Všichni dobří rodáci (1968)

Je to se mnou těžké. Já vím. Čas od času si připomínám tuzemksou tvorbu z dob minulých, která by mě jako recenzentovi asi unikat neměla. A bohužel. Všichni dobří rodáci se mi netrefili do nálady. Musím vyzdvihnout 2 aspekty. Práce s kamerou na skoro 60 let starý snímek doopravdy z některých záběrů vytváří kouzelné výsledky. A herci? Ti se zaskvěli. Zejména Ilja Prachař se svou rolí komunistického pohlavára. Ten si to užíval plnými doušky. Ale jinak? Tempo žalostně pomalé. Chápu asi tvůrčí záměr, ale na obrazovce to neodsýpalo. I emoce na mě nefungovaly asi tak, jak si autoři ideálně představovali. A neberte mě špatně. Jsem schopen ocenit starší českou tvorbu. Třeba namátkově Spalovač mrtvol, Kladivo na čarodějnice či Vyšší princip. To vše jsou snímky, které si ode mě odnesly plný kotel. Takže tak. Ale počin režiséra Vojtěcha Jasného mě minul obloukem. Za mě dávám 5,5/10

Když teď vidímVšechny dobré rodákyznova po letech (cca 14 let od poslední projekce), nemůžu se ubránit určitému zklamání. Ne že by ten film nebyl naprosto brilantní, ale do onoho etalonu filmografie má přece jen trochu daleko. Přesto předem upozorňuji, že nakonec stejně dám absolutorium - jakkoliv potřebuju vyjádřit svoje postesky nad Jasného megadílem, pokud bych to nenapálil na max, připadal bych si opravdu trochu jako unyle kontrariánský idiot. Nicméně jak jsem starší, paradoxně film chápu spíš čím dál míň. --------------- Možná jsem se přesytil všemi těmi snímky, které si berou VDR za zlaté tele a staví ho s až posvátnou úctou i po letech na piedestal (nejflagrantněji z poslední doby možnáKrajina ve stínuaŽelary); je fakt, že není zcela fér vyčítat Nirvaně existenci Nickelback, ale přesto se mi tak chce dělat. Je tu všechno - "vážné téma" kolektivizace v kontrastu se skoro pelíškovskýma člověčinkama (kam patří i zcela nemístný "co jsme si, to jsme si" závěr, který jsem viděl označován jako svého druhu odpuštění, ale bylo by jej lze chápat i jako kompletní vyvrácení všeho, co jsme do té doby viděli), freskovitá nerozpracovanost postav, všudypřítomný folkloreček.... Nebudu ale zastírat, že audiovizuálně je to bomba. A pak, Hájek to celé sestříhal do velmi slušné stopáže, která si drží zajímavost a tempo téměř po celou dobu. --------------- Ono tempo však není vždy ideální - zvláště kolem poloviny filmu, kdy dochází k bizarnímu odpravování jednoho hlavního charakteru po druhém, kdy pohřeb střídá pohřeb, zkratkovitost vládne všemu a kdy i samotné dílčí volby (celá ta scéna s krávou) vyvolávají velmi zdvižené obočí se snímek stáčí téměř až do jakési černohumorné grotesky a to s tím tak vážně se beroucím zbytkem opravdu neladí. Rovněž ta občasná doslovnost až didaktičnost (scéna se Zášinkovou ženou, chrlící zcela nepřirozenou expozici v rámci sekund; scény přemlouvání a podepisování; konečně i Františkův komentář na závěr, kdy by zcela stačil pohled kamery) by rovněž nemusela být.  --------------- Trochu monotematické - ne tak, jako třebaUcho, které je opravdu jen o tom jednom - zde se přece jen dotýkáme více témat a film je přesažný, a to nejen díky umělecké/formální stránce - ale na rozdíl takovéNoci nevěsty, která zvládá mít témat více a leckdy protikladných, mi přijde i tak celý ten spektákl tak trochu moc "užitný". Taky pokud tragédie moderních dějin českého národa počíná pozemkovou reformou, pokračuje odsunem a končí kolektivizací, pak nelze nevnímat, že soustředěním se pouze až na tu třetí z nich jsou VDR trochu ... jednostranní (a možná si to sami uvědomují, viz ta píseň v úvodu). --------------- Herecky impozantní, obsazení je naprosto přesné a nenahraditelné; těší mě, že i třeba takový Menšík dostává nadstandardní prostor.

