Poklad (1923)

Příběh o hledání pokladu ve starém domě, kde se odlévají zvony nebyl vůbec špatný. Herci byli zajímaví, koncepce domu probouzela představivost, protože mi nebylo úplně jasné, jak na sebe jeho jednotlivé části navazují. Přesto se mi uprostřed podařilo 2 x usnout a ani zbytek snímku mě nenaplnil nadšením, zvědavostí nebo podobným dojmem, kterým němé filmy umí po pomalejším úvodu překvapit.(17.02.2023)

Dějově je Poklad vlastně tou nejbanálnější vyprávěnkou, jakou si jde představit. Samotné téma v sobě nese prvky doznívajícího expresionismu. Režiséři této školy si často vybírali atraktivní témata "s tajemstvím". V tomto případě se vše točí okolo pověsti o pokladu ukrytém v tajuplném domě. Filmová výprava je také expresivní. Všechna čest architektovi, protože struktura domu, v němž se celý příběh odehrává, je patrně tím nejzajímavějším na celém snímku. Působí dojmem velké rozlohy, ale také značné komplexnosti. Díky režisérské zručnosti může mít divák pocit, jako by se uvnitř starodávné stavby sám pohyboval. Pabst rutinní scénář přetvořil v zajímavý film, jehož každý záběr by se dal tisknout na velká plátna a vystavovat. Jenom o rozmístění herců v prostoru by se dala napsat zajímavá studie. Pokud se nemýlím, Truffaut v úvodu ke svým slavným Rozhovorům tvrdí, že pokud existují režiséři, kteří před Hitchcockem dokázali vyprávět obrazem, jsou to Murnau a Pabst. V průběhu projekce jsem na to často myslel. Pabst nepotřebuje explicitní záběry, aby divák pochopil, že když ústřední dvojice odchází z vinice, nechává za sebou první tělesné sblížení. Je-li tohle první režisérův film, klobouk dolů.(04.08.2011)

Zpacování filmu bylo pěkné, dům, kulisy i herci skvěle vystylovaní, bohužel mě film místy nudil a celkově mi přišlo, že je úplně o ničem. Navíc jak píše TheCaelos - němý film promítaný němě, to je fakt psycho. Člověk se bojí odkašlat si, v přeplněném tichém sále. Příště sluchátka do uší a nějaký pěkný trancík k tomu, hned to bude větší sranda.(01.08.2011)

Viděno na Letní filmové škole 2011. Před filmem nám bylo sděleno, že film bude zcela němý a to doslova, tedy bez jakéhokoli doprovodu. Nějak si říkám, že mohli pustit aspoň rádio, sedět úplně tiše v sále, kde byl slyšet každý nádech a výdech mi přišlo trochu divné. Doma jsem si sice pustil němé filmy bez jakéhokoli zvuku, ale v tolika lidech, nevím no. Nicméně, musím říct že Poklad je nesmírně zábavný film. Hodně jsem se zasmál a to hlavně Werneru Kraussovi, který hrál postavu Svetelenze. Ten totiž stál a blbě čuměl, vážně se tvářil hrozně vtipně a když ho mladý zlatník Arno v podání Hanse Brausewettera v jednu chvíli napodoboval, tak celý sál bouřil smíchem. Příběh o pokladu byl trochu slabší, ale líbil se mi dům i vůbec celkové okolí. Velmi vtipný film.(31.07.2011)

Na historickom podklade sledujeme morálny rozklad protagonistov. Chamtivosť po objavenom poklade je hlavnou ideou príbehu a Pabstova dráma oslovuje dodnes.(30.11.2023)