Podzemní pevnost (1973)

Jediný válečný film se objevil v roce 1973 a to ještě v uvozovkách. Válečné je to na začátku, když he při náletu zasypán bunkr s totálně nasazenými, kteří jsou v něm uvězněni. Mají tu tuny jídla a vína a milion svíček, ale žádnou šanci dostat se ven. Oceňuji ten námět (podle skutečné události) a také výborně namaskované herce v pozdější fázích. Jenže je to pekelná nuda - žádné napětí, konflikty, drama, naděje ani zajímavé postavy. Jen partička no name lidí bez špetky osobnosti, která chlastá, živoří a nakonec čeká na smrt bez jakéholiv rozuzlení na konci (jak to dopadne nám režisér sdělí hned na začátku). Slabé 2* a v nulové konkurenci válečný film roku 1973.

Totálně zazděný námět. O uvězněných mužích se nic nedozvíme, ani během pobytu v bunkru se neprojeví jejich charaktery. To, že jsou dva roky někde uvězněni se projevuje tím, že v občasných zàblescích, kdy se rozhlasovà hra (většina filmu se odehrává ve tmě) nahodile změní na film, můžeme zahlédnout na tvářích zúčastněných vousy. Oděv i obuv bez jakéhokoliv poškození odolovává nepřetržitému používàní během dvou ket. Občas někdo umře, ale bylo mi to úplně jedno, protože v té tmě stejně nebylo poznat, kdo a proč.

Totálně bezvýchodisková ledová sprcha, na kterou zůstává krátká ve svém jádru i většina hororů. Zatímco po strašidelných zážitcích z klasických hororů se lze uklidnit tím, že jde přeci jen o fikci, závěrečný titulek zde naopak podtrhuje skutečnost děsivého příběhu. Z představy přežít sedm let v izolovaných podmínkách v hlubokém podzemí (a z toho cca čtyři roky v absolutní tmě) se může lehce zrodit malá noční můra... Tenhle existenciální nářez mi dost připomínal depresivní "psycho" styl válečných filmů Zbyňka Brynycha (např....a pátý jezdec je StrachneboOáza). Zde se navíc vytěsňuje do úzadí jakýkoliv příběh s výrazným napětím, neboť většinu podstatného se dovídáme už z úvodního prologu (včetně toho, že dvěma ze šesti mužů se podaří tragedii přežít) a zůstává pouze psychologie v mozaice obrazů plné prudkých emocí ze stran postav. Zoufalství, hroutící se naděje vyváznutí, spousta psychických záchvatů a zběsilého bažení zásob alkoholu a zavařeného jídla... celkově poměrně kakofonické obrazy, doprovázené hořícími plameny a těžko ztrávitelnou akustikou v zavalených podzemních prostorech. Děsivé až síla! Přesto dík za tenhle film, je pořád obohacující dovídat se o zajímavých osudech poznamenaných (nejen) světovýma válkama z minulého století. Sellers i Aznavour v hodně netypických polohách byli určitě vynikající, ač síla filmu zdaleka nespočívá na hvězdném obsazení.75%

Námet určite zaujímavý. Partička zajatcov uviazne v nacistickom sklade a po počiatočnom nadšení na tým, že majú čo jesť a hlavne chlastať, sa dostaví jednak efekt ponorkovej choroby a jednak chradnutie v tmavej "kobke". Pobavilo, keď v uvodných titulkoch znaznelo, koľko osôb tento príbeh prežije. Spoileroví fóbisti museli byť isto nadšení. :-) Film nie je zlý, ani nie je zle obsadený, ale chýbalo mi v ňom niečo, nejaká nadstavba, ktorá by usmerňovala príbeh. Ten bol tak bez nej predom daný, predvídateľný a postupne začínal nudiť, keďže žiadne ďalšie okolnosti (okrem kopenia mrtvol) sa už nediali.

Podzemnú pevnosť som si zohnal pod vplyvom (klamlivej, to som ale vtedy ešte nevedel) informácie, že ide o „teror“. Mám rád podzemné terory, ak sú dobré a v tomto si zahral Peter Sellers, takže podozrenie na výskyt „dobré“ bolo... dobré. Bohužiaľ, ak niekto tvrdí, že ide o teror, nedajbože o triler či dokonca horor, zavádza. Žiadny horor nečakajte. Nikto nikoho nezabije, herci sa síce snažia, ale hrajú nesympatické postavy, takže čo z takej snahy? V tomto filme nebolo takmer nič, čo by ma zaujalo. Dokonca ani Sellers. V čase vzniku Podzemnej pevnosti, kedy vrcholil boom série Ružový panter, musel byť jeho tlmený výkon hodnotený asi rovnako, ako v roku 1998, keď si „blázon“ Jim Carrey zahral v Truman Show. Obávam sa však, že v roku 2016 je to až prehnane neviditeľné.