavně nacisty a SS many,
Otto Maxmilián Albert Schefczik alias Oto Ševčík šlechtic z pohádky Princezna ze mlejna byl v mládí v Hitlerjugend a této role díky perfektní Němčině mu byly předurčený.
V první filmu ve kterým hrál Přežil jsem svou smrt hrál Žida který mluvil Rusky a ve filmu byl snad 10 vteřin . Film pojednává o krutosti dozorců v koncentračním táboře .

"A za co jsi tady? Já jsem komunista"  A tak se zřejmě zrodil mýtus o komunistické agitce. Přátelé, komunisti byli za světové války skutečně perzekuováni a nenáviděni v míře jen o něco nižší než Židé, tohle je a zůstane historickým faktem. A tak tedy má frajerské entrée Tondy Majera skutečně tu sílu, jakou mu Vojtěch Jasný chtěl přisoudit.  Jedinou lehce zasmrádlou tezí je tu ta o bodrém, bezpodmínečném a nefalšovaném soudružském hrdinství sovětských soldátů, skutečnost byla  téměř jistě trochu přízemnější. Jinak jsem viděl skvělého Františka Peterku v depresivním vězeňském dramatu. Jeho počáteční individualismus byl sice ke konci obětován ve prospěch výhod kolektivu, ale  to, mám ten pocit, lze často vidět i ve filmech tzv. imperialistických, viďte.  Výčitky směrem k  rudé propagandě pak blednou zejména v kontextu osudu židovského zpěváka.

Jeden z filmů, kterým se léta vyhýbám. Nemám ráda válečné filmy a filmy z koncentračních táborů ještě méně. Výzva ale byla dána, Hulk otevřel gratulační a vzpomínkové okénko a 25. listopad je dnem vzpomínky na Františka Peterku. Komedie dávno zhlédnuté, takže je čas na drama. Moc jsem si neuměla představit, že by František Peterka úspěšně zvládnul dramatickou roli, komentáře, pardon, recenze tomu také zrovna nenahrávaly. Ale za sebe musím říct, zvládnul. On má totiž tu výhodu, že si nikdy na nic nehraje, nikdy. Zkrátka, je. A byl i tady. Obyčejný chlap, boxer, kovář. Rychle pochopil, že se skromností nikam nedojdeš, takže hraje tvrďáka. Nechce nikam patřit, instinktivně cítí, že jediný cíl je přežít. A kolem něj probíhá příběh, který mně připomíná dokudrama z prostředí koncentračního tábora. Poctivě vykreslené prostředí, zajímavě pojaté figurky, tragické, většinou, lidské osudy. Hodně se tu v recenzích skloňuje spojení „komunistická agitka“. Může být. Jako primární hodnotu filmu jsem to nevnímala, lidskost jsem cítila víc. V takovém prostředí je nakonec jedno, z jakého tábora jste. Nikdy nejste ani dost chytrý, ani dost silný, abyste přežil. Musíte mít štěstí. A nesmíte být sám."Jsem jeden z nemnoha, kdo přežili svou vlastní smrt. Protože mnoho kamarádů dovedlo zemřít a byli lepší než já."P.S. Tonda Majer není žádný myslitel, psychologicky hluboký charakter, srovnávat Peterku s hercem zcela jiného naturelu a talentu, Štefanem Kvietikem, považuju za nefér.

Uvědomělí soudruzi v odboji koncentračního tábora ještě nejsou tak protivní a směšní jako v jiných propagačních filmech, úlitba statečným sovětským vězňům se dá vydržet a tak můžeme ocenit filmovou řeč Vojtěcha Jasného, která nás sugestivně zavede do tohoto krutého prostředí i když není upřesněno kterého. Ony i postavy jsou smyšlené.