Wir (1982)

Zoufale uspávající korzo herců, kteří bez kouska emocí postupně vystřídají během hodiny a půl všechny možné i nemožné tělesné polohy, probíhá ve výtvarně celkem zajímavých futuristických kulisách. Ty jsou na celém díle asi nejzdařilejší... Vypadá to, jakoby do stroje s vynulováním mozku nejdříve před natáčením nacpali samotného Jasného, jinak by pozbyl v sobě nějaké stopy po velkém režisérském umění ze svých filmů 60. let a okořenil by tohle fádní zpracování antiutopické vize jistou dávkou napětí, atmosféry a spádu. Zřejmě by pak případné poselství dokázalo na mě zapůsobit a alespoň k závěru vyvolat jakési emoce. Ještě jsem sice neviděl slavnou adaptaci Orwellova1984natočenou přímo v roce 1984, ale po francouzskémMalevilua teď tomhle mám zatím dojem, že podle těch nejuznávanějších knižních sci-fi děl vznikaly v 80. letech jedny z nudnějších filmových bizarností.[30%](09.10.2021)

Zamjatinův román My (napsaný již r. 1920) patří spolu s Huxleyho Koncem civilizace (Brave New World) a Orwellovým 1984 k třem základním dystopickým románům. Dá se říci, že jsou zakladatelské romány žánru, které ty ostatní dále rozvíjejí a variují. Je proto vlastně divné, že někdo dle něj nenatočil nějaký holywoodský spektákl. Tato adaptace trpí tím, že je to jen levný televizní film, ten nedostatek peněz je na tom vidět. Vojtěch Jasný, který sám prošel indoktrinací totalitní ideologií, měl jistě v tomto faktu výhodu při pochopení předlohy, však také některé scény vypadají jako vzpomínka na spartakiádu. Leč výsledný produkt vypadá více jako záznam divadelního představení než film, čemuž odpovídají i herecké výkony, herci trochu divadelně přehrávají. Ale výtvarník se s úspěchem snažil udělat z nouze ctnost a jeho průhledné interiéry budov, umožňující neustálou kontrolu obyvatel, jsou působivé.(28.10.2014)

Když jsme se v roce 1989 dočkali vydání Zamjatinových My v edici, kde nedávno vycházelo patnácté vydání Fučíkovy reportáže, čtenáři knihu horečně hltali a nevěřícně kroutili hlavou, co se už všechno může vydat. Ti znalejší, kteří měli prolezlé všechny antikvariáty a nejzapadlejší soukromé pražské knihovny, se snad setkali ještě s originálním pražským ruským vydáním z počátků Zamjatinovy emigrace, zbytek čtenářské obce ale musel jasně cítit, že se cosi děje. My - tento předobraz a vzor mnohem slavnějšího 1984 - je totiž první pochmurnou vizí budoucnosti totalitního socialismu, o to působivější, že je psán matematikem, technikem a přeplněn odkazem na entropickou "symboliku" iracionálních čísel. Vojtěch Jasný ve své německé emigraci moc dobře věděl, co je potřeba zfilmovat, co představit světu, a tak se tři roky před nejslavnější filmovou verzí Orwellovy klasiky dočkalo světla světa i zpracování románu My.
Filmová podoba se své knižní předlohy drží velmi věrně, mnoho tak stojí na dialozích i šílených monolozích absolutního oddání se systému, prostředí skla, pravidelnosti a racionality je načrtnuto jen zběžně, ovšem více než přesvědčivě. Expresivita hereckého projevu i originál ctící nahota jsou pak další výraznou devizou této na televizní poměry (největší podíl na vzniku smímku má ZDF, ale o oficiální součást její dramaturgie se pochopitelně nejedná) vynikající antiutopie.(01.11.2006)

Skvělá věc, nečetl jsem předlohu, ale dost mi to připomínalo Orwellovo 1984. Výborná režie, námět, herecké výkony naprosto přesvědčivé, jednoduché a skromné kulisy výprava nakonec působily o to přesvědčivěji. Vynikající a pro mě objevený neznámý klenot!(06.08.2020)

Zajímavé a což teprve, až se na to jednou podívám z cz titulky... :-)(18.11.2019)