Poslední muž (1934)

Jedna z nejlepších Haasových komedií, s Fričem mu to prostě většinou naprosto sedlo. Nejdokonalejší je telegram z Litomyšle a nejdojemnější slza z tatínkova oka. Viděl jsem možná už pětkrát, ale konečně se dostávám k hodnocení a alespoň krátkému komentáři.  Mladší  Poslední Mohykán je rovněž hodně povedená taškařice, možná i lehce propracovanější, ale Haas je prostě kouzelnější než Marvan, o tom nemůže být řeč.

Porovnání s filmem Poslední Mohykán mám. V tomto případě snímek působí víc jako komedie, zatímco v Poslední mohykán byl Jaroslav Marvan mnohem vhodnější na roli opravdovějšího a uvěřitelnějšího tyrana. Hugo Haas je prostě sympaťák ačkoli doma tyranizuje rodinu. Komedie je zkrátka opravdová zábava a na konci skoro i dojemná. Vše oživí ještě písničky. Celá hra je také odrazem doby, jelikož to byly ještě léta, kdy otec panoval jako hlava rodiny a podle něj se vše řídilo. Zajímavé, že tento zvyk přetrval ze starých časů a to hodně starých, jelikož už od pradávna doma rozhodovala hlava rodiny.

V pátek to budou tři roky, co jsem viděl Eva tropí hlouposti, v pondělí uběhly dva roky od mé Hassovy premiéry s Ať žije nebožtík...Tak to byl čas podívat se po čase na nějákou další prvorepublikovou komedii. S Hassem jsem ještě viděl Mravnost nade vše, ale přiznám se, že po roce a půl už si z toho moc nepamatuji, kromě nezapomenutelného závěrečného Hassova monologu. Co si budu nejvíce pamatovat z Posledního člověka? Už potřetí v řadě skvělý (a zase úplně jiný) pokrokový Hassův výkon, u těchto pamětnických komedií taky typické horší herecké výkony ve vedlejších rolích, dojímání se se  spolužáky a opět moralistický závěr, kdy hlavní hrdina prozře, dojde dokonce k prolomení 4.stěny a fakt bych skoro řekl, že se film překlopí do skoro až moralitky, ale nějak mi to nevadilo. Vlastně to bylo docela milé pamětnické zastavení....Dokonce i v některých těch scénách bez Hasse jsem si dokázal něco najít,  hlavně v uvolnění, když tatínek nebyl doma.o Ale opět jsem si taky potvrdil a zopakoval, že z dnešního pohledu je pro mě z pamětnických komedíích stále nadprůměrné hlavně kvarteto Fričovek s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou....Ale na tu Mravnost se možná někdy podívám znovu stejně jako zase na něco dalšího s Hassem.

Srovnání obou filmových verzí vypovídá mnoho o krizovém období našich dějin. Svět první republiky konfrontovaný se světem republiky třetí zrcadlí posun v pojetí základních hodnotových orientací (Marvanův despota působí anachroničtěji) a naopak rodina moderněji (vysokoškolsky vzdělaná dcera). Kvalita divadelní předlohy je zřejmě tím prvkem, který oběma filmům dává pečeť dobové, ale i nadčasové špičkové úrovně. To v případě aktualizací a znovufilmování je jev, se kterým setkáváme dost vzácně.

Přijde mi to o hodně slabší, než pozdější verze s Marvanem nebo nepřiznaný Haasův remake v podobě Mravnosti nade vše. Problém je v tom, že tady Haasovi toho panovačného muže nevěřím, zvlášť když co chvíli vtipkuje svým stylem - jsou to sice slušné frky, které by jinde fungovaly, ale tady ne, nehodí se sem. Taky mi přišlo, že nápad s figurínou je o hodně slabší než s bratrem, a vůbec je to tady takové celé uhlazené od začátku do konce. V Posledním mohykánovi je skvělá ta úvodní scéna na dražbě, která vzbuzuje divákovu zvědavost, ale zde máme legrační skeč s ježkem, navíc podle mne ne moc povedený skeč.