Až přijde kocour (1963)

Tohle mělo vzniknout jako krátký film, ne jako celovečerní, protože scénář na hodinu a půl nevystačí. Děj brzí k uzoufání roztahané lyrické pasáže, scény černého divadla nebo do nikam vedoucí dialogy. Postavy jsou úplně ploché - mimo skvělého ředitele školy a kastelána Olivy. Na mladičkou Emílii Vašýryovou byla alespoň radost pohledět, ale ani její linie není nic moc. Hudba a nápad s kocourem obarvujícím obyvatelstvo městečka jsou ovšem výborné, takže chápu, že film posbírá spoustu pětihvězd od lidí, kteří ho naposledy viděli před třiceti lety.

-4*Nedávno jsem si připomněl i tento kultovní československý film a musím říct, že jsem si jeho poetiku příjemně užil. Wericha jsem měl vždycky rád a v tomto filmu mi přijde, že hrál sám sebe. Věřím, že to není snímek pro každého a po letech je jeho kouzlo už trochu pobledlé, ale určitě má stále co říct a je to takový balzám na duši. Režisér Jasný si ve svém díle pohrává se symbolikou a alegorií, ale i satirou, a nejde tu ani tak o konkrétní příběh. Zahrála si tu celá plejáda tehdejších hereckých špiček, takže je na co koukat. Proto si film zaslouží mé čtyři hvězdičky.[PŘÍBĚH:X///SMYSL:X///ATMOSFÉRA:1///TEMPO:0///ORIGINALITA:2///NÁLADA:1+///ART:3///STYL:1///CASTING:2(3*MAX) ]

Hvězdička navíc za nápad nasadit kocourovi brýle a za práci s kočičími herci. Jinak ale dost úmorné dílo plné nudných či otravných pasáží, které neberou konce. Tu je 10 minut kouzelnické představení, tu se 5 minut divně obarvují lidi a někteří bůhvíproč podivně tančí a poskakují, tu si Werich v dvojroli několik minut povídá sám se sebou a onde zas 5 minut zpomaleně pobíhá Brodský po louce. Sto minut je v tomhle případě daleko přes únosnou mez. „Nemámkočky rád pro jejich příslovečnou faleš. … Ten kocour je vaše práce! … Já odmítám diskutovat o kocourovi!“

Jan Werichje ohromný vždy, když pronáší chytré věty, a to je zde docela často, však ho chvílemi vidíme dvakrát! Zároveň se mi moc zamlouvá režieVojtěcha Jasného, jehožRodákyjsem viděl už mnohokrát, bylo tedy snadné přijmout za svůj i tento snímek, ač je mnohem barvitější a barevnější. A jakomilovníkkočeknemůžudátnižšíhodnoceníužz principu! Moc hezké!

"Bylo, nebylo ale spíš by mělo bejt."Asi si dokážeme představit, jakou paseku by dokázal v reálném životě takový kocour s brejličkami způsobit. Ale osobně si představuji, že slušné pozdvižení musel v tehdejším Československu vzbudit i samotný filmový Kocour" Vojtěcha Jasného. Ve filmu se sice najdou i některé ryze umělecké pasáže, o nich ředitel školy (Jiří Sovák) vcelku trefně říká, že"nemá to hlavy tak to nemůže být adresné."Adresného je zde toho ale víc než dost. Zejména v podání učitele Roberta (Vlastimil Brodský), když třeba dětem vysvětluje, že největší věc na svět je přátelství a upřímnost. A pak taky před nikým se nehrbit. Sám učitel před svými ideály na chvíli zapochybuje a tak musí otěže dění převzít kdo jiný než právě děti. Děti, v nichž učitel tak dlouho pěstoval dětskou fantazii. Fantazie je přitom v této pohádce pro dospělé víc než dost  Již úvodní líbezná flétnová melodie navodí úžasně snovou atmosféru, když pak přijde kocour a roztančí všechny obyvatele městečka v pestrobarevném stylu, je to báječná podívaná.  To pak člověk ještě rád přitaká úvodním slovům Jana Wericha: "Pozorovat život to je vždycky zábava ale i legrace. Když má člověk lidi rád.