Pohádka máje (1940)

Nasťa Gollová nebyla nikterak přehnaně půvabná, ve filmu Drahé tety a já už měla ksicht vysloveně prasečí, ale tady jí tu naivku věřím. A jen nechte být, na místě Ríši, chovali byste se stejně jako on (koketovat), a být na místě Helenky, také byste zdráhavě svolily k tomu, být dobývána. Neboť, jak praví pranostika: geny si staví naše těla jako vehikly pro svou replikaci. Jsme tedy všichni pod vlivem pudu rozmnožovacího a v určitém věku se chováme způsobem předem odhadnutelným. "Proč je dnes ten vzduch tak silný?" "Nevíš? To kvete les."

Oslava vlasteneckého milostného češství v poušti a beznaději nacistického protektorátu. Vávrovi se podařilo z mrštíkovské literární předlohy dostat i nemožné. Vitalistická milostnost, jak je známa zejména z Krškových filmů, je tu umocněna procítěným výkonem Nataši Gollové, jíž o  let mladší Svatopluk Beneš sekunduje ze všech sil - a i on překonává milostné panáky, k nimž byl v té době tak často nucen či donucován.  Ale i ostatní herci jsou znamenití - platí to zejména o nedoceňované Vlastě Fabiánové a Václavu Průchovi. Pominout není možné ani Jaroslava Vojtu a Poldu Dostalovou. Ta rozdychtělá něžná smyslovost, která film dotváří, současně přibližuje lásky a zamilovanosti našich babiček a prababiček. Oč později klopýtali k svému životnímu určení, o to šťastněji a plněji žili ve středním a zralém věku.

Pohádku máje jsem shodou okolností četl a docela se mi líbila. Otakar Vávra se opravdu zaměřil čistě na postavu nezbedného Ríši a Helenky. Nataša Gollová byla pro roli perfektní volba. Se svou známou hravostí, kterou disponovala už v hlase, dokázala úžasně zahrát nesmělost. Naopak Svatopluk Beneš měl na kontě mnohé role, ale zhýralý student mu sedl perfektně. Toto ztvárnění se mi moc líbilo hlavně díky hlavním představitelům na nichž film stál. Je to ale též trochu jiné zpodobnění doby, do kterého se jen tak někdo nepustil. Ve většině filmů je líčeno popisované období spíše romanticky a s nadšením. Tady vidíme hlavně rodičovskou tragédii v podobě nepovedeného syna dělajícího dluhy a ostudu hlavně nestudujícího. Mě by N. Gollová taky jistě napravila. Negativem filmu je místy ukvapený střih, který jsem ne vždy pochopil.

„Až k vám přijdu, zavedete mě do své zahrádky?“ „Co vás napadá, tam nesmí nikdo. I kdybyste dělal já nevím co, tam se nedostanete.“Pohádka máje má poezii, a dokonce i vtip – a dnes k tomu ještě i uklidňující starosvětskost. Jen by nemusela plynout tak uhlazeně – ani to předzávěrečné chvilkové rozladění se nedá brát jako konflikt či komplikace. Gollová je jako introvertka Helenka roztomilá, ale zatímco v pozici zhýralého študenta je Svatopluk Beneš sympatický, když jeho Ríša cukruje a prožívá opravdové city, působí na mě občas spíš jako úlisný zombie z Erbenovy balady.

Nataša nezklame snad nikdy, ale zde musela sehrát opravdu úděsnou roli - místo mladé dívky, zmítající se v přirozené silně emotivní i tělesné bouři první lásky a prvních polibků, ji Otík zrežíroval jako hysterickou, psychicky narušenou osobu, která neví, jestli je jalová nebo březí. Postava Helenky se tak dostala až na samou hranici nereálnosti a zároveń nesnesitelnosti pro diváky. Submisivně se omlouvající/podlézající Ríša na konci filmu je taktéž odpudivý, ale i takoví mohou být muži. Jednotvárný, stále dokola se pitvořící děj příliš nenadchne. Patetická a často ohlušující hudba nasadila filmu tu definitivní negativní korunu. Tuhle naši klasiku opravdu nemusím!