Pohár za první poločas (1972)

Vynikající psychologická studie jednoho čerstvě vysloužilého profesionálního fotbalisty (i když za socialismu oficiálně žádný profesionální sportovec u nás neexistoval). Příběh je překvapivě i po téměř padesáti letech nadčasový, neboť až na několik nul navíc u fotbalových platů se v dilematu většiny vrcholových sportovců, co bude s jejich životem po ukončení kariéry, zas tolik nezměnilo ani dnes.

Typicky socialistická vyčpělá moralita.1) Nevím, jak to napsal Ota Pavel, ale inscenace plná psychologizujícího patosu, byla dost hrozná. Z dramatických důvodů udělali tvůrci z fotbalisty, kapitána předního mužstva Modrých a reprezentanta, vylízaného pitomce.

2) Tehdejší příjmy, byť silně nadprůměrné, samozřejmě na zajištění po ukončení sportovní kariéry nestačily.

3) Doporučuji divákově pozornost fotbalistův byt "zařízený architektem".

4) 36letý Jan Tříska neskutečně přehrával, ale i tak byl zajímavý. A těch sodovek co vypil...

Jsem z toho v rozpacích, ale těch 70% moc nechápu. Výprava je vskutku jednoduchá, to by nevadilo, ale ty kecy typu "balón je kulatej a hra je hra", to mě tedy nebavilo. Tříska jako čutálista, kterej v rámci hysterickýho záchvatu tříská pohárama o zem, mi připadal dost směšnej. A ten monolog na závěr, že byl jak artistka v cirkuse, tedy pardon, ale to fakt ne. Uznávám, že jako žena, která fotbalu neholduje (miluju ragby :-)) asi nejsem schopna kvality tohoto díla docenit. Jedna hvězda pro Libuši Štědrou.

Pruhledna psychologicka hra z fotbaloveho prostredi. Hlavni postava prehravajici dramaticky Triska. Potesila snad jen ucast Evy Jirouskove.

Tak tohle mohlo bavit jen fotbalové fandy a nadšence, a i o tom s úspěchem dost pochybuji. Pan Tříska byl výborný, ale celé to nestálo za nic. Prakticky polovina snímku se řve a hádá. Ona to asi měla být nějaká odborná psychoanalýza, nebo něco tomu vzdáleně podobného. Takže nic pro mne.