Já teda nevím, ale trezorové filmy mají nějakou diplomatickou imunitu a jsou tím pádem automaticky nedotknutelné? Díky čemu je tohle takový klenot? Vážně se na to snažím přijít, protože jsem tam našel jediné pozitivum a tím jsou herci. Tahle stará sorta mohla mít jakoukoliv roli a vždycky to zahráli dobře, protože to šlo přímo z nich. Herci jako Brzobohatý měli charisma na rozdávání. Dál už nemám co chválit. Tak třeba obsah. Celý film je strašně zmatený. Skáče v časových osách a většinu důležitých informací úplně vynechává, takže se často nedozvím kdo, proč, jak. Postavy jsou spolu, pak proti sobě, pak zase spolu... Proč chtěli zabít Brodského? A jenom jeho a ne i ostatní? Proč zastřelili pošťáka, když museli vidět, že to není Brodský? Kam na půlku filmu Brodský zmizel? Jakto že Brzobohatý zůstává na svobodě, když utekl z vězení? V jedné scéně postavy podepisují lejstro a po skoku v časové ose najednou ty samé postavy podepsáno nemají? Co se týče historie jako takové, jako Čech mám vědět, že probíhala nějaká kolektivizace, zabavování majetku a tak, ale v detailech film mlčí. Jak se v tom má, proboha, orientovat divák ze zahraničí, který o naší historii neví lautr nic? Furt něco chtějí podepsat (co konkrétně?). "Že ses dal k nim" (ke komu?). "Až se to obrátí"( co se má obrátit a jakým způsobem?). Tvl já jsem si musel film pustit znovu, abych alespoň nějaké situace pobral, co takový Frantík nebo Amík? Hlavně že má film vypravěče. Jako celek pak film vyšumí do prázdna, protože vlastně nic nevyřeší. Samotnou kapitolou je hudba. Naprosto neposlouchatelnáODPORNÁ FIDLANINA, která nemá žádný pevný motiv, ale jen fidlá za sebou jdoucí náhodné tóny, které v kombinaci moll tóniny způsobují krvácení z uší. Scéna, kdy pes nadšeně vítá Brzobohatého, si vyloženě říkala o veselý, optimistický, nebo alespoň dojemný doprovod a ne. Zase fidlanina v moll. Pochopte i depresivní, či smutná hudba jde zkomponovat jako krásná. Random fidlání bez hlavy a paty (v moll) k tomu má ovšem daleko. Hnus! Lidi tu chválí filmařinu, přitom se tam najdou až zfušované věci, jako např. hned u úvodního psaného citátu je slovo přerušeno čárkou a dopsáno až na druhém řádku jak v nějakém linkovaném sešitu ve škole, či postava, která má být ve filmu mrtvá, na záběru očividně dýchá. Občasná snaha o art působí téměř parodicky, třeba sled záběrů, když trojice z výboru prochází vesnicí a všichni se po jednom cpou zblízka do záběru, což se pro jistotu ještě celé zopakuje. Ovšem absolutní laskominou je nechtěně komická scéna Matuška VS býk, která je takNEUVĚŘITELNĚ WTF(obsahově i formou), že se divím, jaktože to ještě nekoluje na youtube v takových těch shorts kompilacích. Jako vážně si představte že koukáte na různé japonské úlety (s kamarády si je posíláme) a mezi tím by jste narazili na útržek z neznámého filmu, video by mělo název typu "Hilarious wtf scene" a tam by bylo toto. Fakt by to tam spolehlivě zapadlo. Jednu hvězdu dávám za herecké výkony a druhou za mladou Galatíkovou, která byla moc hezká. P.S: Podívejte se, vždyť ten císař je nahý!!

Shlédnuto (rovněž) s odstupem více než půl století. Film v našich podmínkách skutečně nadčasový, i když si myslím, že konkurenci má: Ladislav Helge "Velká samota". Nechci je porovnávat, upozorním jen, že že oba filmy mají co činit s mýmrodnýmprostředím: Ivan Kříž (spisovatel a scénárista) se narodil v Osové Bítýšce a Rodáci se natáčeli v Bystrém, do obou lokalit je to jednodenní výlet na kole. Další příbuznost je pouze tématická, způsobem vyjádření se oba film hodně odlišují. Legendou se (bohužel) stal jen jeden z obou filmů.

Vrcholné Jasného dílo, které nesmírně poeticky zobrazuje poválečné osudy jihomoravskě vesnice i svérázných figurek jejích obyvatel i přes jejich mnohdy tragické zabarvení. Plasticita ztvárnění neuvěřitelně i přes poměrně nevelkÿ časový odstup od tehdejších událostí převyšuje černobílé a schematické současné vidění padesátých let.